Kladrubský kůň

Z Multimediaexpo.cz

Kladrubský kůň pochází z České republiky. Je to naše jediné původní plemeno, jehož původ sahá až na začátek novověku. Zároveň je to jediné plemeno koní vyšlechtěné speciálně pro ceremoniální účely panovníků. Do dnešních dnů si stále udržel barokní ráz. Své jméno dostal podle hřebčína v Kladrubech nad Labem.

Obsah

Původ a historie starokladrubských běloušů

Toto plemeno vzniklo v hřebčíně v Kladrubech nad Labem. Základem chovu byly domácí klisny zkřížené s dovezenými starošpanělskými a staroitalskými(neapolskými) hřebci. Původ se vztahuje k vranému hřebci Pepoli, jeho potomek, hřebeček Imperatore byl otcem plemeníka General. Ten měl 4 syny, kteří tvořili vlastní linie. Nejdůležitější byla linie Generale. Linie Generalissimus vyhynula roku 1929. V budoucnu byla obnovena pouze jménem. Bělouši byli tedy chováni ve 2 liniích a 4 rodinách. Jedna rodina se rozštěpila na 3 další. Právě tato rodina má největší zastoupení a jména představitelek začínají písmeny E, A a P. Mezi další rodiny patří: C, R a nejmladší S. V posledních desetiletí byla při křížení použita krev lipicánská, orlovských klusáků a arabských polokrevníků, protože křížení s anglickými plnokrevníky koncem 19. století skončilo. Dnes je v plemenné knize uvedeno 56 hřebců a 310 klisen.

Popis plemene

Starokladrubský kůň patří mezi nejtěžší teplokrevníky. Jsou to koně velkého obdélníkového rámce s ušlechtilými tělesnými proporcemi. Těžká hlava má klabonos, velmi typický pro Kladrubáky, dále má výrazné velké živé oči. Jeho vysoko nasazený, mohutný, klenutý, přiměřeně dlouhý a dobře osvalený krk může být též labutí. Kohoutek je méně výrazný. Kohoutková výška se pohybuje v rozmezí 165 – 175 cm. Hrudník je hluboký a široký s přiměřeně dlouhou lopatkou, díky ní mají vysokou pohybovou akci. Obvod hrudi je okolo 205 cm. Záď je mohutná, široká, rovná nebo mírně skloněná. Původně byla záď střechovitá, ale přimíchání cizí krve se zakulatila. Mají delší a měkčí hřbet. Dobře kostnatý a suchý fundament. Nohy jsou silné, krátké se strmějšími spěnkami. Obvod holeně činí okolo 20 – 24 cm. Kopyta jsou tvrdá, dobře tvarovaná a prostorná. Vlastní hustou hřívu a ocas a neměl by se stříhat. Jejich elastické, kadencové a prostorné chody s vysokou akcí jsou pro ně typické a podtrhují majestátní vzhled tohoto koně. Hmotnost je okolo 700 kg.

Charakteristika

Starokladrubský kůň je vysoký, silný s impozantním vzhledem. Původně byli chováni ve všech barevných rázech. Od konce 18. století se poptávka ustálila na vraníky a bělouše. Vynikají elegantním vzhledem, který je podepřen fyziologickými vlastnostmi. Jeho konstituce je pevná. Starokladrubský kůň se vyznačuje pozdním dospíváním a velkou dlouhověkostí (cca 30 let). Má velmi dobrou plodnost a je nadán vytrvalostí. Starokladrubák má živý charakter a vyrovnaný, klidný temperament. Povahou jsou laskaví a ochotní koně. Někdy jim trvá trochu déle než pochopí , co po nich chcete, ale pokud se obrníte trpělivostí jistě Vám bude odměnou spolehlivý a pracovitý kůň. I když je to velké plemeno jsou to velmi citlivý a jemní koně, kteří mají dobrou paměť. Jsou velmi milí a přátelští.

Starokladrubský vraník

Vraník je též karoseiér , těžký jezdecký kůň. Kladrubský vraník vznikl společně s běloušem. Vraníci ale zdědily více neapolských vlastností, takže je méně uznávaný, méně ušlechtilý. Charakteristika Vraník je s běloušem ve vlastnostech velmi podobný až na pár odlišností. Vraník je mohutný, velký teplokrevný kůň, více robustný. Mají výraznější klabonos. Velmi lesklá černá srst nepřipouští žádné bílé znaky. Chody jsou nižší, méně okázalé a méně prostorné. Jejich krk je klenutý často svalnatější. V práci je spolehlivý, vytrvalý a méně rychlý. Často se používá v zemědělství.

Původ

Vraník stejně jako bělouš vznikl křížením domácích klisen se starošpanělskými a staroitalskými koňmi. Předci vraníků byly dva a měli totožné jméno - Sacramoso. Kroměřížský Sacramoso se ukázal jako lepší a tato linie se zachovala až do dnešních dnů. V Roce 1855 byl chov vraníků posílen o další linii – Napoleone. Tato linie však skončila roku 1922. Po první světové válce se lidem nelíbilo vše, co souviselo s Habsburskou monarchii. Začalo vyhlazování starokladrubských koní. Vraníci byli téměř všichni vyhlazeni. V roce 1938 se zrodil plán v hlavě profesora Františka Bílka zregenerovat toto ušlechtilé zvíře. Na počátku měl profesor k dispozici 3 hřebce z linie Sacramoso a 7 kladrubských vranek. Pouze 2 z nich byly čistokrevné. Regenerace probíhala nejprve v Průhonicích u Prahy. Poté se přestěhovala do výzkumné stanice pro chov koní ve Slatiňanech u Chrudimi. Pro tento záměr byl do Slatiňan importován fríský hřebec Romke, protože frísáci jsou příbuzní s kladrubáky.Díky tomuto hřebci se zvýšila mohutnost a síla kostry. Zároveň se utvrdila černá barva. Regenerační proces zabral 35 let a dal tím naději pro další ohrožené druhy. Tímto způsobem se podařilo starokladrubského vraníka zachránit. Nyní probíhá fáze stálého šlechtění. Současný chov je založen na čtyřech základních liniích – Sacramoso, Solo, Siglavi Pakra a Romke. Původně vraníci sloužili jako karosiéři pro vysoké duchovenstvo. Jsou náročnější na krmení a nenároční na ošetřování. Používají se v zemědělství. Vraník to měl v průběhu let těžší než bělouš a je neprávem odsuzován za méně cenného.

Využití Starokladrubských koní

Starokladrubší koně jsou skvělí těžcí kočároví koně – Karosiéři. Díky tomu jsou známy po celé Evropě, hlavně jejich čtyřspřeží. Zároveň stoupá jejich obliba v jízdě pod sedlem – v drezuře. Tito koně byli speciálně vyšlechtěni pro císařský dvůr. Dnes se díky svému vzhledu a reprezentativnímu chodu používají při přehlídkách a ceremoniálních akcích. Lidé si je také pořizují jako dobré společníky pro volný čas. V armádě se skvěle osvědčil jako kyrysnický kůň. Používají se také jako jízdní policie pro jejich klidný a respekt vzbuzující pohled. Pro své výborné povahové vlastnosti se tito koně používají pro hipoterapii. Další využití starokladrubských koní je ve vozatajském sportu, kde dosahují vynikajících výsledků a jsou jedni z nejlepších.

Ocenění

Kladrubský kůň je světovým unikátem, nejen díky svému původu, ale i úspěšnou snahou chovatelské práce o vzkříšení původního českého plemena. V roce 1995 byl Starokladrubský kůň přijat za kulturní památku. V roce 2002 byl Starokladrubský kůň spolu s komplexem Kladrubského hřebčína uznán jako národní kulturní památka. Tímto postem se stal jediným živým tvorem na světě, který platí vedle významných uměleckých děl a architektury za střed památkářské ochrany. Toto ocenění nemají ani lipicáni španělské školy ve Vídni. Světové prvenství tudíž patří Starokladrubskému koni. Toto plemeno bylo také přijato pod ochranu FAO, odborné organizace OSN. Dále bylo zařazeno na seznam Unesco jako kulturní dědictví lidstva.


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kladrubsk%C3%BD_k%C5%AF%C5%88“