SMS Viribus Unitis
Z Multimediaexpo.cz
Viribus Unitis v roce 1912 | |
| Základní údaje | 
|
|---|---|
| Typ: | Dreadnought |
| Třída: | Tegetthoff |
| Číslo trupu: | |
| Jméno podle: | heslo Františka Josefa I. Viribus Unitis (Společnými silami) |
| Objednána: | |
| Zahájení stavby: | 24. července 1910 |
| Spuštěna na vodu: | 24. června 1911 |
| Uvedena do služby: | 5. prosince 1912 |
| Osud: | Potopena 1. listopadu 1918 v Pule |
| Poloha vraku: | |
| Cena: | |
| Předchůdce: | |
| Následovník: | |
| Poznámka: | |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak: | 20 000 t |
| Délka: | 151 m |
| Šířka: | 27,3 m |
| Ponor: | 8,85 m |
| Pohon: | 12 kotlů Yarrow 4 parní turbíny Parsons 25 000 hp čtyři lodní šrouby |
| Palivo: | 900–2000 t |
| Rychlost: | 20,4 uzlu (38 km/h) |
| Dosah: | 4 200 námořních mil (7 800 km) při 10 uzlech (19 km/h) |
| Posádka: | 1 087 |
| Pancíř: | 150–280 mm boky až 280 mm věže, 280 mm můstek 180 mm kasematy až 48 mm paluba |
| Výzbroj: | 12× 305 mm děla /4×3) 12× 150 mm (12×1) 18× 66 mm (18×1) 4× 533mm torpédomet |
| Elektronika: | |
| Letadla: | |
| Ostatní: | |
SMS Viribus Unitis byl dreadnought námořnictva Rakouska-Uherska třídy Tegetthoff. Během první světové války byla vlajkovou lodí rakousko-uherské flotily. Postavena byla za velkého přispění českých firem Škoda (dodavatel výzbroje), Vítkovice (pancéřování) a Kolben (elektromotory, dynama, světlomety atd.). Jméno lodi Viribus Unitis je heslem císaře Františka Josefa I. a znamená Spojenými silami.
Stejně jako sesterská plavidla SMS Tegetthoff a SMS Prinz Eugen stavěla Viribus Unitis loděnice Tecnico Triestino v Terstu. Spuštěna na vodu byla 24. června 1911 a dokončena 5. prosince 1912.
Při výtlaku 20 000 tun měla délku 151 m. Její posádka činila 1 087 mužů. Hlavní výzbroj tvořilo 12 děl ráže 305 mm, které byly umístěny v třídělových věžích. Ty doplňovalo 12 kusů 150mm kanónů a 18 kanónů ráže 66mm. Pod čárou ponoru byly umístěny čtyři pevné torpédomety. V době svého spušťění na vodu představovala kvalitní, moderní silnou jednotku, na jejíž výrobu, mohou být - s odstupem času - české firmy hrdé.Jak později historie ukázala, byla při projektování na loď umístěna v podobě třidělových hlavních věží větší palebná síla než bylo optimální a to na úkor panceřování.Především šlo o pancíř paluby a dále pak o odolnost při najetí na minu, nebo zásahu torpédem.Při střetnutí se srovnatelnou lodí protivníka byly totiž lodě díky mohutné výzbroji ostřelovány z větší vzdálenosti a proto také střely dopadaly horní skupinou úhlů.Tomu 2 x 48 mm pancíře paluby naprosto neodpovídalo.Projektanti si byli slabin vědomi a byla proto vyprojektována jednotka s názvem Monarch, lépe pancéřovaná a větší než třída Viribus Unitis, u níž byly dvě třídělové věže nahrazeny dvoudělovými (ovšem s ráží 350,5 oproti 305 mm u Teggethoff / Viribus Unitis).Pro zvýšení stability šlo poněkud neobvykle o úpravu druhé a třetí věže.Ušetřená hmotnost, spolu s větším výtlakem, byla využita právě ve prospěch ochrany.Ke stavbě lodí dle tohoto projektu již nedošlo.
Obsah |
Operační služba
Na jaře roku 1914, podnikly Viribus Unitis a Tegetthoff plavbu do východního Středomoří, během které zakotvily i na Maltě. Když byl po sarajevském atentátu zavražděn František Ferdinand d'Este a jeho choť Žofie, převezla jachta Dalmat jejich ostatky z Metkovice do Neretvy, odkud je do Terstu přepravil Viribus Unitis.
Hned druhý den, kdy vstoupila Itálie do války, tedy 24. 5. 1915 se Viribus Unitis, společně se sesterskými Tegetthoff a Prinz Eugen účastnil ostřelování italského přístavu Ancona. Zde byly způsobeny vážné škody. Většinu války pak loď strávila pasivně, ukotvená v přístavu. V roce 1918 se podílela na nájezdu na blokádu Otrantské úžiny, jež byl zrušen po potopení dreadnoughtu SMS Szent István torpédy z italských torpédových člunů.
Osud
Viribus Unitis byla potopena v Pule 1. listopadu 1918 žabími muži italského námořnictva, v den, kdy byla předána nově vzniklému Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů a stala se jeho vlajkovou lodí. Italští potápěči pronikli do přístavu s řiditelným torpédem Mignatta a připevnili na bok lodi minu. Po jejím výbuchu se loď během 14 minut potopila i se 400 členy posádky a novým velitelem jugoslávského loďstva, Jankem Vukovićem. Aby nemohla být opravena, italští potápěči ji později ještě rozdělili na tři části.
Prameny
- NOVÁK, Jiří. Rakouské dreadnoughty. HPM, 1994, roč. 4, čís. 11, s. 26–29. ISSN 1210-1427.
Externí odkazy
- Článek na Militaria.cz
- Odkaz na rendering lodi
- Ersatz Monarch - angl. Wikipedie
- Recreating the ships of the past
|
| Rakousko-uherské bitevní lodě třídy Tegetthoff |
|---|
|
Viribus Unitis • Prinz Eugen • Szent István • Tegetthoff |
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |