Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band

Z Multimediaexpo.cz

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (album)

Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band je osmé studiové album skupiny The Beatles. Bylo vydané v červenci 1967. Je často označováno jako nejvlivnější rockové album všech dob (například časopis Rolling Stone ho zařadil na první místo žebříčku 500 nejlepších alb).

Skladby tohoto alba ve významné míře ovlivnily tvorbu mnohých současný a nasledujících generací muzikantů a skupin nejen populární hudby.

Obsah

Nahrávaní

Nahrávaní Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band probíhalo v období utíchání největší vlny popularity skupiny The Beatles, tzv. beatlemánie. U skupiny narůstala vnitřní krize a nechuť k veřejným vystoupením na koncertech. Koncem roku 1966 vznikla aféra s výrokem Johna Lennona, který měl v jednom z interview vyslovit i větu, že jsou „větší než Ježíš“, čímž si proti sobě pobouřili katolické církve a věřící. Po kontroverzním, bouřlivém turné na Filipínach, kdy se dostali do nemilosti režimu tehdejšího diktátora Ferdinanda Marcosa po pozvaní na snídani jeho manželkou Imeldou odehráli jen jeden oficiální koncert, ve kterém se všichni, s výjímkou Paula, rozhodli že zruší veřejné vystoupení a začnou se věnovat jen studiovým nahrávkam.

Jako nejpopulárnější britská skupina tehdy dostali neomezený přístup do nahrávacích studií firmy EMI na Abbey Road. Nahrávání alba probíhalo na vysoké profesionální úrovni, často i pozdě do noci.

Skupina původně chtěla nahrát album ve stylu R&B, popu a rocku postupně se do skladeb dostávaly různé, tehdy nové hudební vlivy. Zkoušeli využívat moderní nástroje jako jsou Hammondovy varhany, elektrický klavír, ale použili i klasické nástroje jako různé smyčce, trubky, flétny, klarinet, perkuse a široké spektrum exotických nástrojů jako je například strunný indický nástroj, sitar.

Beatles použili i množství modulárních efektů, kytarový pedál (wah- wah), fuzzbox, kterými zvýraznili experimentální přístup k nahrávání, použili i kolísání rychlosti zvuků, efekty ozvěny skrz Leslieho reproduktor, Paul využil nové postupy pro nahrávání basové línky. Celkově bylo nahrávání alba revolučním zlomem jak po technické, interpretační, ale i organizační stránce. Změnil se všeobecný přístup k nahrávání studiových skladeb, začali se všeobecně využívat možnosti dodatečného zpracování, mixování zvukových stop a experimentování s nimi. Změnilo se i nepsané pravidlo (úzus) o maximální délce skladeb.

Jednotlivé nahrané stopy byly přehrávané do jedné. Tou dobou studia na Abbey Road měli k dispozici jen 4- stopé nahrávací magnetofony a tak musely být jednotlivé zvukové stopy spojeny postupně, dokud se nedostaly na finální/ hlavní nahrávací pásku. Magnetofón s osmi stopami studia získala až těsně po vydaní alba koncem roku 1967.

Téma a struktura alba

Paul se rozhodl, že by mohl pro každého člena skupiny vymyslet fiktivní postavy a nahrát album, které by mohlo být jejich vystoupením. Myšlenka maskování nebo přeměny identity byla pro členy skupiny zajímavá. Během tvorby projektu si nechali narůst delší vlasy a vousy a oblékli se do pestrobarevných uniforem, které měly zdůraznit koncept Sgt. Peppera.

Původně míněný koncept alba nakonec tvořila úvodní skladba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band která téma uvedla a nasledující skladba fiktivního kapelníka Billyho Shearsa (Ringo Starr) s názvem With a Little Help from My Friends na tento úvod navázala. Nakonec se celý koncept spojil jen se skladbou Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Reprise) před záverečnou skladbou A Day in the Life. Skladby zapadly do alba jak po hudební a zvukové stránce, tak i společným tématem.

Před nahrávaním alba skupina pracovala na skladbách, které měly být jejich vzpomínkami na dětství a každodenní život. Pod tlakem tehdejší obchodní politiky EMI (skupina musela vydat jedno album plus čtyři singly ročně) byly dvě z těchto skladeb: Penny Lane a Strawberry Fields Forever, vydané jako singly. Tyto dvě skladby byly v tématické linii se skladbami, které se odkláněly od konceptu Sgt. Pepper’s... (byly to skladby "Day in the Life", "Lovely Rita", "Good Morning, Good Morning", "She's Leaving Home" a "When I'm 64") a měly se nacházet společně na tomto albu.

Obal alba

Autorem obalu, který v roce 1968 získal Grammy, za nejlepší grafické ztvárnění byli Robert Fraser ve spolupráci s Paulem McCartneyeem. Designéry byli Peter Blake a jeho manželka Jann Haworthová, fotografem byl Michael Cooper. Robert Fraser přemluvil Paula aby použil na obal malbu v psychedelickém stylu, od holandského grafického studia The Fool, která měla být původně použitá na titulní stranu alba. Tento design byl použitý na vnitřní stranu otvíracího obalu u několika prvních výlisků.

Robert Fraser Paulovi představil jeho známého, uznávaného pop-artového umělce Petra Blaka, který spolu s manželkou zpracovali současný návrh, který dostal název „People We Like“. Původní koncept designu obalu počítal s vyobrazením scény vystoupení skupiny seržanta Peppera v parku. Postupně se rozhodli k vystupujícím připojit i jiné známé osobnosti, které byli vyobrazeny v životné velikosti.

Ve finální podobě je na titulním obrázku barevná koláž vytvořená z lepenkových modelů slávnych lidí, mezi kterými je i Edgar Allan Poe, Fred Astaire, Bob Dylan, Tony Curtis, Marilyn Monroe, Oliver Hardy, Karel Marx, Sigmund Freud, Stuart Sutcliffe, Oscar Wilde, David Livingstone, Johny Weissmuller, George Bernard Shaw, Lewis Carroll, Shirley Temple, Albert Einstein, Marlene Dietrich, Gándhí, členové Beatles v oblecích a voskových figurín (z muzea Maddame Tusssauds) – mezi nimi členové skupiny Beatles v uniformách Sgt. Peppera a boxera Sonnyho Listona. Voskové figuríny jsou nastaveny tak, aby se dívaly dolů na nápis The Beatles, který je vytvořen z květů. Ve skupině postav měli být i Ježíš Kristus, Adolf Hitler, Mahatmá Gándí a Elvis Presley, ale byli zamítnuti.

Toto album je první v historii anglické populární hudby, který má na zadní straně vytištěné texty skladeb.

Obal alba je jedním z prvních, který je otvíratelný. Na vnitřní straně byl obrázek členů skupiny v uniformách. Pestré satémové uniformy seržanta Peppera navrhl Manuel Cuevas. Kromě hodnostních znaků na uniformách můžeme najít i:

  • rytířské kríže na blúzách Geroga Harrisona a Paula McCartneyho, které dostaly od britské královny,
  • britský královský erb na Lennonovém pravém rukávu
  • pásky ontárijské provinční policie na rukávech Paula McCartneya.

Seznam skladeb

Všechny skladba jsou od dvojice 'Lennon-McCartney, kromě uvedených vyjímek

Strana jedna

  1. "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band" – 2:04
  2. "With a Little Help from My Friends" – 2:46
  3. "Lucy in the Sky with Diamonds" – 3:30
  4. "Getting Better" – 2:49
  5. "Fixing a Hole" – 2:38
  6. "She's Leaving Home" – 3:37
  7. "Being for the Benefit of Mr. Kite!" – 2:39

Strana dva

  1. "Within You Without You" (George Harrison) – 5:07
  2. "When I'm Sixty-Four" – 2:37
  3. "Lovely Rita" – 2:44
  4. "Good Morning Good Morning" – 2:43
  5. "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band (Reprise)" – 1:20
  6. "A Day in the Life" – 5:33

Výroba alba

  • John Lennon – doprovodná kytara, zpěv
  • Paul McCartney – basová kytara, zpěv
  • George Harrison – sólová kyara, zpěv
  • Ringo Starr – bicí, zpěv
  • George Martin – klávesy, klavír, harmónium
  • Geoff Emerick – technik nahrávání
  • Mal Evans – klavír, ústní varhany, harmónium, perkuse, zpěv
  • Neil Aspinall – ústní varhany (mouth organ), tamburína
  • John Oedry – klavír ve skladbě "With a Little Help from My Friends"
  • James Buck, Neil Sanders, Tony Randall, John Burden – dechové nástroje ve skladbě "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band"
  • Erich Gruenberg, Derek Jacobs, Trevor Williams, Jose Luis García – housle ve skladbách "She's Leaving Home" a "A Day in the Life"
  • John Underwood, Stephen Shingles – housle ve skladbách "She's Leaving Home" a "A Day in the Life"
  • Dennis Vigay, Alan Dalziel – Cello ve skladbách "She's Leaving Home" a "A Day in the Life"
  • Gordon Pearce – basa ve skladbách "She's Leaving Home" a "A Day in the Life"
  • Sheila Bromberg – harfa ve skladbě "She's Leaving Home"
  • Shambu-Das – ve skladbě "Within You Without You"
  • Ravi Shankar – dilruba a sitar ve skladbě "Within You Without You"
  • Erich Gruenberg, Alan Loveday, Julien Gaillard, Paul Scherman, Ralph Elman, David Wolfsthal, Jack Rothstein, Jack Greene – housle ve skladbě "Within You Without You"
  • Reginald Kilbey – Cello ve skladbě "Within You Without You"
  • Allen Ford, Peter Beavan – violoncelo ve skladbě "Within You Without You"
  • Robert Burns, Henry Mackenzie – klarinet ve skladbách "When I'm Sixty-Four" a "A Day in the Life"
  • Frank Reidy – klarinet vr skladbě "When I'm Sixty-Four"
  • Barrie Cameron, David Glyde, lan Holmes, John Lee – dechové nástroje ve skladbě "Good Morning Good Morning"

Žebříčky

Album

Rok Země Žebříček Umístění
1967 USA Billboard 200 1 (15 týdnů)
1967 Spojené království UK Albums Chart 1 (27 týdnů)
1967 Austrálie Australian ARIA Albums Chart 1 (30 týdnů)

Album se dostalo do žebríčku Spojeného království 3. června 1967 a je tam (do 1. července, 2007) celkem 201 týdnů.

V USA je album v žebříčku Billboard 200 celkem 175 týdnů.

Singly

Rok Singl Žebríček Umístění
1978 "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band"/ 
"With a Little Help from My Friends"/
"A Day in the Life" 		Popové singly  2

Ocenění

Grammy

Rok Vítěz Ocenění
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Grammy za album roku
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Gramy za nejlepší obal alba
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Grammy za nejlepší nahrávku neklasické hudby
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Grammy za nejlepší nazpívané album

Grammy - nominace

Rok Nominováno Ocenění
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Nejlepší nazpívananí skupinou
1967 Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band Nejlepší interpretace duetem, skupinou ve zpěvu
1967 "A Day in the Life" Nejlepší aranžmá hudby se zpěvem

Rock n' rollová síň slávy

Rok Ocenění
1988 Uvedeno
2007 Nejvýznamnější rock n' rollové album

Externí odkazy


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Sgt._Pepper%27s_Lonely_Hearts_Club_Band“