Olympijské hry

Z Multimediaexpo.cz

Hlavní olympijský symbol od roku 1914

Olympijské hry jsou největší sportovní událostí moderní doby. Svého předchůdce a vzor mají v antických olympijských hrách, konaných ve starém Řecku v Olympii na poloostrově Peloponés. Jejich zakladatelem byl podle pověsti Hérakles.

Pořádají se jako:

Obsah

Historie

Olympijské hry antické, nejvýznamnější všeřecké hry; pořádány od 8. stol. př. n.l do přelomu 4. a 5. stol. n. l. v Olympii v srpnu nebo září k poctě boha Dia. Rok 776 př. n. l. (s datem 8. července) jako počátek her i řeckého kalendáře. Olympijské hry konány vždy po 4 letech, pův. trvaly 1, později 5 dní.

Na programu zpočátku pouze závody v běhu (dromos), v 7. stol. zařazen pentáthlon, rohování, závody vozů a dostihy (agón hippický) a pankration. V 7 a 6. stol. zařazeny postupně: běh, zápas, pentáthlon a rohování chlapců a běh mužů se zbraněmi.

Před OH poslové z Olympie zvali k účasti po celém antickém Řecku, oznamovali přesné datum konání her a vyhlašovali boží mír, ekecheíriá. Jako závodníci se OH směli zúčastnit pouze svobodní občané řeckého původu (vyloučeni byli cizinci, otroci, ženy), přihlížet hrám mohl kdokoli (kromě řeckých provdaných žen). Pro ženy se v době OH konaly samostatné závody v běhu při héraích.

Závodníci se museli dostavit do Olympie měsíc před počátkem OH k intenzivní přípravě spojené s dietou. Hry byly zahajovány průvodem závodníků a jejich slavnostní přísahou Diovi Olympskému. Jednotlivé závody probíhaly pod dozorem hélládoniků (rozhodčích; zprvu 2, pozdějí 9). Vítězové v jednotlivých disciplínách byli odměňováni olivovým věncem, měli právo dát si postavit své sochy, rodné obce jim prokazovaly čestné pocty.

K OH se scházeli zástupci řeckých států, podepisovali zde politické smlouvy, při hrách se upevňovalo vědomí řecké národní a kulturní sounáležitosti.

Největší rozkvět OH byl v 5. stol. př. n. l. (tzv. klasické období). V té době skládány i ódy na vítěze (epiníkie). Od 4. stol. př n. l. závodili na OH stále častěji profesionálové (athlétés), příslušníci nižších vrstev vycvičení v jedné disciplíně (atlet), množí se i případy korupce. Od 3. stol. př n. l. soutěžili na OH i závodníci neřeckého původu z Egypta, Malé Asie, Sýrie.

Po ovládnutí Řecka Římany (146 př. n. l.) nastal úpadek OH. K novému rozmachu došlo v 1.-3. stol. n. l., kdy byly hry podporovány římskými císaři. Císař Nero se sám aktivně účastnil her. Závodníci řeckého původu byli v menšině, vítězili Syřané, Féničané, Ilyrově, Afričané a Babyloňané.

Ve 4. stol. n. l. OH upadaly, ostře se proti nim jako pohanským hrám stavělo křesťanství, které se v té době stalo oficiální ideologií římské říše. Roku 393 či 394 vydal císař Theodosius přísný zákaz konání her. Přesto se OH snad ještě nějakou dobu konaly, měly však pouze lokální charakter. Roku 426 zničeny všechny budovy v Olympii z příkazu císaře.

Olympijská myšlenka

Zformuloval ji Pierre de Coubertin ve svém díle Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti (kalokagathía), posvátný mír (ekecheiría), slavnostní obřady při zahájení antických OH ožívají v nové formě při dnešních OH obohaceny o požadavek rovnoprávnosti všech sportovců bez rasové, politické a náboženské diskriminace, o požadavek demokracie a internacionalismu. Dnešní olympijská myšlenka je v podstatě vyjádřena v základním článku olympijské charty.

Olympijská přísaha

slavnostní slib, který skládají:

  • sportovci při slavnostním zahájení
  • rozhodčí při slavnostním zahájení
Pro obojí význam viz Olympijský slib
  • sportovec při podpisu přihlášky
  • nový člen MOV

Olympijské symboly

Olympijské symboly, znaky vyjadřující olympijské myšlenky a univerzálnost olympijského hnutí, jeho úkoly a cíle. Rozlišujeme:

  • nejvyšší symboly olympijského hnutí (olympijský symbol, vlajka, heslo)
  • emblémy, znaky NOV (národní olympijský výbor) a organizačních výborů OH (ZOH)
  • maskoty

Nejvyšším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojeny. Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, šest barev (včetně bílého podkladu) barvy všech národů světa. Existuje obecný názor, že kruhy představují jednotlivé kontinenty, ale není tomu tak. Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky, která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů:

  • modrý kruh je vlevo nahoře, nejblíže žerdi.
  • černý kruh je vedle modrého, ve středu vlajky.
  • červený kruh je vedle černého.
  • žlutý kruh propojuje modrý a černý kruh
  • zelený kruh propojuje černý a červený kruh.

Vlajka poprvé zavlála při VI. olympijském kongresu 1914, na olympijském stadiónu poprvé 1920. Na OH se vyvěšuje vlajka, kterou 1920 věnovaly Antverpy, na ZOH vlajka, kterou 1952 věnovalo Oslo. Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí, úsilí o neustálý pokrok. Nejvyšší symboly olympijského hnutí jsou podle čl. 6 olympijské charty výlučným vlastnictvím MOV. S výjimkou oficiálního olympijského dne nesmí NOV užívat olympijské symboly bez jeho výslovného povolení. Nejvyšší symboly se nesmí použít ke komerčním účelům. Kombinací olympijských kruhů s jinými znaky nebo atributy (např. se státní vlajkou) vznikají emblémy, znaky NOV a organizačních výborů OH (ZOH), jejichž jsou vlastnictvím, musí však být schváleny MOV. Nově používaným symbolem OH (ZOH) jsou maskoty, které mají vyjadřovat národní tradici hostitelské země.

Olympijský ceremoniál

Olympijský ceremoniál je soubor předepsaných obřadů pro zahájení a ukončení OH a pro rozdílení cen, konající se v hlavním olympijském stadionu.

Zahajovací ceremoniál

  • začíná příchodem hlavy státu země pořádající OH v doprovodu předsedy MOV a předsedy organizačního výboru her na stadion.
  • zazní hymna pořádající země
  • defilé účastníků - každá delegace je označena standartou se jménem země a vlajkou. Defilé zahajuje delegace Řecka a uzavírá je delegace hostitelské země; ostatní národy defilují v abecedním pořádku podle jazyka země, která hry pořádá.
  • předseda MOV přednese uvítací projev a vyzve hlavu státu, aby pronesl zahajovací formuli.
  • ozve se hlas trubek a za zvuků olympijské hymny se vztyčí olympijská vlajka.
  • předání oficiální, olympijské vlajky starostovi města.
  • symbolické vypuštění holubů.
  • příchod olympijské štafety s pochodní. Poslední běžec oběhne stadión a zažehne olympijský oheň.
  • slavnostní přísaha sportovců a rozhodčích.
  • Na závěr zahajovacího ceremoniálu se hraje hymna hostitelské země.

Závěrečný ceremoniál

  • Vlajkonoši zúčastněných delegací nastoupí spolu s nosiči standart s označením země na plochu stadiónu ve stejném pořadí a zaujmou stejná místa jako při zahájení.
  • Za nimi defiluje šest závodníků z každé delegace v osmí- nebo desetistupech bez rozdílu státní příslušnosti.
  • zazní řecká státní hymna.
  • na stožár stojící po pravé straně středového stožáru (užívaného pro vlajky vítězů) vystoupá řecká vlajka; pak vystoupá na středový stožár vlajka pořadatelské země a na stožár vlevo od středového vlajka země, v níž se nachází město, jež bude pořádat příští hry.
  • zazní hymna země příštích OH.
  • předseda MOV vystoupí na pódium a krátkým projevem, v němž poděkuje pořadatelské zemi a pozve k účasti na příštích hrách, hry ukončí.
  • Zazní fanfára.
  • zhasne olympijský oheň.
  • za zvuků olympijské hymny se spouští ze stožáru olympijská vlajka.
  • při odnášení ze stadiónu je pozdravena pěti dělovými výstřely a pěvecké sbory zpívají na rozloučenou.

Ceremoniál předávání olympijských medailí

  • se koná v průběhu olympijských her, pokud možno ihned po skončení soutěže a na místě, kde se konala. Medaili předává předseda MOV nebo určený člen MOV za doprovodu předsedy příslušné mezinárodní sportovní federace nebo jeho náhradníka.
  • závodníci, kteří skončili na prvním, druhém a třetím místě, vystoupí na stupně vítězů; vítěz na nejvyšší středový stupeň, druhý na stupeň po jeho pravici a třetí na stupeň po jeho levici
  • na středový stožár se vztyčí vlajka země vítěze, vlajky druhého a třetího závodníka na dvou stožárech vedlejších.
  • zazní státní hymna vítěze.

Olympijský ceremoniál se stal vzorem pro podobné akty řady mezinárodních soutěží.

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Olympijsk%C3%A9_hry“