Karel Teige

Z Multimediaexpo.cz

Tento článek pojednává o avantgardním umělci. Další osobnosti s týmž příjmením najdete na stránce Teige. Karel Teige (13. prosince 1900 Praha – 1. října 1951 tamtéž) byl český kritik a teoretik umění, publicista a překladatel. Teige byl mnohostrannou, levicově orientovanou, osobností: podílel se na založení poetismu, zasáhl do architektury, výtvarnictví, filmu, fotografie i literatury. Byl propagátorem avantgardních směrů zejména v architektuře. Jako organizátor a teoretik ovlivnil poetismus a surrealismus.

Obsah

Životopis

Narodil se v rodině historika a hlavního archiváře města Prahy Josefa Teigeho. Obecnou školu nenavštěvoval, absolvoval ji soukromě. Velkou část svého dětství prožil v rodinné vile v Neveklově, [1] kam se vracel i o prázdninách. Od roku 1911 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kterým prošla celá řada jiných představitelů avantgardy. Po maturitě (1919), začal studovat obor dějiny umění na filosofické fakultě Karlovy univerzity, věnoval se tam však převážně žurnalistice a brzy výhradně jen literatuře. V roce 1920 se stal vůdčí osobností Devětsilu, kde svoji činnost zahájil jako propagátor proletářského umění. Brzy se situace v Devětsilu změnila a Teige se podílel na vzniku poetismu, pro který psal v Devětsilu manifesty. Mimo to byl Teige výtvarným referentem Času (1919 – 1921), Ruchu (1919), Práva lidu (1919 – 1922), Kmene (1919), Lidových novin (1919), Června (1921) a Československých novin (1922). Po celý svůj život se věnoval typografii, upravil množství knih a příležitostných tiskovin, upravil řadu publikací svých kolegů pro tehdejší přední nakladatelství. Publikoval i odborné texty z této oblasti. V letech 1927–1930 redigoval ReD (Revue Devětsilu). V letech 1929–1930 přednášel na vysoké škole Bauhausu v Dessau. Ve stejné době se podílel na založení Levé fronty. Roku 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR, ve které působil jako její teoretický mluvčí. Po druhé světové válce udělal doktorát, který mu z politických důvodů nebyl udělen. Jelikož se nepřizpůsobil socialistickému režimu, byl po roce 1948 zakazován, podílel se na vydávání samizdatového sborníku Znamení zvěrokruhu. Teige napsal několik estetických programů, kde odmítl výchovné poslání umění. Dalším směrem, který ho zaujal, byl konstruktivismus. Nepovažoval jej za směr vhodný do jiného oboru, než je architektura.

Dílo

Studie

  • Stavba a báseň
  • Svět, který se směje
  • Svět, který voní
  • Jarmark umění
  • Surrealismus proti proudu – (1938) v tomto díle vystoupil proti českým stalinistům.

Vědecké práce

  • Soudobá mezinárodní architektura
  • Moderní architektura v Československu
  • Moderní fotografie v Československu
  • Nejmenší byt
  • Vývojové proměny v umění
  • Vývoj sovětské architektury
  • Sociologie architektury
  • Jan Zrzavý

Citáty

  • V novém světě je nová funkce umění. Není třeba, aby bylo ornamentem a dekorací života, neboť krásu života, holou a mocnou, netřeba zastírati a hyzditi dekorativními přívěsky. Není třeba umění ze života a pro život, ale umění jakožto součást života. (1922)
  • Bývá-li surrealismus charakterizován jako magický realismus, je tím dost přesně vystižena povaha jednoho z jeho hlavních aspektů. (Karel Teige nad fotografiemi českého surrealisty Jindřicha Štyrského)

Odkazy

Reference

  1. ↑ ZIZLER, Jiří. Karel TEIGE [online]. Slovník české literatury, rev. 2006-8-28, [cit. 2009-06-19]. Dostupné online.  

Literatura

  • Jaroslav Seifert: Všecky krásy světa, Československý spisovatel Praha, 1982, str. 30, 168, 244–7, 252, 259–262, 281, 294, 303, 329, 339, 341, 344, 347, 417–9, 585–593
  • Slovník českých spisovatelů 20. století, Československý spisovatel Praha, 1985

Související články

Externí odkazy



Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Karel_Teige“