Klenba
Z Multimediaexpo.cz
Klenba je vodorovná samonosná stavební konstrukce, která se užívá na zakrytí nějakého prostoru. Podobně jako oblouk využívá toho, že váha klenby se přenáší na její podpory.
Až do konce 19. století, kdy se objevily první ocelové nosníky, byla klenba jedinou možností, jak překlenout prostor mezi zdmi z pevného materiálu.
Nejstarší klenby jsou doloženy již ze sumerské architektury z doby 3300 př. n. l. Nejstarší dochovaná klenba se nachází v chrámu Ramesse III. v Medínit Habu a pochází z 12. století př. n. l. Nejstarší klenby byly používány většinou na inženýrských stavbách (stoky, mosty, tunely) a patrně až u Etrusků se stává klenba i prvkem architektonickým.
Klenba je dokladem vyspělého stavebního umění. Samotné sestrojení klenby vyžaduje schopnosti kvalitního opracování stavebních materiálů, je dokladem vysoké úrovně organizace pracovních postupů na stavbě a zároveň i dokladem rozvinutého stavitelství i z hlediska šíře speciálních stavebních profesí.
Obsah |
Prvky a parametry klenby
- pata klenby – bod nebo přímka, ve kterém se počíná svislá konstrukce (stěna/sloup) odchylovat od svislice a přechází do křivky směřující k protilehlé straně zaklenuté místnosti
- vrchol klenby – bod ve kterém se mění vzestupný směr klenební křivky na směr sestupný - nejvyšší bod klenby
- křivka klenby v řezu – kruhový oblouk(polokruh, kruhová výseč), stlačený oblouk, lomený oblouk, parabola, řetězovka, oslí hřbet ...
- rozpětí klenby – vzdálenost mezi svislými stavebnímu konstrukcemi (sloupy/stěny), které vytváří šířku zaklenuté ho prostoru
- vzepětí klenby – výška mezi patami klenby a jejím vrcholem, které se podílí na výsledné výšce zaklenuté místnosti
- vrcholnice – přímka spojující vrcholové body myšlených oblouků tvořících vnitřní líc klenby
Klenba je hmotná konstrukce a její význam spočívá v tom, že umožňuje překlenutí vodorovných vzdáleností za užití dostupných materiálů v dostupném množství. Jedná se o efektivní konstrukci, která převádí síly z vlastní hmotnosti (’’v případě vodorovného překlenutí vzdálenosti by působily svisle’’) do směru, který působí přibližně ve směru křivky oblouku klenby. Tato výhoda pro konstrukci vodorovnou však vnáší do svislých nosných konstrukcí složku horizontálních sil. S tou se musí stavitelé vyrovnat hmotností svislých konstrukcí, která převáží účinky bočních sil, nebo jiným způsobem (vyrovnání silových účinků kleneb v řadě, pomocné konstrukce a další). I řešení těchto problémů vypovídá o úrovni stavitelů.
Rozdělení kleneb
Podle konstrukčního uspořádání
Klenba valená
Konstruována nejčastěji podle polokruhového oblouku jako část válcové plochy. Přenáší zatížení ze stropu do protilehlých podpor. Je obvykle stavěna nad obdélníkovými prostory. Rovnoběžnost protilehlých stěn ale není podmínkou. Na přiloženém obrázku lze snadno popsat i odvozené typy klenby valené. Stoupající / klesající klenba valená je taková, jejíž vrcholnice má stoupající nebo klesající směr. Užívá se například v chodbách se šikmým sklonem podlahy nebo nad schodišti. Daleko důležitější využití takových kleneb bylo v případě konstrukce kleneb křížových. Pokud přímky znázorňující patu klenby nejsou navzájem rovnoběžné, pak klenba uzavírá prostor s lichoběžníkovým půdorysem. Při zachování pravidel klenby valené pak mezi vrcholy mezních oblouků proběhne přímka stoupající nebo klesající. To umožňuje dosahovat iluze prodloužení, případně zkrácení prostoru. Takových postupů s oblibou užívali barokní stavitelé.
Valená klenba lunetová je tvořena hlavní klenbou valenou podélnou, která je překřížena několika klenbami valenými o menším poloměru oblouku. V klenbě jsou tím vykrojeny trojúhelné zářezy (lunety), které podlouhlou klenbu rytmizují. S rozvojem stavitelství v období renesance a mohutně pak v baroku se stala valená klenba lunetová zdrojem mnoha inovativních postupů a řešení reprezentačních prostor.
Klenba křížová
.png)
Vzniká pronikem valených kleneb, které jsou navzájem kolmé a pokud jsou vystavěny podle oblouků se stejným poloměrem, uzavírají prostor se čtvercovým půdorysem. Místo dvou stěn (přímek) tvoří podporu křížové klenby jen čtyři rohové body. Díky tomuto uspořádání je možné přiřazovat k základnímu klenebnímu poli pole další ve všech čtyřech směrech. Sleduje-li vrcholnice křížících se valených kleneb klenby křížové vodorovnou rovinu, pak se jedná o křížovou klenbu přímou. Pokud vrcholnice křížících se kleneb směrem ke křížení stoupají, jedná se o křížovou klenbu stoupající. Tato klenba vznikla patrně během vývoje klenby žebrové, když pro vedení úhlopříčných křivek využila oblouku namísto poloeliptických křivek, které vytváří klenba křížová přímá. Jestliže vrcholnice kleneb valených směrem ke křížení klesají, jedná se o klenbu křížovou klesající. Jedná se o dosti vyspělý typ klenby, který zvýrazňuje svébytnost zaklenutého prostoru. Křížové zaklenutí utváří samostatně účinný prostor a má mimořádný význam pro rozvoj architektury a s ní spjatých konstrukčních forem. Rytmicky opakovaná, se v románské architektuře stala důležitým znakem pro uspořádání významných staveb.
Klenba žebrová
Klenba žebrová využívá nosných žeber k usměrnění a přenosu sil z klenby do podpor. Nad půdorysem prostoru se nejprve postaví diagonální oblouky čili žebra a prostory mezi nimi (kápě) se vyplní lehčím zdivem. Tento ve výsledku jednoduchý způsob řešení klenby je dokladem velmi vyspělého stavebnictví, které dovede přesně formulovat požadavky na tvarování konstrukčních prvků, dovede s vysokou přesností určovat pozice odlišných konstrukčních dílů a zároveň dovede přenášet výsledky z geometrických studií do skutečnosti. Jako první začala s používáním žebrové klenby románská architektura v Toskánsku. Zdejší stavitelské prostředí žilo ve velkém rozmachu a tak brzo obohatilo klenbu žebrovou o lomený oblouk. Tyto úpravy značně zrychlují a patrně i zlevňují stavby snížením nároků na spotřebu materiálu. Zlehčením kleneb a optimalizací převodu sil do podpor se snižují i nároky na svislé nosné konstrukce, takže stavbu lze odhmotňovat. Tím, že klenební žebra zviditelňují hlavní linie sil působících ve klenbě, dostávají stavitelé jakýsi návod pro další formování a zdokonalování kleneb.
S nástupem žebrové klenby, se stává zaklenutí prostoru svébytným uměleckým prostředkem. V gotické architektuře již je žebrová klenba považována za natolik hodnotný počin, že se často obejde bez výzdoby nástěnnými malbami. Výsledkem je bohatství typů, kde konstrukční funkce žeber čím dále tím více ustupuje funkci dekorativní. Jmenujme alespoň typy - klenby síťové, visuté, vějířové. Komplikované útvary žebrových kleneb zanikají v klenbách sklípkových či diamantových.
Podle použitého materiálu
Klenba kamenná
Klasickým materiálem větších kleneb je kámen, zejména pro svoji pevnost v tlaku. I v cihlových kostelích bývala aspoň žebra kamenná. Rozkreslováním tvarů jednotlivých kamenů se zabývá tzv. kamenořez.
Klenba cihelná
Byla budována v oblastech, kde nebyl dobře dostupný vhodný lomový kámen. Pro konstrukce cihelných kleneb byly využívány tvarovky, které zlepšovaly a zjednodušovaly zdění obloukových tvarů tím, že se velké obdélníkové strany cihly sbíhaly pod úhlem odpovídajícím úseku, který ve klenbě jednotlivá cihla zaujímala.Pokud památkově chráněná klenba začne sedat, opravuje se tak, že se do cihlových spár zespodu zatloukají dřevěné klíny. Tím se klenba utáhne. Dřevo musí být dobře vyschlé, tvrdé,ideální je jasanové, téměř nereaguje s vápnem. Zcela nevhodné je dřevo dubové, byť také tvrdé- v případě vlhkosti v klenutí se z něho uvolní tříslo, které pak s vápnem vytvoří na omítce těžko odstranitelné hnědé skvrny.
Klenba dřevěná
Bývá konstruována z dřevěných desek nebo dřevěných špalíků. S klenbami z dřevěných desek se můžeme setkat v našich zemích. Dřevěné špalíky byly pro dřevěné klenby užívány v Holandsku. V době barokní bývala využívána jako určité zjednodušení pro dosažení efektu náročných kleneb cihlových - např. klenby neckové. Můžeme se s ní setkat hojně u reprezentativnějších venkovských stavení.
Emplekton
Klenba betonová
Z hlediska stavebních slohů
- Románská klenba - používaná v době románské, má válcová tvar nebo tvar polokruhu, příkladem může být Rotunda Svatého Jiří na hoře Říp
- Gotická klenba - používaná v době gotiky, je charakterizována zalomeným obloukem a je vylehčena, takže ji tvoří žebrový opěrný systém, a výplň, kápě. Příkladem může být Katedrála Sv. Víta na Pražském hradě nebo Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře
- Sklípková klenba - celkovým tvarem se podobá křížové klenbě bez žeber, plocha výplní je ale tvořena vyzdívaným systémem žebírek a plastických sklípků.
V Čechách jsou nejobvyklejší tyto klenby
- Valená klenba - klenba na podélném půdoryse, typicky zaklenutí chodby, oporou jsou podélné zdi
- Klášterní klenba - obvykle průnik plochých valených kleneb, oporou bývají stěny nebo nosníky po obvodě půdorysu
- Křížová klenba - průnik kleneb, valených nad klenebními pasy, které přenášejí tíhu klenby do rohových styčníků (sloupů nebo pilířů)
- Česká placka - častá i ve venkovských staveních, má obvykle tvar plochého kulového vrchlíku nad poměrně libovolným půdorysem
Související články
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |