Sluneční sonda

Z Multimediaexpo.cz

Sluneční sonda, též zvaná solární sonda je kosmická sonda, vypuštěná mimo sféru gravitačního vlivu Země s cílem studia Slunce a jeho vlivu na meziplanetární prostředí.

Za tím účelem jsou tyto sondy vybavovány vědeckými přístroji, mezi něž patří zejména:

analyzátory plazmatu pro analýzu složek slunečního větru a stanovení jeho rychlosti;
magnetometry pro měření slunečního magnetického pole a pole, spojeného se slunečním větrem;
fotometry pro měření intenzity slunečního záření v různých spektrálních pásmech;
spektrometry a spektrofotometry pro studium chemického složení slunečního povrchu;
koronografy pro pozorování sluneční koróny;
aj.

Z hlediska drah využívaných pro sluneční sondy je můžeme rozdělit do tři základních skupin:

ekliptikální sluneční sondy, pohybující se v blízkosti roviny ekliptiky po výstředných (excentrických) drahách uvnitř dráhy Země s perihelem co nejblíže ke Slunci;
polární sluneční sondy, pohybující se po drahách s vysokým sklonem (blížícím se 90°) k rovině ekliptiky, určené pro výzkum polárních oblastí Slunce;
sluneční sondy umístěné v libračním centru L1 soustavy Slunce-Země, nacházejícím se na spojnici těchto těles ve vzdálenosti přibližně 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci.

Do mimořádné blízkosti ke Slunci se dostala v minulosti též planetární sonda Mariner 10 určená pro výzkum planety Merkur a míří tam také planetární sonda MESSENGER. Tyto sondy však nebyly specificky vybaveny pro důkladnější průzkum Slunce a proto zde nejsou v tabulkách zahrnuty. Sonda ISEE-3 byla po splnění úkolů v libračním centru 20. června 1982 vyvedena z tohoto bodu a zaměřena ke dvěma kometám (viz tabulka); současně s tím byla přejmenována na ICE. Kromě slunečních sond zkoumala Slunce z oběžných drah kolem Země celá řada slunečních družicových observatoří.

V seznamu jsou uvedeny všechny známé pokusy o vypuštění slunečních sond do 1. června 2005.
Ve sloupci „COSPAR“ je uvedeno mezinárodní označení umělého kosmického tělesa, pokud se dostalo alespoň na oběžnou dráhu kolem Země.
Pokud byl cílem letu i jiný objekt než Slunce (např. planeta), jsou tyto objekty uvedeny v závorce.
Ve sloupci „Výsledek“ je kódem vyjádřena dosažená míra realizace plánovaných cílů: C - cíle mise byly splněny jen částečně; U - všechny, nebo alespoň hlavní cíle mise byly splněny.

Ekliptikální sluneční sondy

COSPAR	Název	Datum startu	Kosmodrom	Nosná raketa	Cíl letu	Výsledek
1974-097A	Helios 1	10. prosince 1974	Eastern Test Range	Titan 3E Centaur	Slunce	U
1976-003A	Helios 2	15. ledna 1976	Eastern Test Range	Titan 3E Centaur	Slunce	U
2006-047A	STEREO A	26. října 2006	Eastern Test Range	Delta 7925	Slunce	U
2006-047B	STEREO B	26. října 2006	Eastern Test Range	Delta 7925	Slunce	U

COSPAR	Název	Datum startu	Kosmodrom	Nosná raketa	Cíl letu	Výsledek
1990-090B	Ulysses	6. října 1990	Eastern Test Range	raketoplán Discovery	(Jupiter), Slunce	U

Sluneční sondy v libračním centru L1 Slunce-Země

COSPAR	Název	Datum startu	Kosmodrom	Nosná raketa	Cíl letu	Výsledek
1978-079A	ISEE-3	12. srpna 1978	Eastern Test Range	Delta 2	Slunce, (21P/Gicobini-Zinner), (1P/Haley)	U
1994-071A	Wind	1. listopadu 1994	Eastern Test Range	Delta 2	Slunce	U
1995-065A	SOHO	2. prosince 1995	Eastern Test Range	Atlas 2AS	Slunce	U
1997-045A	ACE	25. srpna 1997	Eastern Test Range	Delta 7920-8	Slunce	U
2001-034A	Genesis	8. srpna 2001	Eastern Test Range	Delta 7326	Slunce	C

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii