Kyrgyzstán

Z Multimediaexpo.cz

Kyrgyzstán
Kyrgyzská republika
Кыргыз Республикасы
(Kyrgyz Respublikasy)
Киргизская республика
(Kirgizskaja respublika)
Flag of Kyrgyzstan.png  National emblem of Kyrgyzstan.png
Vlajka Kyrgyzstánu   
Ak möngülüü aska (Vysoké hory)
Kyrgyzská hymna
Geografie
LocationKyrgyzstan.png
Hlavní město: Biškek
Rozloha: 198 500 (86. na světě)
z toho 4 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Džengiš Čokusu (7439 m n.m.)
Časové pásmo: +5
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 5 146 281 (111. na světě)
Hustota zalidnění: 26 (181. na světě)
HDI: 0,694 (střední)
Jazyk: kyrgyzština (úřední), ruština (úřední)
Náboženství: muslimové 75 %, ruští pravoslavní 20 %,
jiní 5 %
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: som (KGS)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: KS
Telefonní předvolba: +996
Národní TLD: .kg

Kyrgyzstán (kyrgyzsky Кыргызстан – země kočovníků; rusky: Киргизия) je stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Čína, Tádžikistán, Uzbekistán a Kazachstán. Hlavním městem je Biškek. Kyrgyzstán je zakládajícím členem Společenství nezávislých států.

Obsah

Geografie

Povrch státu je hornatý. Severní polovina území leží v pásmu pohoří Ťan-Šan, na jihozápadě se táhne Alajské pohoří a Zaalajské pohoří, které patří už k Pamíru.

Podnebí

Podnebí Kyrgyzstánu je ovlivněné polohou země, která má ze všech států světa největší vzdálenost od moře a také značnou nadmořskou výškou. Více než 94 % rozlohy státu leží v nadmořské výšce nad 1000 m n. m. a 40 % území ve výšce nad 3000 metrů. Podnebí je typicky kontinentální s vysokými rozdíly zimních a letních teplot. Velké výkyvy teplot jsou patrné i v létě během jednoho dne. Pouze na pobřeží jezera Issyk-kul je klima podobné přímořským oblastem.

Teploty

Jaro bývá krátké, s častými opakujícími se mrazíky. V závislosti na nadmořské výšce začíná jaro v březnu, dubnu, nebo v květnu. Nejvyšší teploty vzduchu jsou v Čujské a Ferganské nížině v červenci (44 °C). I ve vysokých horách dosahují letní maxima přes 20 °C. Nejnižší teploty bývají v lednu a dosahují hodnot přes –40 °C. V Biškeku je i nejvyšší absolutní roční teplotní rozdíl teplot v Kyrgyzstánu, který dosahuje 76 °C (max. 41,6 °C; min. –34,4 °C). V Narynu je maximální roční výkyv teplot 71,6 °C, v Oši 64,6 °C, na meteorologické stanici Ťan-Šan 64,3 °C.

Srážky

Množství atmosférických srážek v Kyrgyzstánu je velice nerovnoměrné. Zatímco na některých místech dosahuje roční množství srážek 1000–1500 mm, na jiných je to pouze 100–150 mm. Velké množství srážek spadne na západních, jihozápadních a severozápadních stranách hor, které jsou na cestě vlhkých vzdušných proudů jdoucích ze severozápadu. Na jihozápadních svazích Ferganského hřbetu je roční množství srážek vyšší než 1000 mm. Ke srážkově chudým místům patří Čujská a Talaská nížina (250–500 mm). Nejmenší množství srážek spadne na západním pobřeží jezera Issyk-kul (v Balykči 100–140 mm) a jižní části Ferganské nížiny (Batken – 156 mm). Množství srážek je velice rozdílné i mezi jednotlivými roky – nejvyšší rozdíly jsou v jižním Kyrgyzstánu (od 110 mm do 580 mm ročně).

Vodstvo

Kyrgyzstán má velké vodní bohatství, na kterém jsou závislé i další státy (Uzbekistán a částečně i Kazachstán). Největší kyrgyzská řeka Naryn (535 km) s plochou povodí 53 700 km² se vlévá do Syrdarji a pak do Aralského moře. Právě k úmoří Aralského moře patří největší část Kyrgyzstánu (76,6 %), další části patří do povodí řeky Tarym, úmoří jezera Issyk-kul a kazašského jezera Balchaš. Podél řeky Naryn, je obrovský potenciál pro rozvoj vodních elektráren – elektrická energie představuje kyrgyzskou hlavní vývozní komoditu.

Jezer a přehradních nádrží je v Kyrgyzstánu kolem 750 (jejich celková plocha dosahuje 6836 km², což je 3,4 % rozlohy země). Velikost přes 1 km² má 16 jezer a 11 vodních nádrží.

Administrativní dělení

Oblasti a jejich hlavní města:

Samosprávná města:

Historie

Pohled na město Oš, v pozadí Sulejmanova hora

Historie do ruské okupace

Původ Kyrgyzů není dodnes zcela objasněn. Patří do mongoloidní rasy a jejich jazyk je podobný kazašskému. Turkické kmeny přišly do oblasti v 6. století. Na začátku 13. století původní obyvatelstvo ustoupilo do hor, protože zemí se převalila ohromná armáda vedená Čingischánem. Od 16. století už vystupují Kyrgyzové jako samostatný národ. Kyrgyzové vedli kočovný způsob života a živili se hlavně jako pastevci. Pro carské Rusko bylo velice snadné pastevce porazit a v roce 1876 se stalo území Kyrgyzstánu součástí ruského Turkestánu. Mnoho obyvatel uteklo do Číny. V roce 1878 bylo založeno pozdější hlavní město státu Biškek.

Sovětské období

Po bolševické revoluci v roce 1917 nastala v zemi nucená kolektivizace. Ta zcela zbořila tradiční kočovný život Kyrgyzů. V roce 1924 bylo území ustanoveno jako autonomní pod správou sovětského Ruska. Nakonec v roce 1936 vznikla v rámci sovětského Ruska Kyrgyzská sovětská socialistická republika, která dala zemi dnešní hranice. Při sčítání lidu z roku 1989 tvořili Kyrgyzové málo přes polovinu populace. Silnou menšinou jsou Rusové a Uzbeci. V roce 1990 propukly v západní oblasti státu kolem města Oš etnické nepokoje. Uzbeci, kteří cítili slábnoucí moc rozpadajícího SSSR, povstali proti zde menšinovým Kyrgyzům. Následovala vlna emigrace, a to především Rusů.

Nezávislost

Nezávislá republika Kyrgyzstán vznikla v roce 1991, kdy se rozpadl SSSR. Kyrgyzstán se stal členem Společenství nezávislých států ještě téhož roku. Prvním prezidentem byl Askar Akajev, člen komunistické strany a prezident Akademie věd v Kyrgyzstánu. Akajev zažil velký skandál, když vyšlo najevo, že někteří členové vlády museli podat demisi, protože nebyli kyrgyzstánské národnosti. V roce 1994 bylo vypsáno referendum o setrvání Akajeva ve funkci prezidenta. Pro setrvání hlasovalo přes 96 % voličů. V roce 1995 byl Akajev zvolen prezidentem na dalších pět let. Jeho kampani napomáhala státem řízená média. Tři z šesti opozičních kandidátů odstoupili už před volbami, takže volby nelze považovat za zcela demokratické a svobodné. Další referendum proběhlo v roce 1996, kdy si Akajev posílil své pravomoci ve státě. Referendem v roce 1998 změnil Akajev ústavu státu. Snížil počet poslanců v parlamentu, zrušil jejich imunitu, zrušil zákon o svobodě slova a svobodě tisku a ovládl veškerá média v zemi.

Tulipánová revoluce

Parlamentní volby v roce 2000 byly za účasti pozorovatelů z OSCE. Zjistili, že opoziční kandidáti nemají žádný prostor v médiích a vláda se je snaží všemožně znevýhodňovat. Volby byly označeny za nesvobodné. Další prezidentské volby téhož roku vyhrál očekávaně Akajev. V únoru a březnu 2005 proběhly volby do parlamentu opět za účasti pozorovatelů z OSCE. Pozorovatelé hlásili splnění základních podmínek svobodných voleb. To už ale v zemi začaly nepokoje a demonstrace požadující od Akajeva odstoupení z čela státu. Nepokoje se zvrhly v revoluci, která bývá označována jako Tulipánová revoluce. Patří do seznamu barevných revolucí, které proběhly v zemích bývalého SSSR (Oranžová revoluce na Ukrajině 2004, Růžová revoluce v Gruzii 2003). Akajev uprchl ze země do Kazachstánu. Premiér Nikolaj Tanajev rezignoval v okamžiku, kdy opozice ovládla média a policie se buď rozprchla nebo se přidala k protestujícím. Protesty v některých částech hlavního města přerostly v rabování. Nově vypsané volby v červnu 2005 vyhrála opozice. Premiérem se stal Felix Kulov a prezidentem Kurmanbek Bakijev. V roce 2006 vyšla nová ústava, podle které ztrácí prezident podstatnou část svých pravomocí.

Obyvatelstvo

Nejpočetnější národnost v Kyrgyzstánu představují Kyrgyzové. Po roce 2000 jejich počet dosáhl nadpoloviční většiny (58,6 %) z celkového počtu 5 miliónů obyvatel Kyrgyzstánu, zatímco v roce 1996 byl tento podíl 48,4 %. Ke zvýšení podílu Kyrgyzů v následujících letech došlo vlivem odchodu především ruského obyvatelstva. K odchodu slovanského obyvatelstva celkově docházelo v největší míře na začátku 90. let 20. století, jen během roku 1993 opustilo republiku 110 000 osob.

V Kyrgyzstánu žije stále vysoké procento obyvatelstva s nekyrgyzskou národností. Na druhém místě podle početnosti obyvatelstva v Kyrgyzstánu, a tedy i největší skupinou z těchto jsou stále Rusové (17,1 %), jejichž relativní i absolutní počet v posledních letech však stále klesá. Podle některých údajů je již ruské obyvatelstvo Kyrgyzstánu početně na třetím místě, za Uzbeky. Uzbeci tvoří s 679 000 obyvateli třetí nejpočetnější menšinu (14 %). Z tohoto počtu žije 80 % v Ošské a Džalalabadské oblasti. Čtvrtou nejpočetnější skupinou obyvatelstva jsou Ukrajinci, kteří se objevili na území dnešního Kyrgyzstánu společně s Rusy, přesidlovali se především z Poltavské oblasti na Ukrajině a z Ruska. Ukrajinci (společně s Bělorusy) v současnosti žijí především ve větších městech v Čujské oblasti. Jejich počet dosahující 67 000 osob je zhruba poloviční oproti roku 1989.

Významnou skupinou obyvatel jsou Němci, kteří se do Kyrgyzstánu přestěhovali v největší míře z Ukrajiny a osidlovali hlavně Talaskou oblast spolu s okresem Kant v Čujské nížině. Příchod Němců do carského Ruska je možné počítat od doby vlády německé kněžny Kateřiny (provdané za cara Petra III.), pozdější carevny Kateřiny Veliké. Ta již v roce 1763 nabídla Němcům, jako svým krajanům, přestěhování do carského Ruska, kde jim zajistila daňové úlevy a náboženskou svobodu v zemi. Pro ty, kteří se přestěhovali do oblastí dolní Volhy, na Ukrajinu nebo na Kavkaz, či do oblastí střední Asie však bylo těžké dostat se zpět.[1] [2]

Hospodářství

Kyrgyzstán patří spolu se sousedním Tádžikistánem k nejméně ekonomicky rozvinutým státům bývalého SSSR. Těží se černé uhlí, uran, ropa, zemní plyn, rtuť, zlato a antimon. Hlavní průmyslová odvětví jsou těžební, strojírenský, textilní a potravinářský průmysl. Elektrická energie se vyrábí hlavně v hydroelektrárnách. Pěstuje se pšenice, ječmen, brambory, kukuřice, bavlna a zelenina. Chovají se ovce, skot, prasata, drůbež a koně. V únoru 2009 vyjednal prezident Kurmanbek Bakijev s Ruskem ekonomickou podporu v hodnotě 2 miliardy dolarů.[3] Podmínkou však je, že nechá uzavřít americkou leteckou základnu v Manasu. Dosud byl Kyrgyzstán jedinou zemí na světě s ruskou i americkou vojenskou základnou.

Reference

  1. ↑ Petr Kokaisl, Jan Pargač a kol. Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán : Kyrgyzstán: Cesta pastevců od tradice k modernitě. Praha: Univerzita Karlova, 2006. ISBN 80-7308-119-9
  2. ↑ Petr Kokaisl, Jibek Saparbekova, Pavel Michálek Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан и Кыргызы. Plzeň: Západočeská univerzita, 2008. ISBN 978-80-7043-772-8
  3. ↑ -lgtt-. Válka s terorem v pasti. Týden, únor 2009, čís. 6/2009, s. 47.

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Kyrgyzstán
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kyrgyzst%C3%A1n“