Roman Týc

Z Multimediaexpo.cz

8. dubna 2007 Roman Týc nahradil asi pět desítek sklíček signalizace pro chodce na několika křižovatkách v Praze nestandardními postavičkami (foto z 10. dubna)

Roman Týc (* 1974, Chánov)[1] je současný český umělec, který je známý především svým diverzním přístupem se kterým prezentuje svoji tvorbu ve veřejném prostoru. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Ztohoven a vizuální skupiny PureA. Podílel se na vzniku centra alternativní kultury "ateliéry Trafačka".“[2],

Obsah

Vývoj

Roman Týc začal svoji tvorbu ve veřejném prostoru formou graffiti (Root) v letech 1992-95. Od roku 1997 se Roman Týc věnuje tehdy novému fenoménu VJingu jako VJ Kinokio. O rok později spoluzakládá vizuální skupinu LOOX, ze které později vzešel projekt PureA.[3]

Graffiti

Roman Týc na poli graffiti nezanechal příliš hlubokou stopu. První tag napsal spontánně v roce 1992, čímž se rozhodně řadí mezi několik prvních "writerů" u nás. Roman Týc patří do generace "writerů", jako jsou například: Scarf, Sifon, Rich atd. Graffiti bylo první vlaštovkou tzv. streetArtu, jenž je dnes nedílnou součástí umění ve veřejném prostoru.

VJing

Roman Týc se věnuje VJingu od roku 1997. Vývoj VJingu nejen u nás, byl v počátcích závislý na dostupnosti videoprojektorů. Díky cenové dostupnosti pronájmů videoprojektorů, se v druhé polovině devadesátých let mohla tato disciplína začít rozvíjet. Roman Týc se v průběhu tvorby vyprofiloval a spolu s několika dalšími vizualisty, absolutně vynechali ze svojí vizuální tvorby počítač, jako nástroj. Tento styl živé videoperformance, nazvali PureA.[4] Vizuální rukopis Romana Týce je na VJské scéně nezaměnitelný. Pro svou Videoperformanci používá malbu, kresbu, ale i tištěné materiály které snímá pomocí kamer, jejichž signál v reálném čase zpracovává mixéžním pultem. Vzniká tak videokoláž, kterou autor reaguje na momentální podněty. Zpočátku se jednalo o experiment, který se později přetavil v respektovaný projekt, jenž znovu rozkrývá, předčasně zatracené techniky videoartu.

Mediálně sledované kauzy

V tvorbě Romana Týce je patrná touha po prožitku. Na jeho jednotlivá díla a činy nelze nahlížet v jednotlivostech. Ve svém celku cítíme že Roman Týc používá svoji osobu jako nástroj pro zkoumání sociálního prostoru. Hledá onen „veřejný prostor“ a snaží se najít jeho hranice. Je přesvědčen, že veřejný prostor neexistuje a proto sobě vlastním, invazivním způsobem vniká tam kde mu příležitost umožní prezentovat své myšlenky a postoje, čímž se automaticky dostává do konfliktu se zákonem.

Povodeň

Poprvé na sebe Roman Týc výrazně upozornil při povodních v roce 2002[5], když na kusu dřeva proplouval Prahou. Nakonec byl přinucen záchranářem opustil své plavidlo za Karlovým mostem. Roman Týc tento svůj zážitek zpracoval v krátkém poetickém filmu "Já řeka". V tomto období vytvořil i několik dalších, krátkých filmů a videoinstalací.

Cap Cop Cup

Další mediálně sledovanou kauzou byla „hra“, Seber policajtovi čepici (Cap Cop Cup). Roman Týc vytvořil jakási pravidla pro hru[6], jejímž cílem bylo vzít policistům co největší množství čepic. Pravidla a videozáznamy „hraní“ této „hry“ zveřejnil na internetu. Později Roman Týc uvedl, že byl při svých „sportovních“ výkonech sponzorován firmou Nike za což sklidil kritiku aktivistických umělců.

Semafory

[7]V Praze, 8.dubna 2007 Roman Týc pozměnil v padesáti semaforech pro chodce „poslušné“ siluety panáčků , za siluety připodobňující nás v nečekaných situacích. Chodci mohli vidět na místo stojících panáčků, panáčka čůrajícího, kakajícího, pít z láhve, ležícího, opřeného, sedícího, se psem, s pistolí u hlavy, oběšeného, o berlích bez nohy, i maminku s dítětem.[8], Tato kauza byla nejdříve „nedošetřena“ ale později se „svezla“ s policejním vyšetřováním „atomového výbuchu ve vysílání České televize“.[9][10] K soudu byl předvolán člen skupiny Ztohoven David Brudňák[11], který zde byl obviněn v kauze „semafory“ z poškozování cizí věci. David Brudňák soudu sdělil:"Moje vazba na Romana Týce je silná. Ale ne tak, aby docházelo k záměně osob, protože naše fyziognomie je zcela odlišná"[12] a dále využil práva nevypovídat. Soud přikázal Davidu Brudňákovi uhradit částku 142 000,- nebo alternativní trest, měsíc odnětí svobody. Tentýž večer v pořadu Čt24[13], David Brudňák řekl, že vězení je pro něj přijatelnější trest než neůměrně vysoký finanční postih. Za "semafory" získal Roman Týc první cenu[14], ve Vídni na festivalu Cidewalk cinema.

Není co slavit

Roman Týc ironicky poupravil pomník 17, listopadu 1989 [15]. Lišta, na které jsou umístěné ruce se symbolem vítězné "viktorky" se z obou stran protáhla. Na levo k 17.11.1989, přibyl týž den roku 1939 a na pravo od původní plastiky 17.11.2009, kdy se slavilo dvacáté výročí událostí sametové revoluce. Také prstová symbolika se zmnožila. Nad rokem 1939 ruce hajlují, nad rokem 2009 se tyčí fuckující prostředníčky.

Ztohoven

  • "otaznik nad hradem" (r. 2003)
  • "Znásilněný podvědomí" (r. 2003)
  • "Mediální realita" (r. 2007)

Výběr z tvorby

Realizace ve veřejném prostoru

  • "Ohnívání" (r. 2003)[16]
  • "Holokunst" (r. 2005)
  • "Eskalátor" (r. 2006)
  • "Semafory" (r. 2007)
  • "Křížová cesta" (r. 2008)
  • "Pomníčky" (r. 2008)
  • "Není co slavit" (r. 2009)

Video Art

  • „Stars“ (r. 2001)
  • „Já řeka“ (r. 2002)
  • „Barvy“ (r. 2002)
  • „Balet“ (r. 2003)
  • "Paralely" (r. 2003)
  • „Dveře z mého dětského pokoje“ (r. 2004)
  • "Babička R.I.P." (r. 2009)

Jiné

  • "Prázdniny s Kenem" (r. 2004)
  • "Heavy sugar" (r. 2007)

Ocenění

  • 1.sidewalkCINEMA 2007 - "Semafory"
  • 1.Cena NG 333 - "Mediální realita" (Ztohoven)

Reference

Externí odkazy



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.