Vilájet

Z Multimediaexpo.cz

Vilájet (někdy také vilájat, arabsky ولاية-wilāyat, persky ولایت a v osmanské turečtině vilâyet) je označení pro administrativní jednotku obvykle překládané jako provincie, v souvislosti s Osmanskou říší česky zpravidla jako pašalik, řidč. pašalík, zast. pašalikát. Výraz pochází z arabského kořene w-l-y – vládnout. Wali je tedy „vládce“ (tento titul se dosud užívá například v Alžíru jako označení pro guvernéra) a wilayah znamená „to, čemu je vládnuto“. Po kalifátu to bylo jedno ze základních polosamostatných území.

Obsah

Moderní užití

Jako označení pro provincii se používá ve státech severní Afriky a Blízkého východu (Alžírsko, Maroko, Mauritánie, Keňa, Tunisko, Omán a Súdán), státech na území bývalé Osmanské říše a střední Asie (Afghánistán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán), Malajsii a Indonésii.

Osmanská říše

Vilájet (někdy v turečtině také bejlerbejilik, ejálet nebo pašaluk) byla správní jednotka Osmanské říše. Během její existence jich existovalo mezi 36 a 20, v závislosti na výbojích impéria. Vilájety Rumili a Anadolu byly řízeny přímo z hlavního města Istanbulu, ostatní spravoval guvernér (beylerbeyi). Tyto provincie se dělily na několik sandžaků (tento název se používá ještě dnes jako místopisný název regionu na pomezi Černé Hory a jihozápadního Srbska). Od roku 1861 existoval také autonomní Libanonský vijálet, jehož cílem bylo zajistit autonomii libanonským maronitským křesťanům. Zajímavostí je, že výraz pašaluk se v počeštěné podobě pašalik, pašalík dostal i do české hovorové mluvy, kdy se jím označuje buď nějaký menší územní celek nebo i jen víceméně neurčitá oblast správy (správní oblast), kterou spravuje (obhospodařuje) jeden konkrétní člověk (nebo i jen úzce vymezená skupina lidí). Slovo se dnes používá zpravidla v mírně pejorativním kontextu.[1]

Související články

Reference

  1. ↑ Slovník spisovného jazyka českého. Praha : Academia, 1989.  


Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vil%C3%A1jet“