Pohoří na Šumavě

Z Multimediaexpo.cz

Kostel byl v Pohoří na Šumavě dostavěn v roce 1791, jeho věž se definitivně zřítila 30. května 1999.

Pohoří na Šumavě (německy: Buchers, Bucherwald, Buchers bei Kaplitz, Buchers im Böhmerwald, česky: Buchoř, Puchéř či Půchoří) je bývalá obec a dnes téměř zaniklé sídlo v Novohradských horách, spadající pod obec Pohorská Ves. Název Pohoří na Šumavě obec dostala v roce 1923.

Historie

Ve středověku leželo Pohoří na území „velešínského statku“. V tehdejší době zde byl v podstatě jen les (latinsky označován Fagosilvanum, německy Buchenwald podle zde rostoucích buků). Roku 1524 je místní potok pojmenován jako Pohorzie (Holas 2006). První osidlovací náznaky byly díky hraběti Filipu Emanuelu Buqoyovi, když dal v Šancích vybudovat skelnou huť. Samotné Pohoří postupně vznikalo podél silnice do Freistadtu až roku 1758, kdy se tu začala budovat na dominikální půdě první stavení. Rozvoj osady byl dosti rychlý, takže o čtyřicet let později měla už 68 domů se 116 rodinami. V letech 1793–1796 bylo zavedeno systematické rozdělení pozemků. Obyvatelé Pohoří svou obec nazývali městysem, ačkoliv tento statut neměla (Kurz 2007). Pravidelně se zde konaly týdenní trhy. Od roku 1802 bylo Pohoří samostatnou farní obcí. Po roce 1848 Pohoří mělo katastrální výměru 2 636 hektarů, kde byly započítány ještě Berau (Stadlberg), Šance (Schanz), Kaplucken, Janovy Hutě (Johanesthal), Skleněné (Bonaventura) a Stříbrné Hutě (Silberberg), Jiřice (Georgendorf), Pavlína (Paulina) (Znachor 2006).

Podle sčítání lidu z roku 1890 mělo 186 domů se 1323 obyvateli (1077 Němců a 246 Čechů). Obyvatelstvo se převážně živilo zemědělstvím, ručními domácími pracemi. Nejznámější činností byla podmalba svatých obrázků pod sklo, které se potom vyváželo do celé Evropy. Tento způsob malby se rozšířil do celých Novohradských hor a to na obě strany hranice. S nabýváním významu Pohoří se také zvyšovala jeho velikost a tvorba nových živností a institucí, jako byly například pivovar(roční výstav 1 110 hektolitrů, v činnosti 1791–1889), vinopalna (1789–1860), hamr (od roku 1834), od roku 1848 pošta, 1887 telefon a 1889 telegraf (Braum 2008). Byl zde také Sbor dobrovolných hasičů od roku 1888 a místní odbor Deutscher Böhmerwaldbundu (zřízen 1895). Úctyhodný byl seznam živností pořízený roku 1923: obchod chlebem, cukrář, dva obchodníci dobytkem, doprava osob, dva obchody galanterním zbožím, hodinář, dva hokynáři, osm hostinců, obchod s hračkami, kolář, kovář, dva krejčí pro pány, výčep lihovin, mlynář, dva obuvníci, pekař, porodní bába. dva řezníci, čtyři obchody smíšeným zbožím, dvě trafiky, dva truhláři, zedník, úvěrní společenstvo pro Pohoří a okolí (Koblasa 1997).

Po druhé světové válce byli občané německé národnosti, tvořící většinu místní populace, odsunuti. Noví dosídlenci většinou pocházeli z Rumunska a Maďarska. Mimo práce v lese se zabývali chovem ovcí a výrobou ovčích sýrů. Po roce 1951, kdy zde žilo asi 70 obyvatel, se obec stala součástí hraničního pásma. Po roce 1955 zde bylo 23 domů obývaných 72 lidmi. Ještě na konci šedesátých let zde žilo asi 35 obyvatel a vedla sem autobusová linka z Trhových Svinů. Roku 1978 už osada neměla žádné trvalé obyvatele a většina zbylých domů byla zbořena armádou. Nedaleko kostela je zčásti dochovaný a zčásti obnovený hřbitov. U hlavní cesty stojí poblíž kostela stojí pomník obětem 1. světové války s nápisem „Nie wieder Krieg!“ (Už nikdy válku!).

V létě 2006 stála v Pohoří na Šumavě jedna novostavba, tři další domy byly rozestavěné. Stav k roku 2009 - 3 novostavby a 2 starší domy, z původní zástavby pouze torzo kostela a hřbitov. Nejbližší dopravní spojení je jen pár spojů do Leopoldova eventuelně do Bělé u Malont nebo Pohorské Vsi. Od vstupu České republiky do Schengenského systému je taktéž odstraněna závora na hraničním přechodu Pohoří na Šumavě - Stadlberg a touto cestou je vjezd povolen pro automobily do 10ti tun.

2003, trosky domu za pomníkem ještě stojí

2006, trosky odstraněny

Bývalá škola V Pohoří na Šumavě

Bývalá hlavní ulice v Pohoří na Šumavě

Externí odkazy

• na webu Zaniklé obce (historické a současné fotografie)
• na stránkách Jana Brauna (detaily o vysídlení)
• na stránkách okresu Český Krumlov (historie)
• zajímavosti o obci
• bližší informace o kostele Svaté Panny Marie Dobré Rady