Veronika Bromová

Z Multimediaexpo.cz

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.

Veronika Bromová (* 12. srpna 1966) je česká digitální umělkyně, fotografka, realizátorka prostorových instalací a objektů, grafička a vysokoškolská pedagožka žijící v současnosti v Praze.

Obsah 1 Ve zkratce 2 Životopis 3 Biografie 4 Tvorba 5 Výstavy 6 Ceny 7 Pedagogika 8 Závěr 9 Samostatné výstavy (výběr) 9.1 2003 9.2 2002 9.3 2001 9.4 2000 9.5 1999 9.6 1998 9.7 1997 9.8 1996 10 Skupinové výstavy- výběr 10.1 2003 10.2 2002 10.3 2001 10.4 2000 10.5 1999 10.6 1998 10.7 1997 10.8 1996 10.9 1995 11 Sbírky 12 Reference 13 Externí odkazy

Ve zkratce

• za svojí nejúspěšnější výstavu považuje: „Zemzoo” a „Kráska a zvíře”
• její stálá inspirace: asijské umění, design a knihy
• její oblíbený ženský vzor: Madonna
• nejoblíbenější umělecký směr: expresionismus a dekadence
• nejlepší období jejího života: dětství
• typ tvorby: všestranná
• priority v její tvorbě: přirozená nahota, sexualita, provokativnost
• objekt focení: sebe sama
• 1. zkušenost s focením nahého těla: ve 13 letech s Janem Saudkem
• sdělení tvorby: ukázat ženu přirozeně, včetně jejích pocitů

Životopis

Narodila se v Praze v rodině známého ilustrátora knih pro děti a mládež Pavla Broma, Pavel Brom doprovodil svým umem řadu historických děl Alexandra Dumasea či fantaskních románů Julese Vernea.

Biografie

• 1982 – 1986: Střední odborná škola výtvarná Václava Hollara, Praha.
• 1987–1993: studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. J. Šalamouna obor ilustrace a grafika.

Tvorba

Patří k polistopadové generaci českých výtvarníků a výtvarnic, kteří, kromě klasických výtvarných postupů, začali používat také nové sdělovací prostředky - novými médii, které se v devadesátých letech díky nástupu osobních počítačů zpřístupnily. Díla kromě nových forem jako digitální obraz přinesla i nový obsah, který přinesly změny společnosti po pádu komunismu. Jako např. feminismus, pedofilie, pornografie, militarismus či antimilitarismus, esoterika atd. Kritikové často ze starší umělecké generace napadali prvoplánovost či povrchnost v dílech: kupř.: David Černý a jeho tank či trabant, Jiří David, cyklus Moji rukojmí, kde hlavní roli hrají spoutané děti či projekt billboardu s lebkou u dálnice, Jiří Surůvka dítě/dvojče s Hitlerovým knírkem ^[1] atd. V její tvorbě se objevují snad všechna tehdejší témata, která v předchozím režimu izolovaném železnou oponou chyběla: feminismus, gender - rod, kdy se řeší sociální a kulturní rozdíl mezi pohlavím, v češtině se pojem gender překládá jako rod Dalším tématem je vlastní identita, lidská anatomie, erotika, tarotová mystika, pedofilie a mimozemské civilizace z žánru sci-fi.

Výstavy

Po zhroucení komunistického režimu ve střední Evropě vypukl na západoevropském uměleckém trhu trend pro nákup umění z postkomunistických zemí, zvláště ze sovětské perestrojkové výtvarné tvorby.^[2]. Do tohoto trendu se zařadila také řada mladých československých umělců. Pokud bychom se drželi pojmu "druhá kultura", který pro předchozí „neoficiální“, „alternativní“, „antisystémovou“ či „kontrakulturní“ kulturu vyplodil Magor Jirous ^[3], museli bychom tuto polistopadovou dekádu označit jako oficiální třetí kulturu, do které tvorba VB spadá. Na počátku uměleckou veřejnost zaujala společná "dámská" výstava Ženské domovy, kterou hostil Štencův dům ^[4]. Na výstavě prezentovala svá díla tedy Veronika Bromová, Andrée Cooke, Irena Jůzová, Els Opsomer, Dora Krol, Kristina Lorentzon, Markéta Othová, Elen Řádová, Štěpánka Šimlová, Kateřina Vincourová, Beatrix Weis. Byla poctěna cenou česká Gramy za rok 1995, nejlepší obal roku kapely Šum svistu. Později následovali výstavy v Rakousku, Francii, studijní pobyt v New Yorku. Později výstavy v menších i v regionálních galerií - např. Český Krumlov, Banská Bystrica. Spolu se svými studenty připravila festival nových médií v městečku Polička. Byla nominovaná také například na cenu Jindřicha Chalupeckého. Účastnila se také 48. Benátské bienále, které se konalo v roce 1999 v severoitalských Benátkách. Bromová se jej účastnila v prostorách společného česko-slovenského pavilonu s projektem mladých slovenských kurátorek Petry Hanákové a Alexandry Kusé ^[5]. Věhlasný švýcarský kurátor Harald Szeemann pojal tuto přehlídku jako "dAPERTutto" s primárním důrazem na mladé umělce a ženy, v duchu svého lehce kontroverzního názoru, že existuje jen umění, které buď má nebo nemá co říct a nikoliv umění, které vytvořil někdo s revmatismem v koleně nebo schizofrenií.^[6] K tomu je nutno dodat, že v českém kulturním prostředí se kurátor vyvinul z kustoda umělecké sbírky, který o ni pečoval, systematicky zařazoval jednotlivé položky a dohlížel na její provoz.

Ceny

Byla poctěna cenou Gramy za rok 1995, cenu předával Lou Fanánek Hagen, který také uspěl se svým hitem Saša jede... Zvítězila v sekci: Nejlepší obal roku kapely Šum svistu. Byla nominovaná také na cenu Jindřicha Chalupeckého.

Pedagogika

Působí jako odborná asistentka v atelieru Nových médií 2 Akademie výtvarných umění v Praze od roku 2001. Spolupracovala na různých workshopech, kupř. fotografická dílna v Poldi Kladno, přednáší na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, na Katedře fotografie FAMU v Praze. Spolupracuje na tvůrčí dílně School of Art Institute Chicago in Prague atd.

Závěr

Její tvorba je přirovnávána k dílu světově proslulé americké fotografky Cindy Sherman^[7], jejíž retrospektivu připravila Galerie Rudolfinum v roce 1998. Veronika Bromová se hlásí k ideálům sametové revoluce - láska, pravda, lidskost, které v současné společnosti postrádá.^[8]. Další aktivity jsou i kurátorské - vybírala umělce na přehlídku mladých výtvarníků Mladé maso, je spoluzakladatelka již zaniklé galerie Home. Její dílo je zastoupeno ve sbírce Centre Georges Pompidou Paris ve Francii, kde je z českých umělců zastoupen také například grafik Oldřich Kulhánek, autor českých státních bankovek. Její poslední retrospektivní výstava "Království", která byla v říjnu 2008 vystavena v domě U kamenného zvonu, vyvolávala v lidech dva pocity - tj. rozdělila návštěvníky na dva tábory. Na ty, kteří ji přijali, a na ty, kteří neměli odvahu koukat se tváří v tvář velkoformátovým obnaženým fotografiím, na kterých je většinou vyobrazena autorka sama. Celkově si je sama modelem a tvrdí, že to je hlavně proto, že má pocit, že skrze sebe dokáže nejlépe vyjádřit a přiblížit to, co divákovi chce. Její práce spočívá ve tvorbě digitálně upravovaných fotografií, ale občas dělá i objekty (visící jedinec, Kráska a zvíře, apod..) Některé objekty jsou na téma recyklace.^[9]

Samostatné výstavy (výběr)

Skupinové výstavy- výběr

Sbírky

• Galerie hlavního města Prahy
• Umělecké muzeum Olomouc
• Městská galerie Polička
• Centre Georges Pompidou Paříž
• Národní galerie v Praze
• Moderna Museet Stockholm
• Vodka Absolut Collection

Reference

1. ↑ [1]
2. ↑ [2]
3. ↑ [3]
4. ↑ [4]
5. ↑ [5]
6. ↑ [6]
7. ↑ kultura.ihned.cz - Veronika Bromová našla v nahotě a sebeničení svobodu a pravdu, 10. 11. 2008
8. ↑ www.artservis.info
9. ↑ www.fotografnet.cz

Externí odkazy

• Oficiální stránka Veroniky Bromové
• Článek Manipulátorka Veronika Bromová není vůbec bláznivá na kultura.idnes.cz
• Článek Veronika Bromová brzy uzavře své Království na designmagazin.cz

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu Veronika Bromová

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii