Pěchotní srub

Z Multimediaexpo.cz

Pěchotní srub je železobetonový objekt budovaný v rámci opevnění. Měl tvořit souvislou linii na nejohrozenějších úsecích státních hranic. Jejich úkolem bylo, s pomocí lehkého opevnění a protipěchotních a protitankových překážek střežit státní hranici. Jejich rozmístění muselo být odborně vyměřeno a vypočítán jejich palebný vějíř, tak aby se kryl vždy se sousedním srubem.

Rozdělení pěchotních srubů

První rozdělení které se používalo bylo dle odolnosti ve kterém byl srub postaven. Např. v československém opevnění bylo používáno rozdělení na 6 různých variant.

Dále se dají rozdělovat na jednopatrové či dvojpatrové. Tato skutečnost se odvíjela na tom zda nebyla v dané lokalitě zvýšena hladiny podzemní vody. Budování dvojpatrových objektů mělo nesporné výhody a to z důvodu jak zmenšení půdorysného tvaru, tak i zmenšení pravděpodobnosti podstřelení nepřátelským odstřelováním.

Dále se jednalo o rozdělení v orientaci objektových zbraní a to buď s jednou střílnou (levostranné či pravostranné sruby) nebo dvěma střílnami (oboustranné).

Jejich rozdělení bylo taky odvíjeno od použití jako izolované či tvrzové umístěné v týlu dělostřelecké tvrze, tak aby tvořili souvislou linii s izolovanými pěchotními sruby. Odlišností bylo umístění vchodu do objektu. Zde byl řešen z podzemí s kterým byl objekt spojen schodišťovou a výtahovou šachtou. Z objektu byl jen ojediněle vyveden nouzový východ do diamantového příkopu.

Popis objektu

Horní patro (bojové) bylo vybaveno především místnostmi pro vedení boje což byly především střelecké místnosti s hlavními i obrannými zbraněmi objektu, vchod do srubu, stanoviště velitele a telefonní ústřednu a taktéž chodbičkou která vedla pod zvon, kde byl umístěn žebřík umožňující vylézt na podlážku umístěnou v úrovni zvonu. V dolní patře (týlové) byla umístěna strojovna, filtrovna, ubikace mužstva, sklady paliva, střeliva a proviantu, ale i studna a umývárna s WC.

Výzbroj

Standardní hlavní výzbroj pěchotního srubu tvořily kanóny a těžké kulomety, které tvořili hlavní palebný vějíř kryjící se přibližně 500 m před a 300 m za sousední objekt. Vyžadoval by si to terén v okolí objektu, mohl být v týlovém patře pod střílnou umístěn i minomet, který ústil v diamantovém příkopu. Další zbraně umístěné ve střelecké místnosti s hlavními zbraněmi měli za úkol ochranu bezprostředního okolí srubu. Další ochranná střílna byla nejčastěji umístěna v hlavní chodbičce spojující obě strany srubu, u žebříku k zvonů, tato ochranná střílna měla za úkol chránit střílny hlavních zbraní. Ochranné zbraně měly funkci ochrany jednotlivých střílen, vchodu nebo hluchých míst.

Srub mohl mít, podle půdorysného tvaru a velikosti, od jednoho do čtyř zvonů, které měly za úkol čistě pozorovací pro účel navádění hlavních zbraní srubu. Popřípadě mohly zastat obranu stropnice srubu svými lehkými kulomety. Jiná situace nastává, jestliže místo zvonu je umístěna kopule měla za úkol výpomoc nebo dokonce nahrazení hlavních zbraní umístěných ve střílnách pod betonem. Nejméně využívaným řešením bylo umístění na toto místo otočnou kulometnou věž, jejíž výzbroj tvořily těžké kulomety.

Všechny zbraně ve srubu, nepočítaje osobní zbraně posádky, byly umístěny ve speciálních lafetách, které umožňovaly přesnější střelbu.

Dalším pomocníkem k ochraně hluchých či pro zbraně nedostupných prostor byl granátový skluz, který byl nasměrován například do diamantového příkopu.

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii