Vážení zákazníci a čtenáři – od 28. prosince do 2. ledna máme zavřeno.
Přejeme Vám krásné svátky a 52 týdnů pohody a štěstí v roce 2025 !

Program Apollo

Z Multimediaexpo.cz

logo programu Apollo
Astronaut Buzz Aldrin a lunární modul, expedice Apollo 11
Astronaut Buzz Aldrin, expedice Apollo 11

Program Apollo (1961–1972) byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný americkým Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA).

Obsah

Záměr programu

Poté, co program Mercury prokázal, že kosmické lety s lidskou posádkou jsou uskutečnitelné, byl zahájen program Apollo. Ten měl původně za cíl další výzkum vesmíru a eventuálně dosažení oběžné dráhy Měsíce. Jeho cíl byl předefinován poté, co prezident USA John F. Kennedy ve svém projevu z 25. května 1961 uvedl, že by Spojené státy měly dopravit člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970. Hlavním cílem programu Apollo se stalo právě přistání na Měsíci. Mezitím byl zahájen program Gemini, který měl umožnit vyzkoušení technologií a postupů nezbytných pro měsíční mise.

Závady ze spěchu

V roce 1967 byl nevyhlášený souboj o Měsíc mezi USA a SSSR v plném proudu. Proto vývoj kosmické lodi pro lunární výpravu probíhal v překotném spěchu. První kosmická loď byla na kosmodrom dodána už v srpnu 1966. Dodávku získala firma North American Aviation která byť nevyhrála výběrové řízení, dokázala si pomoci díky zákulisním jednáním. S lodí Apollo bylo od počátku mnoho problémů pramenících z nedotaženosti konstrukce. Mnoho úprav se provádělo na poslední chvíli. Budoucí posádka k roztrpčení zjistila, že dodaná kosmická loď neodpovídá pro množství provedených úprav a změn uspořádání simulátoru na kterém cvičili. Grissom se z tohoto důvodu dokonce odmítal na simulátoru do odstranění nedostatků dále připravovat.

Kabina byla plná hořlavých materiálů, jako je nylon a velcro (suchý zip), všude se nacházely nechráněné kabely bez jakéhokoliv uchycení, pospojované izolační páskou, po kterých se běžně šlapalo a volně se třely o sebe. Loď měla nevyhovující konstrukci vstupního průlezu, který znesnadňoval případnou evakuaci. Několik měsíců před tragickým testem lodi proběhlo jednání mezi NASA a North American Aviation. Hlavním bodem byla závěrečná zpráva o připravenosti lodi. Ze strany NASA byly vzneseny připomínky (podle některých informací došlo i k hádce - protokol z jednání nebyl dosud oficiálně zveřejněn) zejména k použití hořlavých materiálů v kabině. Tomuto se však zástupci North American Aviation ze všech sil bránili, požadované změny se ve skutečnosti rovnaly kompletní přestavbě kabiny, která by kromě finančních aspektů přinesla i zpoždění v dodávkách a NASA trvala na dodržování termínů. Materiál proto označili jako uspokojivý a přidali varování, že další požadavky mohou ohrozit termín stanovený prezidentem J. F. Kennedym a to dopravit Američana na Měsíc do konce desetiletí. Reakce ze strany NASA bylo konstatování, že suché zipy, které „hoří jako papír a prská při tom na všechny strany“, by v North American mohli odstranit alespoň z blízkosti elektrických rozvodů.

Dalším nebezpečím ukrytým v lodi byla konstrukce vstupního průlezu. Loď měla dvojitý plášť, tudíž i vstupní dveře byly stejné konstrukce. Vnitřní díl se otevíral do kabiny, druhý vně lodi. Navíc bylo potřeba otevřít poklop v aerodynamickém krytu, který byl na lodi nasazen během startu. Otevření takovéhoto průlezu trvalo 90 sekund. Původ tohoto nešťastného řešení lze nalézt v nehodě lodi Mercury 4 21. července 1961, kdy se po přistání v moři - patrně v důsledku deformace po dopadu na hladinu - uvolnil poklop v průlezu kabiny. Kosmická loď se potopila a podařilo se ji nalézt a vyzvednout až v roce 1999. Astronauta (shodou okolností to byl Grissom) se na poslední chvíli podařilo zachránit - málem se utopil ve skafandru, který nestačil utěsnit. Ve snaze zabránit podobné události nebo dokonce náhodnému otevření při letu vesmírem při selhání uzavíracího mechanismu zvolili technici tento složitý systém. Takto řešený průlez navíc neumožňoval výstup do volného prostoru. Proto byl zahájen vývoj nových, jednoplášťových dveří, ty však měly být dokončeny až pro některý z dalších letů.

Cíl dosažen

Po osmi letech, během kterých se uskutečnila řada zkušebních letů a při kterých zahynuli první američtí kosmonauti (požár Apolla 1 během tréninku startu), se podařilo cíl programu Apollo splnit. Posádka Apolla 11 přistála na Měsíci 20. července 1969 (v Evropě to ale vzhledem k časovým pásmům bylo až 21. července) a po ní se procházelo po Měsíci ještě 10 dalších kosmonautů.

Všechny starty byly z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě v USA s pomocí raket Saturn 1B či Saturn V.

Závěrečná hodnocení

Po splnění Kennedyho úkolu dopravit člověka na Měsíc podpora pro americký kosmický program ochabla. To se projevilo i předčasným ukončením měsíčních misí Apollo – ačkoli byly plánovány ještě tři další lety, program byl ukončen v prosinci 1972 letem Apolla 17 (je zajímavé, že to bylo poprvé a prozatím naposledy, kdy se na povrch Měsíce dostal profesionální vědec – geolog Harrison Schmitt). Jednou z příčin předčasného ukončení programu byly i rozpočtové škrty vyvolané válkou ve Vietnamu. Zbylé rakety Saturn a kosmické lodi Apollo byly po zastavení programu využity v projektech Skylab a Sojuz-Apollo. Bez zajímavosti také není to, že od programu Apollo se žádný člověk nevydal do vesmíru dál, než na nízkou oběžnou dráhu. Tento fakt je častým argumentem zastánců názoru, že přistání na Měsíci bylo fingované (viz níže).

Šest letů (Apollo 11, Apollo 12, Apollo 14, Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17) dosáhlo Měsíce. Apollo 7 a 9 vzlétly pouze na oběžnou dráhu Země, aby otestovaly velitelský a lunární modul. Apollo 8 a 10 testovaly různé komponenty na oběžné dráze Měsíce a fotografovaly jeho povrch. Apollo 13 nepřistálo na Měsíci z důvodu poruchy, ale získalo také jeho fotografie. Šest letů, které přistály na Měsíci, získalo cenná vědecká data a 382 kilogramů měsíčních vzorků. Prováděné pokusy a pozorování zahrnovaly mechaniku zemin, meteoroidy, otřesy země, šíření tepla, měření vzdálenosti Měsíce od Země, magnetická pole a sluneční vítr.

V roce 2001 se objevila konspirační teorie, že celý program Apollo byl podvodem NASA, která zaranžovala přistání v nějakém ukrytém ateliéru za pomoci tehdejších nejlepších filmových a fotografických triků.

Mise s posádkou

Lidé na Měsíci

V rámci programu Apollo vstoupilo na Měsíc celkem 12 amerických astronautů. První byl Armstrong, poslední jej opustil Cernan.

  1. Neil Armstrong , Apollo 11, 21. červenec 1969
  2. Buzz Aldrin, Apollo 11, 21.července 1969
  3. Charles Conrad, Apollo 12, 19. listopad 1969
  4. Alan Bean, Apollo 12, 19.listopad 1969
  5. Alan Shepard, Apollo 14, 5. únor 1971
  6. Edgar Mitchell, Apollo 14, 5.února 1971
  7. David Scott, Apollo 15, 31. červenec 1971
  8. James Irwin, Apollo 15, 31.červenec 1971
  9. John Young, Apollo 16, 21. duben 1972
  10. Charles Duke, Apollo 16, 21. dubna 1972
  11. Eugene Cernan, Apollo 17, 12. prosinec 1972
  12. Harrison Schmitt, Apollo 17, 12. prosince 1972

Literatura

  • LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.  

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Program_Apollo“