Mucholapka podivná
Z Multimediaexpo.cz
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) je masožravá rostlina patřící do botanického rodu Mucholapka (Dionaea), jehož je jediným druhem. Jako jediná suchozemská masožravá rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti.
Obsah |
Historie a rozšíření
Mucholapku popsal ve svém dopisu Linnéovi botanik John Ellis roku 1769. Rostlině dal jméno "Dionaea" (Dione - česky Diana - je jméno řecké bohyně lovu). Dionaea roste pouze v malé oblasti severoamerického státu Jižní Karolina – v asi 120 km okolí města Charlestonu. Kytka byla ve Spojených státech už v minulém století tak známá, že ji byl sbírat coby dárek dokonce i tehdejší prezident Spojených států Thomas Jefferson. Bohužel, popularita a výjimečnost mucholapkám moc neprospěly a rostliny lze dnes v přírodě nalézt jen velmi vzácně. Víc než zájem sběratelů však mucholapku potlačuje ničení jejich přirozených stanovišť - slatinišť, kde roste v porostech ostřic a vlhkomilných trav společně se saraceniemi, rosnatkami a tučnicemi.
Vzhled
Tato masožravá rostlina se podobá malé otevřené tlamičce na jejichž okrajích jsou malé ,,zoubky". Celá rostlina je hráškově až tmavě zelená. Má také krátké listy většinou témeř rovnoběžne s půdou. Z jedné rostliny může vyrůst až 6 tlamiček oválného tvaru, které loví neopatrný hmyz. Velikost a šířka řapíku se v průběhu roku mění. Zatímco v létě jsou pasti velké a řapík úzký, v zimě jsou pasti díky nedostatku potravy malé a méně funkční a řapík je široký, aby byla jeho asimilační plocha co nejvíce využita.
Způsob lovu
Loví drobný lezoucí a létavý hmyz, například mravence, pavouky, mouchy, ale třeba i vosy. Kořist láká na sladký nektar, který produkuje na okrajích pastí. Samotné pasti jsou otevřené přibližně v úhlu 45˚ a vypadají jako malá železa na medvědy, nebo jako zelená zubatá tlamička se spoustou tenkých dlouhých zubů. Na vnitřní straně obou „čelistí“ se nacházejí obvykle tři na pohyb citlivé chloupky vytvářející jakousi klec zabraňující úniku hmyzu. K tomu, aby past zaklapla, je třeba v rozmezí několika sekund opakovaně podráždit alespoň dva z nich. Rostlina tak pozná, že se pravděpodobně jedná o hmyz a zbytečně se nevysiluje klapáním naprázdno při náhodném podrážděním. Vlastní pohyb pasti je na rostlinu velmi rychlý, sevře se plynulým pohybem asi za půl sekundy (za vhodných podmínek i rychleji). Hmyz ho ale vnímá naopak jako pomalý a neškodný a když se nad ním sevřou „zuby“ pasti, už neunikne. Po prudkém sevření obou polovin "pastí" jejich svíravý pohyb pomalu pokračuje dál a rostlina nejprve chemickými receptory zjišťuje, zda ulovila kořist. Pokud ano, okraje pasti hermeticky přilnou k sobě a dovnitř je napuštěna trávící šťáva. Pokud ne, zbytečně sklaplý list "pozná" svůj omyl (př. kapka vody, aj.) do dvou dnů a znovu se rozevře. Snaha hmyzu vyprostit se v kombinaci se stálým tlakem čelistí pasti zajistí, aby se kořist dostala do optimální polohy. Z vnitřní strany čelistí se začnou uvolňovat trávicí enzymy, které kořist za několik dní (cca 7-10) rozloží, takže z ní zbude jen tvrdý skelet (chitinová schránka hmyzu). Pak se past opět rozevře a čeká na další hmyz. Sklapnout s kořistí past může asi dvakrát nebo třikrát. Naprázdno asi šestkrát (max. desetkrát). Pak list i s pastí odumře.
Pěstování rostliny
Stanoviště
Celoročně vlhké, často (zejména z jara) zaplavovaná rašeliniště. Vyžaduje vlhký vzduch a plné slunce, teploty na přirozeném stanovišti jsou v létě podobné teplotám středoevropským, v zimě jsou o něco vyšší, nejčastěji se pohybují mezi 5 až 10 °C, ale výjimkou nejsou ani slabší mrazíky (pokud listy zmrznou, vytvářejí se na jaře nové z přezimujících "cibulí").
V domácích podmínkách je ideální polouzavřená (dobře větraná!) vitrína, nebo na přímém slunci v létě (je třeba mírně přistínit).
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |