Novoklasicismus

Z Multimediaexpo.cz

Novoklasicizmus (neoklasicismus) je umělecký směr z období romantismu (hlavně ze závěru tohoto období), který klade důraz na intelekt, na přísně vyváženou formu a na svébytný tvar uměleckého díla. Podporoval jej přední kritik F. X. Šalda, který v té době směřoval od individualismu k řádu, k nadosobnímu poslání umění.

Autoři v literatuře se svými tématy obvykle vraceli do minulosti, neusilovali ovšem zachytit dobový kolorit, běželo o zpodobení nadčasových, základních rysů osudu člověka ve světě. Nikoliv osobní dojmy, nikoliv psychologická analýza, ale jejich cílem bylo sevřené neosobní vyprávění.

Typické rysy: tvarová kázeň, stylová jednota, přesnost a preciznost vyjádření, kompoziční vyváženost; nevyzdvihují cit, ale intelekt, nadčasové jevy. Znaky novoklasicistní tvorby: - klade důraz na intelekt - důraz na svébytný tvar uměleckého díla - důraz na přísně vyváženou tvorbu - soustředění k souvislé epické linii - spád děje - neosobní vypravěčský styl Typické žánry pro novoklasicismus byly povídka a novela.

Obsah

Autoři těsně či volně spjati s novoklacisismem

České země

Vliv novoklasicismu přišel do českého prostředí z Francie a zejména z Německa.

Novoklasicismus za okupace

  • František Kubka - Skybský jezdec, Pražské nokturno, Karlštejnské vigilie
  • F. Heřmánek - U bratra celého světa
  • J. Mařánek - Živé návraty

Související články