Plovoucí podlaha
Z Multimediaexpo.cz
Plovoucí podlaha je druh podlahy, která ve své skladbě obsahuje zvukově-izolační vrstvu. Používá se především v bytových prostorách. Díky svým dobrým vlastnostem je vhodná i v prostorách veřejných budov, ve kterých jsou mnohem větší nároky.
Obsah |
Druhy plovoucích podlah
Podle druhu nášlapné vrstvy
- Laminátová plovoucí podlaha
- Dýhovaná plovoucí podlaha
- Dřevěná trojvrstvá plovoucí podlaha
- Korková plovoucí podlaha
- Linoleová plovoucí podlaha
Podle druhu roznášecí vrstvy
- Desky na bázi dřeva (dřevovláknité, dřevotřískové, OSB, ...) - Lehká plovoucí podlaha
- Betonová vrstva (cementový potěr, betonová mazanina) - Těžká plovoucí podlaha
Výhody
Nejvýznamnější výhodou plovoucí podlahy je její akustická izolace, která zabraňuje přenosu hluku z místnosti do ostatních částí domu. Mezi další výhody plovoucích podlah patří zejména rychlost montáže a čistota při pokládce. Dále menší nároky na pevnost podkladu, zdravotní nezávadnost, jednoduchá údržba a v neposlední řadě i snadná demontáž a cena.
Nevýhody
Plovoucí podlahy nejsou vhodné do vlhkých místností či místností s často se měnícím klimatem jako jsou předsíně, vstupní haly apod.
Konstrukce plovoucí podlahy
Plovoucí podlaha sestává z několika vrstev. Vespod leží podkladní vrstva podlahy, na ní je zvukově izolační vrstva, tvořená různými druhy stavebních akustických izolací, dále vrstva roznášecí a vrstva nášlapná, tvořící vrchní část skladby.
Podlaha je uložena na nosné konstrukci stropu (železobetonová deska, dřevěný záklop, ...), nebo v případě spodního podlaží na základové desce.
Nášlapná vrstva: Horní vrtva skladby podlahy, která je ve styku s okolím. Může být tvořena dřevěnými vlysy, parketami, apod. Pro plovoucí podlahy se nedoporučuje použití keramické dlažby z důvodu takřka nemožného akustického odizolování.
Roznášecí vrstva: Roznáší tlaky přenášené z nášlapné vrstvy rovnoměrně do podkladu. Může být tvořena např. dřevotřískovými deskami (lehká plovoucí podlaha) nebo betonovým potěrem či mazaninou (těžká plovoucí podlaha)
Zvukově-izolační vrstva: Má za úkol zabránit přenosu hluku do okolních konstrukcí a prostor za nimi. V praxi se používají různé druhy stavebních zvukově izolačních desek. Parotěsná vrstva: Zabraňuje případnému vnikání vlhkosti ze spodních konstrukcí do izolační vrstvy. V praxi se používá například PVC fólie. Z hlediska požadavků na akustické izolace hodnotíme tyto konstrukce ze dvou hledisek: Vzduchová neprůzvučnost: Jedná se o schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku vzduchem (hlasy, zvuky strojů, apod.). Kročejová neprůzvučnost: Jedná se o schopnost konstrukce zabránit šíření zvuku kontaktem s konstrukcemi (kroky, údery do konstrukce, apod.).
Podkladní vrstva: Jedná se o vrtvu vytvářející dokonale rovný podklad pod ostatní vrstvy podlahy (Např. betonový potěr, samonivelační stěrka, apod.)
Ideální podklad pro plovoucí podlahy je podkladový beton, dostatečně vyschlý na to, aby nedošlo k poškození podlahové krytiny. Dilatace od stěn by měla být minimálně 10 mm, a to kvůli tepelným a vlhkostním změnám.
Dva základní typy podkládky
Literatura
- Václav Hájek a kolektiv, Doc. Ing. Petr Hájek, Ing. arch. Miroslav Hlaváček, Ing. arch. Miloslav Charouzd (1999), Pozemní stavitelství, Sobotáles, Praha 1.
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |