Válka o Falklandy

Z Multimediaexpo.cz

Válka o Falklandy/Malvíny
Konflikt:
Mapa bojových operací na hlavním souostroví (2010)
Trvání: 2. duben 1982 – 14. červen 1982 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Falklandy, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy a okolní vzdušný i námořní prostor Casus belli: argentinská okupace Falkland a Jižní Georgie Výsledek: Britské vítězství Status quo ante bellum na Falklandech a Jižní Georgii konec argentinské okupace Jižního Thule pád argentinské vojenské junty upevnění pozic konzervativců vedených Thatcherovou Změny území: {{{Území}}}
Strany
Spojené království	Argentina
Velitelé
Sir John Fieldhouse John Forster „Sandy“ Woodward	Leopoldo Galtieri Jorge Anaya Mario Menéndez Ernesto Crespo
Síla
Ztráty
258 mrtvých 777 zraněných 115 zajatých Ztráty techniky: 2 torpédoborce 2 fregaty 1 výsadková loď 1 vyloďovací člun 1 kontejnerová loď 24 vrtulníků 10 Harrierů	649 mrtvých 1 068 zraněných 11 313 zajatých Ztráty techniky: 1 křižník 1 ponorka 4 nákladní lodě 2 hlídkové čluny 1 špionážní trawler 25 vrtulníků 35 stíhaček a stíhacích bombardérů 2 bombardéry 4 transportní letouny 25 FMA IA 58 Pucará 9 ozbrojených cvičných letounů
{{{poznámky}}}

Válka o Falklandy (anglicky: Falkland war, španělsky: Guerra de las Malvinas/Guerra del Atlántico Sur) byl válečný konflikt mezi Argentinou a Velkou Británií v roce 1982 o souostroví Falklandy/Malvíny, Jižní Georgii a Jižní Sandwichovy ostrovy. Předcházely jí staletí dlouhé spory o nadvládu nad těmito územími. Předehrou války se stalo vylodění 50 příslušníků argentinského námořnictva na britský ostrov Jižní Georgia, kteří zde vztyčili vlajku Argentiny. Argentinské námořní síly invazi na Falklandy zahájily operací Azul (španělsky: modrá) večer 1. dubna.

Válka nebyla ani jednou ze stran oficiálně vyhlášena. V Argentině byla považována za znovuobsazení vlastního území a ve Velké Británii za narušení nezávislosti britského území. Skončila porážkou Argentiny 14. června a de facto vedla k pádu vojenské diktatury v Argentině.

Již tehdy se mluvilo o významných zásobách ropy a zemního plynu.^[1]

Důležité události

• 2. dubna – se argentinským speciálním jednotkám podařilo bez většího odporu dobýt hlavní město Falkland Port Stanley a odzbrojit místní posádku
• 3. dubna – Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci č. 502 vyzývající Argentinu ke stažení z obsazených ostrovů
• 5. dubna – hlavní síly britského úderného svazu, seskupené kolem letadlových lodí HMS Hermes (R12) a HMS Invincible (R05), vyplouvají z Portsmouthu
• 25. dubna – britským jednotkám se podařilo znovudobýt ostrov Jižní Georgia
• 30. dubna – 12. června - série šesti náletů RAF proti argentinským pozicím na Falklandech
• 2. května – britská ponorka HMS Conqueror (S48) potopila argentinský lehký křižník ARA General Belgrano (ex USS Phoenix (CL-46))
• 4. května – argentinské letectvo těžce poškodilo britský torpédoborec HMS Sheffield (D80) (potopen 10. května)
• 21. května – 4 000 britských vojáků se vylodilo v zátoce San Carlos na Falklandech a zahájilo operaci s cílem znovu je dobýt
• 1. června – dalších 5 000 britských vojáků se vylodilo na Falklandech
• 11. června až 14. června – boje o Port Stanley
• 14. června – britské jednotky dobyly Port Stanley, argentinské jednotky se vzdaly; konec války o Falklandy

Příčiny války

Válka byla výsledkem dlouhodobého sporu mezi Spojeným královstvím a Argentinou o území Falklandských ostrovů (Argentinci označovaných jako Malvíny). Jedná se o hornaté ostrovy v Jižním Atlantiku, asi 480 km od Argentinského pobřeží. O toto území bylo od 17. století zápasili Španělé, Britové, Francouzi i Argentinci. Spojené království kontrolovalo ostrovy od roku 1833. Argentinský autoritativní vůdce Juan Manuel de Rosas dokonce ve 30. a 40. letech 19. století navrhoval Británii, ať ostrovy od Argentiny odkoupí. Britové na to však nikdy nepřistoupili, protože ostrovy už měli pod svou kontrolou.

