Čekání na nový webový server Multimediaexpo.cz skončilo !
Motorem našeho webového serveru bude pekelně rychlý
procesor AMD Ryzen Threadripper 7960X (ZEN 4).

Rwandská genocida

Z Multimediaexpo.cz

Crystal Clear help index.png   Informace uvedené v tomto článku je potřeba ověřit.
  Prosíme, pomozte vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů. 		Crystal Clear help index.png

Jako Rwandská genocida je označováno masové vyvražďování rwandských etnik Tutsiů a Hutuů na jaře 1994. Vyvražďování bylo řízeno Hutuy a bylo uplatňováno na Tutsiích a těch Hutuech, kteří byli politicky umírnění. Za počátek, který genocidu spustil, je považován atentát na oba prezidenty zemí Rwanda a Burundi 6. dubna 1994. V období zhruba 100 dní bylo vyvražděno přinejmenším 0,5 milionu lidí, převážně Tutsiů. Podle většiny odhadů však čísla dosahují hodnoty 800 tisíc až 1 milion mrtvých, což by představovalo 20% celé populace.

Obsah

Průběh

Určité napětí mezi Hutui a Tutsii provází dějiny Rwandy poměrně dlouho, vzájemná nevraživost ovšem vzrostla po roce 1959, kdy se po protikoloniálním převratu moci chopili Hutuové. Tutsiové byli od té doby diskriminování a odcházeli ve statisících do zahraničí, především do Burundi a Ugandy. Přímou předehrou genocidy byl vpád jednotek Rwandské vlastenecké fronty ze sousední Ugandy v roce 1990. Rwandský prezident Juvenal Habyarimana se zřejmě již po této události rozhodl k radikálnímu řešení vleklých etnických sporů. Další podněty k plánování masových vražd tutsijského obyvatelstva mu dala politická jednání ze začátku 90. let, která zdůrazňovala nutnost demokratických reforem v zemi. Demokratické reformy žádala i řada rwandských Hutuů. Ve snaze odvrátit pozornost od své autoritářské vlády a hospodářských těžkostí země začal Habyarimana plánovat genocidu od roku 1992 v rámci skupiny Akazu („malý dům“), jejímiž členy byla jeho manželka a několik blízkých spolupracovníků. Přípravy genocidy se vyznačovaly vysokou mírou koordinace a přesnosti, které později umožnily nebývalý rozsah vražd. Byla založena rozhlasová a televizní stanice Hutu Power a noviny Kangura. V obou těchto sdělovacích prostředcích, které měly za úkol šířit rasistické myšlenky a propagandu vládní strany, byly financovány ze strany Akazu. V obou sdělovacích prostředcích se rovněž rozvíjel zvláštní slovník rwandské genocidy - Tutsiové byli přezdíváni jako „švábi“ (inyenzi), mluvilo se o „konečném řešení“ nazvaném též umuganda (výraz pro společné zemědělské práce - odplevelení). Vlastní podnět k masovým vraždám dala smrt prezidentů Habyrimany a Cypriena Ntaryamiry 6. dubna 1994. Jejich letadlo bylo sestřeleno poblíž Kigali. V následujících měsících bylo zavražděno 800 000 až 1 000 000 Tutsiů a politicky umírněných Hutuů. Nezřídka docházelo k pobití uprchlíků shromážděných v budovách považovaných za bezpečné — školách či kostelech, někdy i za příme účasti římskokatolických kněží.[1][2] Dva kněží, obviňovaní z podílu na masakrech, se podle zpráv britského listu The Times s vědomím katolické hierarchie v Itálii opětovně zapojili do chodu a řízení církevních institucí. Jeden z nich byl později pro účast na vraždách odsouzen.[3][4] Symbolem genocidy se stalo rádio a mačeta. Dokonalé sladění příprav dokazuje i fakt, že značná část mačet byla zakoupena hromadně a dále distribuována zejména mezi jednotky Interahamwe. Například v březnu 1994 tak bylo pořízeno 50 000 mačet v sousední Keni u britské firmy Chillington. V říjnu 1992 bylo zakoupeno 20 000 pušek a stejný počet ručních granátů. Zároveň bylo rozdáno značné množství starších zbraní civilistům.

Tábor rwandských uprchlíků v Zairu.
Hlavními aktéry genocidy byly hutuské milice Interahamwe (v překladu: „Ti, kdo bojují spolu“) řízené Národním republikánským hnutím pro demokracii a rozvoj (vládní strana) a menší Impuzamugambi (v překladu: „Ti, kdo mají společný cíl“).

OSN a Rwandská genocida

OSN se stala předmětem rozsáhlé kritiky pro svoji neschopnost zabránit masakrům. Mezinárodní jednotky přítomné v Pomocné misi OSN pro Rwandu (UNAMIR) pod vedením kanadského generálporučíka Roméa Dallaira byly početně slabé a špatně vybavené a proto nebyly s to masakrům zabránit. Především s ohledem na předchozí neúspěšnou mírovou misi v Somálsku totiž chyběla dostatečná politická vůle uvnitř OSN pro posílení mise a nezbytné rozšíření mandátu, o což Roméo Dallaire soustavně žádal již několik měsíců před zahájením masakrů, jejichž přípravu zaznamenal. Dokonce poskytl svým nadřízeným seznam podle něj největších skladů zbraní připravených pro masakry a navrhoval jejich zabavení a likvidaci, tyto akce mu však byly zakázány. Když propukly masakry, Dallaire byl rozhodnut jim bránit, co budou jeho omezené síly stačit, ale krátce poté přišel o veškeré naděje na efektivní odpor, protože poté, co bylo zabito deset belgických výsadkářů chránících předsedkyni vlády Agathu Uwilingiyimanu, Belgie stáhla z mise všechny své vojáky a Dallaire tak ztratil jedinou část svého kontingentu, kterou bylo možné považovat za efektivní bojovou sílu. OSN mu potom dokonce nařídila opustit Rwandu i se zbytkem jednotek, ale Dallaire odmítl tento rozkaz splnit a dál se pokoušel omezit vraždění. Po intervenci a ukončení masakrů Dallaire opakovaně obviňoval OSN, že svou nečinností a aktivním bráněním v efektivních protiakcích je spoluvinna na této genocidě. On sám byl hrůzami, které ve Rwandě zažil, těžce poznamenán. Kladl si za vinu, že se dostatečně nevzpíral omezujícím rozkazům nadřízených a že nedokázal masakrům zabránit. Po návratu do Kanady se pokusil o sebevraždu. Je autorem Shake Hands with the Devil, kde shrnul svůj pohled na to, co se ve Rwandě událo.

Vyšetřování

Pro vyšetřování genocidy byl zřízen Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu. V prosinci 2008 tribunál odsoudil k doživotímu odnětí svobody plukovníka Theonesteho Bagosoru, někdejšího vysoce postaveného úředníka rwandského ministerstva obrany, a jeho spolupracovníky Anatole Nsegiyumvaho a Alloyse Ntabakuzeho.[5][6]

Související články

Literatura

  • Immaculée Ilibagiza: Odpustila jsem - Příběh o přežití genocidy, ale také svědectví o tom, jak jsem díky víře a uzdravující síle odpuštění znovu objevila chuť žít, smysl života.
  • Immaculée Ilibagiza: Přežila jsem - Otevřená výpověď o zradě, nenávisti a odpuštění, Euromedia Group, k.s. - Ikar, Praha 2007 - ISBN 978-80-249-0950-9
  • Rómeo Dallaire: Shake Hands with the Devil (2003)

Reference

  1. ↑ Rwanda zuří, Francie propustila obviněné z genocidy - článek na serveru Aktuálně.cz
  2. ↑ Rwanda: France finally arrests priest, governor for Genocide — článek na serveru AllAfrica.com
  3. ↑ Discovery of ‘genocide’ priest taints Vatican — článek na serveru TimesOnline.co.uk
  4. ↑ Kněz, který ve Rwandě spolupracoval při vraždění, působí tajně v Itálii - článek na serveru Novinky.cz
  5. ↑ http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=625350
  6. ↑ http://www.ct24.cz/svet/39438-strujce-rwandske-genocidy-dostal-dozivoti/

Externí odkazy

Genocide Archive Rwanda - audiovizuální záznamy rozhovorů s překladem do angličtiny a další doplňující materiály přístupné v interaktivní on-line podobě dokumentují genocidu Tutsiů ve Rwandě roku 1994


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rwandan Genocide
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Rwandsk%C3%A1_genocida“