Luna 2
Z Multimediaexpo.cz
Luna 2 (známá též jako Lunik 2 a nebo 00114) byla první sonda, která dopadla na Měsíc.
Obsah |
Popis sondy
Váha sondy činila 390,2 kilogramů a konstrukčně se Luna 2 příliš nelišila od své předchůdkyně Luny 1. Patřila do sond první generace (spolu s Luna 1 a Luna 3). Kulovitá sonda se dvěma rozdělenými hemisférami. Na jedné straně vybavená systémem antén pro přenos rádiového signálu a na druhé polokouli (té směrem k Měsíci) se nacházely kamery, které měly snímat detaily měsíčního povrchu. Vybavení sondy dále obsahovalo geigrův počítač pro zjišťování radiace, magnetometr, zařízení na detekci mikrometeoritů atd.
Zajímavá byla příprava sondy pro let i pozdější dopad. Spolu s posledním stupněm rakety byly všechny díly i přístroje rakety sterilizovány, aby se na Měsíc nedostala žádná forma pozemského života.
Průběh letu
Startovala 12. září 1959 z kosmodromu Bajkonur. Po startu a nabrání únikové rychlosti se Luna 2 oddělila od třetího stupně raketového nosiče, který podobně jako sonda měl dopadnout na povrch Měsíce. Během letu k Měsíci proběhl na palubě sondy pokus na hledání plynu ve volném prostoru. Ve vzdálenosti 140 000 km od Země bylo vypuštěno 10 kg sodíku. Vzniklý oblak byl pozorován i v ČSSR. Po 33,5 hodinách letu náhle ustal radiový signál přicházející ze sondy, což značilo, že sonda se úspěšně zaryla do měsíčního povrchu rychlostí 3,3 km/s. Místo dopadu bylo východně od Mare Serenitatis, v oblasti Mare Imbrium (Moře dešťů) 13.9. 1959 ve 21:02:24 středoevropského času, nedaleko Aristidesovo, Archimedesovo a Autolycusovo kráteru. Za třicet minut od dopadu sondy dopadla na povrch i třetí část raketového nosiče.
Podobně jako Luna 1 měřila intenzitu kosmického záření, jeho složení, zkoumala těžká jádra v kosmickém prostoru, hustotu atmosféry, plynnou složku meziplanetárního prostoru, mikrometeority, magnetické pole Země i Měsíce. Všechny tyto údaje předávala až do svého dopadu na měsíční povrch řídícímu středisku.
Sonda během svého pádu odvysílala snímky přibližující se měsíční krajiny, dále sonda neobjevila žádné magnetické pole Měsíce a ani žádné radiační pásy jako u Země.
Související články
Literatura
- TOUFAR, Pavel; BALOUS, Miroslav. Cesty ke hvězdám. Praha : Albatros, 1976. ISBN 13-767-76. Kapitola Luna 2, s. 78-80.
- VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 223.
Externí odkazy
| Program Luna |
|---|
|
Luna 1 • Luna 2 • Luna 3 • Luna 4 • Luna 5 • Luna 6 • Luna 7 • Luna 8 • Luna 9 • Luna 10 • Luna 11 • Luna 12 • Luna 13 • Luna 14 • Luna 15 • Luna 16 • |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |