Soukání
Z Multimediaexpo.cz
Soukání je v textilní výrobě navíjení příze na cívku.
Obsah |
Předloha
Příze se při soukání může odvíjet z potáče od dopřádacího stroje, z cívky různých tvarů a velikostí, z přadena nebo i z koláče volně svinutého materiálu.
Podstatná část přizí se předkládá ke zpracování na textilních strojích na cívkách kuželovitého tvaru. Na soukacím stroji se proto příze nejčastěji navíjí na dutinky s konicitou cca. 5-10°. Dutinka se otáčí třením po navíjecím válci, jehož drážkou je vedena příze, tvarem drážky je určen způsob navíjení. Aby hotová cívka udržela zejména na hranách pevný tvar, tvoří se nejčastěji t.zv. křížovým vinutím. Příze se tedy neklade na cívku rovnoběžně, nýbrž pod určitým úhlem, takže každý nový návin překříží předcházející vrstvu příze. Příze musí být při navíjení napnutá, proto je před navíjecím válcem umístěna brzdička, kterou příze prochází. Intenzita brzdění je přesně vymezena a musí být průběžně měnitelná. Za těchto podmínek může stroj pracovat na příklad při šířce vinutí 150 mm s rychlostí 1200m/min. a příze (číslo jemnosti) 25 tex se nasouká na cívku o váze 4 kg cca. za 3 hodiny. K soukáni hedvábí a velmi jemných česaných přízi se používá t.zv. přesné vinutí, které u těchto materiálů zaručuje vyšší soudržnost hotové cívky. Zde se s přibývajícím průměrem cívky zpomalují (regulovaným převodem) její otáčky, tím se zmenšuje úhel navinování a dosáhne hustější vinutí.
Přídavná zařízení na soukacím stroji
Převíjeni je zpravidla spojeno s kontrolou stejnoměrnosti a odstraňováním nežádoucích míst v přízi. Tuto funkci dnes vykonávají témeř výhradně elektronická zařízení (namísto dřívějších mechanických čističů), kterymi příze na soukacím stroji prochází[1]. Na čističi jsou nastavitelné tvary a velikosti chyb, které se z příze mají vyloučit. Na každém vadném místě se nit přetrhne nebo přestříhne, vada odstraní a oba konce niti znovu spojí. Nitě se od pradávna navazovaly ručne nebo později mechanicky vytvořeným uzlíkem. Zhruba od roku 1980 se mechanické uzlovače postupně nahrazují přístroji, které za pomoci proudu vzduchu proplétají navzájem jednotlivá vlákna obou konců niti (splicing)[2]. Na rozdíl od uzlíku není tento spoj viditelný ve výrobcích, do kterých se příze použije. Na některé příze, zejména pro zpracování na pletacích strojích, se při soukání nanáší vrstva vosku tím, že běží přes parafinový kotouč.
Automatizace soukání
S ohledem na účel použití soukané příze se soukací stroje se konstruují v mnoha variantách a s velmi rozdílnou technickou vybaveností. Na příklad některé efektní příze barvené v malých partiích se stále ještě soukají na jednoduchých zařízeních s vysokým podílem ruční práce při obsluze. Naproti tomu při masové výrobě bavlněných a směsových přízí se plně automatizovaný soukací a dopřádací stroj spojují do agregátu, obsluha zde jen dohlíži a případně transportuje vozíky s hotově nasoukanými cívkami.
Poznámka
Navíjení příze do přaden (k barvení nebo sušení) a do klubek (na ruční pletení) má sice jistou podobnost se soukáním, ale příze nezůstane po navinutí na žádném pevném nosiči. Odborně se tato činnost nazývá motání.
Externí odkazy
- Přesné vinutí
(německy) Fries: Weberei-Technik, str.2.27-2.28, ISBN 3926685395, Gesamttextil, (Frankfurt/Main 1988)
- Motání
Souček a kol.: Technologie přádelnictví, str. 169-171, (SNTL Praha 1986)
- Ostatní údaje
Kolektiv autorů: Tkalcovská příručka, str. 154-247, (SNTL Praha 1980)
Reference
- ↑ Kontrola stejnoměrnosti anglicky
- ↑ Splicer - pdf, anglicky
Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
---|
Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |