Multimediaexpo.cz je již 18 let na českém internetu !!
Sýkora modřinka
Z Multimediaexpo.cz
Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) je drobný sýkorovitý pěvec široce rozšířený v mírné a subarktické Evropě a západní Asii.
Obsah |
Popis
- Délka těla: 11-13 cm
- Rozpětí křídel: 20 cm
- Hmotnost: 11 g
Jejím specifickým znakem, který ji odlišuje od podobné sýkory koňadry, je modré temeno hlavy a tmavý pruh přes oči a spodní stranu hrdla. Čelo a líce má bílé, zátylek, křídla a ocasní pera modrá, hřbet je nažloutle zelený, břišní strana těla je sírově žlutá s úzkým černým proužkem, končetiny modravě šedé a barva očí tmavě hnědá. Mladé sýkory jsou nejprve šedé se světle modrým odstínem na zádech, později získají nápadně žlutější zbarvení než jejich rodiče.
Chování
Sýkora modřinka je stálý druh. Obývá listnaté i smíšený lesy, parky, aleje, zahrady, ale i centra větších měst. Na zimu tvoří smíšená hejna a stejně jako ostatní sýkory vyniká i tento druh neobvyklou čiperností a mnohdy při hledání potravy na větvích visí nohama dolů. Na stromech se pohybuje kodrcavými poskoky, podobně jako šoupálkovití. Drsné počasí tráví ukryta v nevelké prohlubni v zemi. Sýkora modřinka se nejčastěji ozývá nápadným „tý-tý-tý“, jako varovný zvuk používá výrazné „číír“. V přírodě se průměrně dožívá 1,5 roku.[1]
Potrava
Sýkora modřinka patří mezi cenné požírače rostlinných škůdců, jako jsou např. motýlí housenky, křísci nebo mšice, ačkoli na jaře ráda ožírá i mladé pupeny a listy stromů nebo různá semínka, zvláště pak slunečnicová. V zimním období si potravu ráda zpestří burskými oříšky nebo živočišným tukem v síťkách.
Rozmnožování
Hnízdí zvláště v dutinách stromů nebo v dřevěných budkách zavěšených na stromech a ke svému hnízdu se vrací každým rokem.
Pokud je její hnízdo ohrožováno, naježí chocholku na hlavě, začne vydávat syčivé zvuky a do predátora neohroženě klovat. Hnízdo si staví obvykle z mechu, peří nebo různých trav a jednu až dvě snůšky vajec klade v rozmezí mezi dubnem a květnem. Jedna snůška bývá v porovnání s jinými pěvci bohatá a obvykle čítá sedm až dvanáct bílých, načervenale skvrnitých vajec. Samice na vejcích sedí 12-14 dní.
Mláďata hnízdo opouštějí po 17-18 dnech života.
Taxonomie
Sýkoru modřinku poprvé popsal Carl Linné v roce 1758 ve svém díle Systema naturae (Soustava přírody) pod latinským názvem Parus caerulaus.[2] Rozeznáváme u ní několik poddruhů:[3]
- Cyanistes caeruleus caeruleus - většina areálu druhu v Evropě.
- C. caeruleus obscurus - britské ostrovy.
- C. caeruleus balearicus - Baleáry.
- C. caeruleus ogliastrae - Pyrenejský poloostrov, Korsika, Sardinie, jižní Řecko a Kréta.
- C. caeruleus orientalis - oblast mezi Volhou a Uralem.
- C. caeruleus satunini - Krym, Kavkaz.
- C. caeruleus calamensis - Řecko.
- C. caeruleus raddei - Írán.
- C. caeruleus persicus - Írán.
- C. caeruleus teneriffae - ostrov Tenerife (Kanárské ostrovy).
- C. caeruleus ultramarinus - severní Afrika.
- C. caeruleus cyrenaicae - Libye.
- C. caeruleus degener - Kanárské ostrovy - často považován za samostatný druh.
- C. caeruleus ombriosus - Kanárské ostrovy - často považován za samostatný druh.
- C. caeruleus palmensis - Kanárské ostrovy (ostrov La Palma) - často považován za samostatný druh.
Ohrožení
V České republice jde o běžně se vyskytující druh. Mezi lety 2001-2003 v Česku hnízdilo zhruba 0,8-1,6 milionu párů.[4] Ani z celosvětového hlediska nepatří mezi ohrožené druhy živočichů a Světovým odborem pro ochranu živočišných a rostlinných druhů (IUCN) byla zařazena do kategorie málo dotčených druhů.[5]
Související články
Příbuzné druhy sýkory modřinky vyskytující se na území České republiky:
Zdroje a reference
- ↑ http://www.garden-birds.co.uk/information/lifespan.htm
- ↑ (Latinsky) Linné, C. (1758). Systema naturae per regna tria naturae, secundum classes, ordines, genera, species, cum characteribus, differentiis, synonymis, locis. Tomus I. Editio decima, reformata.. Holmiae. (Laurentii Salvii)., 190. “P. remigibus caerulescentibus : primoribus margine exteriore albis, fronte alba, vertice caeruleo.”
- ↑ http://www.biolib.cz/cz/taxon/id8948/
- ↑ Šťastný, K., Bejček, V., Hudec, K., 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice, Praha, Aventinum.
- ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/52113/all
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |