Petra Procházková
Z Multimediaexpo.cz
Petra Procházková (* 20. října 1964 Český Brod) je česká humanitární pracovnice a novinářka. Stala se známou především svým zpravodajstvím z válečných konfliktů, které vzniky po rozpadu Sovětského svazu na Kavkaze.
Obsah |
Život
Po vystudování gymnázia absolvovala fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracovala v časopise Květy. Od roku 1989 pracovala v Lidových novinách jako reportérka domácí rubriky, v roce 1992 byla vyslána do Ruska. Zde pracovala jako zahraniční korespondentka. Pracovala jako válečná zpravodajka, její první reportáže pocházely z Abcházie.
V roce 1994 spolu s Jaromírem Štětinou založili soukromou novinářskou agenturu Epicentrum. Začala pracovat s kamerou a natočila různé reportáže. Přispívala do Lidových novin, slovenských SME, týdeníku Týden a dalších časopisů. Podávala zprávy a svědectví o konfliktech v Osetii, Abcházii, Gruzii, Tádžikistánu, Náhorním Karabachu, Afgánistánu, ale i uprchlických táborů a vypálených kurdských vesnicích v Kurdistánu. Dokázala se dostat i mezi gerilové bojovníky na Východním Timoru. Několik let se zajímala o problematiku Čečenska. V roce 1994 se osobně účastnila bombardování. V době diverzní akce Šamila Basajeva se s několika novináři nabídla jako rukojmí místo pacientů nemocnice.
V roce 2000 přerušila zpravodajskou práci a po dobu jednoho roku se intenzivně věnovala nezávislé, humanitární práci v Grozném. Zde založila dětský domov pro 50 válečných sirotků, o které se stále stará. V témže roce ji ruské úřady označily PERSONA NON GRATA a musela Rusko opustit.
V roce 2001 a 2002 byla zpravodajkou a korespondentkou v Afgánistánu.
Spolu s Janou Hradilkovou založila v roce 2001 občanské sdružení Berkat (čečensky „štěstí“), které pomáhá dětem, ženám a dalším v Čečensku, Afgánistánu i uprchlíkům v České republice.[1] Nyní je Petra Procházková vdaná za Zafara Paikara z Afgánistánu a má syna.
Získala několik ocenění
- 2000 od prezidenta České republiky medaili Za zásluhy
- 1997 Novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky
- 2001 Cena primátora Plzně za lidská práva
- 1999 Cena Křepelek
- cena Gratias Agit za šíření dobrého jména ČR v zahraničí
Dílo
- Aluminiová královna - Rozhovory s ženami – Ruskami a Čečenkami – oběťmi rusko-čečenské války. Text je autentickým svědectvím o změně, kterou projdou obyčejné lidské osudy, když jejich soukromý svět ze dne na den změní válka. (2003)
- Frišta - Vyprávění z Afghánistánu po pádu totalitního režimu Talibů. Příběh ženy napůl Rusky napůl Tádžičky provdané do Afghánistánu je typickým příkladem člověka, který se pokouší ve svém soukromí spojit to, čemu říkáme západní civilizace, s východní kulturou. Není kladná hrdinka v tom pravém smyslu, ani její muž není zloduch, despota a padouch, ani cizinci, kteří zasáhli v dobré víře, ale s přesvědčením, že jen oni jsou nositeli pokroku, do jejich soukromí, nezpůsobili nic úmyslně. Všichni nakonec chtěli pro ty druhé to nejlepší… jen vůbec nechápali, po čem „ti druzí“ opravdu touží. (2004)
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.