Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !
Milavče
Z Multimediaexpo.cz
Obec Milavče se nachází v okrese Domažlice, kraj Plzeňský.
Ke dni 28. 8. 2006 zde žilo 566 obyvatel. Milavče jsou známé hlavně díky své kultuře v mladší době bronzové (zejména díky nálezu unikátního vozíku a řady mohyl).
Historie
První historické zmínky o vsi Milavče která byla patrně založena jakýmsi Milavcem, jsou ve srovnání se stářím mohyl i vojtěšskou legendou mnohem mladší. V r. 1302 je v pramenech uváděn „Pyressio dicto Mylowes“. Tento Prkoš z Milaveč byl členem významného šlechtického rodu, který na štítu nosil znamení dvou obrněných rukavic a ovládal krajinu mezi Staňkovem, Kdyní a Domažlicemi. Prkoš i jeho syn Chotěbor se střídavě píší po Milavčích nebo po hradě Herštejně. Podle nového rozboru historických pramenů není zatím zcela průkazné, zda se jednalo o Starý Herštejn nad Pivoní, nebo nedaleký hrad Nový Herštejn u Kdyně. Od počátku 20. let 14. století začíná Chotěbor s rozprodejem majetku v Milavčích. V r. 1324 potvrdil prodej 22 lánů v Milavčích domažlickému rychtáři Jindřichu Schicklinovi. O rok později prodává opět se svou manželkou Ofkou témuž rychtáři 2 milavečská popluží. Originály těchto listin jsou uloženy ve Státním okresním archivu Domažlice se sídlem v Horšovském Týně. Obě listiny jsou psány v Milavčích. Je proto pravděpodobné, že Chotěbor vlastnil v Milavčích sídlo nebo alespoň dvorec. Po Milavčích se ve stejném období nazývá také Jindřich ze Štiboře, syn Vitly z Herštějna. Od r. 1333 se Chotěboř uvádí jako majitel hradu Kostomlat na Litoměřicku. V následujících staletích zprávy o Milavčích mizí. Ves, nebo její podstatná část, byla tehdy v majetku královského města Domažlic. V r. 1357 po nevydařené stavovské vzpouře byly vsi, které náležely k záduší domažlického kostela Navštívení Panny Marie, městu Ferdinandem I. odejmuty a prodány horšovskotýnskému panství. jednalo se tehdy vedle Milaveč ještě o Bořice, Nevolice a Petrovice. V r. 1598 byly jmenované vsi městu opět vráceny. r. 1654 se Milavče skládaly ze 17 selských dvorů a byly největší osadou na panství města Domažlic. také v období sestavování informací tzv. tereziánskému katastru kolem r. 1767 přesahovaly Milavče s počtem 33 osedlých poddanských rodin vysoce počet hospodářů v ostatních obcích panství. Přifařeny všach byly již ke kostelu sv. Jiljí v Třebnicích. V r. 1818 utrpěly Milavče požárem stejně jako r. 1876, kdy byl čtyřikrát založen požár nezletilým hochem. V r. 1741 byl ve vsi položen základ k novému kostelu. Po jeho vysvěcení se zvýšila i návštěvnost milavečských poutí. V r. 1787 byla ve vsi zřízena lokálie. Domažličtí radní přispěli lokalistovi důchodem 3 sudů piva ročně a 15 sáhy dřeva. Milavečská obec přidala louku a zbývající část důchodu uhradil náboženský fond. Za císaře Josefa II. byl v r. 1787 patronem Domažlic jmenován sv. Vojtěch. Do vsi putovala procesí, která měla v období sucha vyprosit požehnaný déšť. V r. 1865 - 1866 byla V Milavčích vystavěna nová fara. Až do té doby bydlel duchovní společně s učitelem v bývalých lázních. Pod Obecní úřad Milavče spadá dnes ves Božkov.
Pamětihodnosti
- Kostel svatého Vojtěcha
- Kaplička Vojtěška
- Mohylník, archeologické naleziště
- Škola
Průběh archeologického výzkumu milavečských mohylníků má dávnou historii. Sedláci z Milaveč se s pravěkými nálezy z mohyl setkávali zřejmě již od středověku, kdy při práci v lese nebo na polích často tyto pradávné hroby poškodili při obdělávání půdy. V minulém století se některé z mohyl staly i zdrojem kamene, který obsahovaly. K prvnímu cílevědomému pokusu o výzkum mohyly došlo v r. 1878. Tehdy, na vyzvání klatovského školního inspektora Nešpora, získal milavečský řídící učitel V. Záhořík několik sousedů ze vsi. Společně potom vyrazili do lesů mezi Milavčemi a Chrastavicemi. Dva dny se lopotili s průkopem mohyly a rozebíráním velkých balvanů její kamenné konstrukce. V naději na početné nálezy si vybrali z mohyl tu největší. Vynaložená námaha však byla odměněna pouze několika hliněnými nádobami. Pro nepřízeň počasí byl výkop po dvou dnech ukončen. Výsledky výzkumu byly publikovány v Archeologických rozhledech z r. 1882 J. Smolíkem. Zájem o milavečské mohyly propukl v době, kdy zkoumání pravěkých lokalit a hledání především starožitností z bronzu se stalo určitou módní záležitostí. Tato s nadšením vykonávaná obrozenecká práce zaměstnávala především venkovskou inteligenci - učitele a faráře. V mnoha případech se do výzkumů finančně zapojili i majitelé panství, na jejichž území mohyly ležely. Ke zcela unikátním nálezům, které milavečské pohřebiště proslavily, došlo ale teprve v r. 1883. Tehdy přišel do Milaveč nový farář, třicetiletý Josef Lang. V témže roce obnovil také učitel Záhořík výzkum mohyl, kterého se vedle žáků a studentů theologie s nadšením zúčastnil také farář Lang. Po třech dnech namáhavé práce bez viditelných výsledků přestala většinu studentů práce bavit a Lang se Záhoříkem kopali sami s pomocí bratří Weberů z Milaveč a několik dalších nadšenců. Pro výzkum si zvolili největší z dvanácti mohyl, položených na rozhraní milavečského a chrastavického katastru. Vyvýšenina obsahovala ve skutečnosti dva kamenné objekty. V prvním byla ukryta popelnice, chráněná kruhem svisle zasazených kamenů překrytých mohutným placákem. Druhý kamenný kužel obsahoval žárový hrob uložený v jamce a doplněný nevšedně velkou kolekcí bronzových milodarů. Nálezci byli okouzleni bronzovým mečem uloženým v rozpadlé pochvě, vyrobené ze dřeva a kůže. Nejcennější nález vydala mohyla 12. září 1883. kdy Záhořík s Langem opatrně nožem očistili a potom z půdy vyjmuli známý milavečský vozík. Na podvozku se čtyřmi koly stála nádoba z bronzového plechu, která se po vyjmutí rychle rozpadla. Již tehdy byl vozík jako významná starožitnost oceněn částkou převyšující 200 zlatých. Výjimečnost zkoumané mohyly dokresluje rovněž Langova zpráva, v níž tvrdí, že mohyla dosahovala výšky 2,50 m, průměru 20 m a bylo z ní po vykopání odvezeno 18 for křemene a 10-12 for jiných druhů kamene. Objevené starožitnosti darovali nálezci Národnímu muzeu v Praze. Již Langův současník Dr. Smolík, který první milavečské nálezy popsal na stránkách Archeologických rozhledů, naznačil, že výzkum byl proveden neodborně a s minimální dokumentací. Celou událost komentoval mimo jiné slovy: „Byla to zkrátka vlastenecká práce, kterou zde nemalým namáháním po 8 dní podnikali mužové horlivě zaujatí pro staré památky naší vlasti...“. Nálezci vědomi si svých chyb se bránili tím, že nesměli pokácet stromy, jimiž byla mohyla porostlá. Lang si vzal tuto dobře míněnou výtku k srdci a jeho další výzkumy byly již prováděny mnohem pečlivěji. Sám o nich podával zprávy do Archeologických rozhledů. V r. 1887 se nadšený Lang tentokrát již sám pustil do výzkumu zbývajících jedenácti mohyl položených v blízkosti hrobu s vozíkem. Většinou se jednalo o hroby bojovníků vybavené meči a dalšími bronzovými předměty. V následujících letech pokračoval farář Lang s výzkumem mohyl mezi Milavčemi a Lštěním, kde byly nalezeny obrovité nádoby, u Němčic, Peřiny i jinde. K mohylám do lesů mezi Milavčemi a Chrastavicemi se již nikdy bevrátil. V r. 1901 Lang z Milaveč na vlastní žádost odešel do šumavského Rejštejna. Svůj život skončil v Domažlicích r. 1924. Je jisté, že dnešní archeolog by vědeckým výzkumem mohyly a laboratorním vyhodnocením nálezů získal nesrovnatelně větší počet informací. Na počátku cesty k vědecké archeologii však museli stát nadšenci a průkopníci, mezi nimiž má Lang se svými spolupracovníky čestné místo. Správné časové zařazení milavečských nálezů do mladší doby bronzové bylo provedeno teprve v r. 1922 J. Eisnerem. Tehdy se také ujal název milavečská kultura. V nedávné době se milavečským nálezům věnovali podrobněji archeoložky Eva Čujanová-Jílková a Olga Kytlicová. Při novém zpracování materiálu z mohyly s vozíkem, která byla označena pracovním názvem C1, byly tak získány další informace, které značně rozšiřují naše vědomosti o této výjimečné mohyle. Mimo bronzového vozíku obsahovala mohyla také části dřevěného vozu, z něhož se zachovalo bronzové kování. Kresebně byl rekonstruován kožený pancíř dávného bojovníka s bronzovými ozdobami a tepaným límcem. Je dosud jedinou bezpečně doloženou ochrannou zbrojí svého druhu ve střední Evropě. Výzbroj a výstroj bojovníka tvořily vedle meče i bronzová dýka, nůž, jehlice, dřevěný štít, břitva, kožený pásek prošitý bronzovým drátem, picí souprava složená ze tří bronzových nádobek a další drobnosti. Po vyhodnocení materiálu z mohyly C1 usuzuje Dr. Kytlicová, že v mohyle byl pohřben jeden ze sedmi nejvýznamnějších mužů, kteří v průběhu šesti staletí žili na území celé střední Evropy. Milavečský pohřeb datovaný do 13. stol. př. n. l. je však ze všech srovnatelných pohřbů nejstarší. Tato skutečnost vede k domněnkám, že snad právě na Domažlicku existovaly nejstarší dílny, které ve střední Evropě vyráběly nádoby z bronzu. Snad právě z Milavečska se toto umění šířilo do ostatních oblastí střední Evropy. Nekropole, na níž byli vedle nejvýznamnějšího muže pohřbeni v jedenácti mohylách další významní bojovníci, plnila svoji funkci v průběhu 13. stol. př. n. l., ale na počátku 12. stol. př. n. l. zanikla. Do její blízkosti můžeme pravděpodobně klást také sídlo tohoto pradávného vůdce, jehož podíl na tvorbě pravěkých dějin širokého regionu byl jistě dominantní. Dnes „Langovo“ pohřebiště pokrývá hustý borový les, který svými kořeny pomalu proniká do nitra mohyl. Některé z nich nebyly dosud prokopány. Dokončen nebyl ani výzkum mohyly s vozíkem. Je proto možné, že případný revizní výzkum zde může v budoucnu odhalit nové doplňující skutečnosti a opět poodhalit jejich tisíciletá tajemství. Slavné milavečské pohřebiště leží v lese Zadní háje asi 20 min. západně od vsi při modré turistické značce. Skládá se ze čtyř samostatných skupin, které dohromady obsahují asi 50 mohyl. Méně známé mohyly jsou zachovány v lese Háje východním směrem od vsi. Zdejší nekropole obsahuje rovněž kolem 50 mohyl.
Části obce
- Milavče
- Božkovy
- Radonice
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |