Vanové vraždy

Z Multimediaexpo.cz

Vanové vraždy je populární označení série tří vražd, kterých se v letech 1912-1914 dopustil sňatkový podvodník, bigamista a seriový vrah, George Joseph Smith (1872–1915). Dokazování a zatčení Smitha byla velmi složitá, neboť byl jednak mistr v používání falešných identit, jednak našel do té doby neznámý trik, jak oběť utopit ve vaně, aniž by za sebou zanechal stopy násilí.

Případ dovedený do zdárného konce byl triumfem jak Arthura Neila, detektivního inspektora Scotland Yardu, který případ vyšetřoval, tak především slavného patologa Bernarda Spilsburyho (1877–1947), kterému se nakonec podařilo rekonstruovat postup, jakým Smith vraždil (o jeho účinnosti nejlépe svědčí fakt, že při jeho ověřování Spilsbury málem utopil figurantku).

Smith, který v průběhu tří let zavraždil tři ženy, s nimiž se nejprve oženil (ve dvou případech pod falešnou identitou), aby po nich mohl dědit, byl odsouzen k smrti a oběšen. Případ natolik zaujal veřejnost, že nejenže byl po dlouhé měsíce propírán v tisku a posléze vstoupil do učebnic kriminalistiky, ale též se dočkal několika zfilmování. Věnován je mu i 7. díl slavného českoněmeckého seriálu Dobrodružství kriminalistiky (Rekonstrukce).

Rekonstrukce vraždy

Sir Bernard Spilsbury

Jelikož nikdo nikdy nepřistihl Smithe při činu a on sám mlčel, bylo pro žalobce enormě důležité, aby mohl jasně a neprůstřelně vysvětlit, jakým způsobem dokázal vraždit tak, že v koupelně ani na těle oběti nezůstaly stopy násilí. O účast na případu byl požádán slavný patolog Bernard Spilsbury (1877–1947). Ten nejprve provedl pitvy obou žen, které sice naznačovaly, že ve všech případech bylo příčinou smrti utopení, ale neposkytly žádný důkaz o násilí a známky utopení byly navíc poněkud atypické a slabé. Spilsbury proto prověřil i další možnosti: srdeční záchvat, otrava... Bez pozitivního výsledku.

Mezi tím se o případ začal zajímat tisk, což vedlo k tomu, že se k vyšetřovatelům dostaly informace o první oběti. To se nakonec pro vyřešení případu ukázalo klíčovým. Spilsbury totiž pracoval na praktickém testování otázky, zda je možné dosáhnout utopení bez známek násilí, přičemž používal jako figurantky zkušené plavkyně, no zprvu absolutně bez úspěchu. Ovšem policejní zpráva o nálezu těla paní Williamsové obsahovala podrobný popis jeho zvláštní polohy, která Spilsburyho inspirovala k vyzkoušení jiného postupu, než dosavadní přímé snahy zatlačit figurantce násilím hlavu pod vodu. Chvíli předstíral žertování a pak ji náhle uchopil za nohy a prudce potáhl. Výsledek byl šokující... Ač byla figurantka fyzicky nadprůměrně zdatná žena a zkušená plavkyně a byla poučena o tom, že se ji Spilsbury pokusí utopit (čemuž se měla vší mocí bránit), nezmohla se na vůbec žádnou reakci – hlava jí prudce zajela pod hladinu a voda náhle vniknuvší do nosu a úst způsobila těžký šok, který zapřičinil okamžité bezvědomí. Následné oživování trvalo více než půl hodiny. Záhada byla vyřešena.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly.
Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás.
Náš FIO účet — 2500575897 / 2010