Ani v pozdějším období se Argentina nikdy nevzdala svých nároků na souostroví. V roce 1965 dokonce Argentinci na půdě OSN vyjádřili názor, že by měly Falklandy být považovány za britskou kolonii. V roce 1976 se v Argentině dostala k moci vojenská junta, která zemi postupně přivedla do rozsáhlé ekonomické krize, což vedlo počátkem roku 1981 k velkým občanským nepokojům. V prosinci 1981 se dostala k moci nová junta pod vedením generála Leopolda Galtieriho, brigádního generála Basilia Lami Doza a admirála Jorge Anaya. Anaya byl dlouhodobým zastáncem řešení sporu se Spojeným královstvím o Falklandy vojenským zásahem.

Galtieriho vláda doufala, že pomocí válečných operací odvrátí pozornost obyvatelstva od chronických ekonomických problémů země, režimu a od porušování lidských práv. Tato opatření by také posílila její slábnoucí legitimitu. Argentinské noviny La Prensa spekulovaly krok-za-krokem nad plánem, který by začal přerušením dodávek na ostrovy, a po případném neúspěchu jednání na půdě OSN v průběhu roku 1982 by vedl k přímým bojovým operacím.

Zhoršující se vztahy mezi Británií a Argentinou vedly k tomu, že 19. března 1982 skupina argentinských obchodníků s kovovým šrotem (mezi nimiž byli i příslušníci námořnictva) vztyčila Argentinskou vlajku na ostrově Jižní Georgie. Pobřežní plavidlo britské Royal Navy HMS Endurance následně vyrazilo z přístavu Stanley na Falklandech k Jižní Georgii. Argentinská junta, obávající se posílení britských pozici v Jižním Atlantiku, proto rychle naplánovala vylodění na Falklandech na 2. dubna. Britové varování o argentinské aktivitě vůbec nebrali na zřetel. 1. dubna 1982 americký prezident Reagan varoval argentinského prezidenta Galtieriho, že vojenský zásah na Falklandech naruší vzájemné vztahy obou zemí.

Argentinská invaze

Kódové označení argentinského útoku znělo operace Rosario. 2. dubna 1982 se argentinským speciálním jednotkám podařilo bez většího odporu dobýt hlavní město Falkland Port Stanley a odzbrojit místní posádku. Místní posádka tvořená britskou námořní pěchotou pod vedením majora Mikea Normana kladla pouze formální odpor. Argentinské jednotky přitom měly za úkol obsadit hlavní město, aniž by způsobily britské jednotce ztráty na životech.

Britská reakce

Avro 698 Vulcan B.2, s/n XM607, je skutečný válečný veterán, zúčastnil se náletů během argentinsko-britské války o Falklandy.

Spojené království v čele s premiérkou Margaret Thatcherovou následně odpovědělo vojensky i diplomaticky. Po dohodě s Evropským hospodářským společenstvím uvalily evropské země na Argentinu ekonomické sankce. Invazi na Falklandy odsoudila i Rada bezpečnosti OSN, která požádala Argentinu, aby svá vojska stáhla. Jednání Argentiny podporovala většina jihoamerických zemí s výjimkou Chile, které mělo také územní spory v oblasti ostrova Beagle Channel. Toto byl jeden z významných faktorů, který ovlivnil průběh vojenských operací, protože Argentinci z důvodu nejistoty ponechali všechny své elitní jednotky na hranicích s Chile.

Ruku v ruce s diplomatickými kroky Britové rychle sestavili improvizovanou námořní jednotku, jejímž cílem mělo být znovuobsazení Falkland. Kódové označení znělo operace Corporate. Velitelem britských sil byl jmenován admirál Sir John Fieldhouse. Do oblasti byly v důsledku zhoršující se situace vyslány britské ponorky HMS Splendid a HMS Spartan už 29. března. Na podporu hlídkové lodi HMS Endurance byla vyslána i zásobovací loď Fort Austin.

6. dubna byl na zasedání britské vlády sestaven válečný kabinet, který měl každý den dohlížet na vedení bojových operaci. Už 4. dubna byla do oblasti vyslána britská atomová ponorka HMS Conqueror. 7. dubna ji následovaly letadlové lodě HMS Invincible a HMS Hermes. Následně byly do oblasti vyslány dopravní lodě SS Canberra, vezoucí na palubě 3. brigádu Commandos, a RMS Queen Elizabeth 2 s 5. pěchotní brigádou. Celá britská flotila zahrnovala 127 lodí (47 vojenských lodí, 22 podpůrných plavidel a 62 obchodních dopravních lodí). Největší slabostí britských sil byl nedostatek letecké podpory. Britové měli k dispozici pouze 42 bojových letounů (28 typu Sea Harrier a 14 typu Harrier GR.3). Naproti tomu Argentinci disponovali asi 122 bojeschopnými vojenskými letadly, z nichž 50 byly stíhačky a zbytek byl použit pro přímou podporu pozemních vojsk.

Protiútok Spojeného království

Do poloviny dubna se podařilo britskému letectvu RAF zprovoznit leteckou základnu na ostrově Ascension ve středním Atlantiku. 25. dubna 1982 britský prapor námořní pěchoty 42 Commando dobyl ostrov Jižní Georgia. Došlo k leteckým a námořním bojům mezi argentinským a britským letectvem a k vzájemným leteckým útokům na lodě nepřítele. 2. května britská ponorka HMS Conqueror potopila argentinský lehký křižník ARA General Belgrano. Od 30. dubna do 12. června Britové uskutečnili sérii šesti leteckých útoků proti argentinským pozicím na Falklandech.

Argentinské letectvo 4. května poškodilo francouzskými střelami AM39 Exocet britský torpédoborec HMS Sheffield. Posádka těžce poškozenou hořící loď opustila. Ta se potopila po 4 dnech. Argentinci při dalších náletech zničili i HMS Ardent (21. května), HMS Antelope (24. května), HMS Coventry a nákladní MV Atlantic Conveyor (25. května) nesoucí dopravní vrtulníky (Chinook), stavební zařízení na vybudování přistávací dráhy a stany. Ztráta lodě Atlantic Conveyor byla z logistického hlediska pro Brity těžkou ztrátou.

Britské jednotky o síle asi 4 000 mužů se na Falklandech vylodily 21. června v oblasti zátoky San Carlos na ostrově East Falkland. Šlo o britskou obojživelnou bojovou skupinu pod vedením komodora Michaela Clappa. Tvořily ji jednotky Commandos britské armády a námořní pěchoty a také výsadkové jednotky armády. Na britské jednotky vícekrát zaútočily nízko letící argentinské letouny. Britové postupovali do nitra ostrova a 27. až 28. dubna obsadili letiště Goose Green.

1. června se dalších 5000 britských vojáků patřících k 5. pěchotní brigádě pod vedením generálmajora Moora vylodilo na Falklandech a v následujících dnech postupně zatlačili Argentinců k městu Stanley. Boje o město Stanley trvaly od 11. do 14. června. 14. června britské jednotky město Stanley dobyly. Argentinské jednotky se vzdaly.

Bojové operace skončily kapitulací argentinských sil dne 14. června 1982. Argentina ztratila 655 vojáků, zatímco Spojené království přišlo o 255 vojáků. Na Falklandech zahynuly i 3 ženy – civilní osoby.

Výsledek

Po neúspěchu ve válce byl argentinský vojenský režim natolik oslabený, že v průběhu následujícího roku se v zemi opět dostala k moci civilní vláda, která přinutila Galtieriho rezignovat. Naopak domácí podpora Margaret Thatcherové výrazně narostla.

Válku o Falklandy lze považovat za konflikt podobný koloniálním válkám. Válka však měla řadu mezinárodních dopadů. Konflikt sblížil Argentinu a Kubu. Postoj USA a prezidenta Reagana podkopal americkou pozici mediátora v konfliktech mezi evropskými zeměmi a jejich bývalými koloniemi. Tyto kroky výrazně zhoršily vztahy mezi zeměmi Latinské Ameriky a USA, jejichž obyvatelstvo bylo pohoršeno tím, že USA podpořily evropskou zemi při útoku na latinskoamerický stát.^[2]

YouTube

Související články

• Dějiny Argentiny

Literatura

• HRBEK, Jaroslav. Válka o Falklandy 1982. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 232 stran. ISBN 80-7106-335-5.

Reference

1. ↑ http://www.rodon.cz/print/clanek.php?id=351 – Venezuela a britsko-argentinský konflikt o Falklandy
2. ↑ Coerver, D. M., 2008, Falklands War. in Tucker, S. C. (Editor) Cold War A Student Encyclopedia. Vol. I-V. Abc-Clio, Inc., Santa Barbara, s. 706-709

Externí odkazy

• 1982 FALKLANDS WAR TIMELINE — A Chronology of events during the Falklands Conflict of 1982 (anglicky)
• Argentina a Falklandy: Čtvrt století po válce (česky)
• Vojsko.net – Válka o Falklandy
• ČT 24 - Historický magazín: Válka o Falklandy
• Válka mezi Argentinou a Velkou Británií o Falklandské ostrovy - video z cyklu České televize Historický magazín
• Jaroslav Hrbek: Válka o Falklandy (.rtf)
• Válka o Falklandy - Válka.cz
• Válka o Falklandy - Militaria.cz
• Faktory války (.doc)