Ruská osvobozenecká armáda
Z Multimediaexpo.cz
Ruská osvobozenecká armáda (ROA) byla v době druhé světové války organizace několika vojenských jednotek ruských zajatců, kteří na straně nacistického Německa dobrovolně či z donucení bojovali proti stalinistickému režimu v Sovětském svazu. Pro tyto jednotky se vžilo označení „Vlasovci“ podle jména jejich velitele generála Vlasova.
Obsah |
Situace před vznikem
Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem padly do zajetí statisíce sovětských válečných zajatců různých národů (tedy nejen Rusů). Jejich národní a politické smýšlení bylo různé, část zajatců nesouhlasila se Stalinovým režimem, mnoho z nich bylo zdrceno tím, že se Stalin zajatců zřekl a považoval je za zrádce. Během času se z části těchto vojáků formovaly různé dobrovolnické i pomocné jednotky, divizemi Waffen-SS počínaje a zásobovacími a pracovními jednotkami konče. Postupem času vznikaly i ruské bojové jednotky, jako např. 1. ruská národní armáda, 599. ruská brigáda, Ruský ochranný sbor, XV. kozácký jezdecký sbor a další. Počátky vzniku Ruské osvobozenecké armády lze klást do roku 1942, kdy bylo ustanoveno v Berlíně zvláštní středisko, které se zabývalo získáváním výjimečných ruských válečných zajatců. Téhož roku byl zajat sovětský generál Andrej Andrejevič Vlasov, který se postupně stával ústřední postavou těch, kteří nenáviděli komunistický režim v SSSR a chtěli proti němu bojovat. Ten během roku 1943 získával své další spolupracovníky a snažil se ve spolupráci s německými činiteli vytvořit ruské bojové jednotky. Problémem bylo, že na straně Němců nejenže panovala k Rusům nedůvěra, ale stále tu byla doktrína „méněcenné slovanské rasy,“ což bylo překážkou rychlejšího vzniku ruských vojenských sil, které se odkládalo prakticky až do konce roku 1944.
Vznik ROA
Dne 14. listopadu 1944 byly v Praze ustanoveny Komitét pro osvobození národů Ruska (KONR) a Ruská osvobozenecká armáda (ROA). Tento akt doprovázela jak vlažnost z oficiálních německých míst, tak ze strany české veřejnosti, která v ROA viděla spojence nacistického Německa. KONR vydal bez vědomí německých úřadů Manifest, ve kterém oslovoval národy Ruska v boji proti Stalinovi, ale který též předpokládal uzavření míru s Německem a vytvoření svobodného Ruska bez bolševiků. První vojenské útvary se začaly vytvářet již krátce po tomto aktu. 9. listopadu 1944 byla ve výcvikovém táboře Münsingen vytvořena 1. divize, která se skládala zejména z různých dobrovolnických útvarů, které byly staženy z fronty. Těmto vojskům velel plk. Sergej Kuzmič Buňačenko. Jednotky byly vybaveny ručními zbraněmi a několika kořistními sovětskými tanky T-34. Od počátku roku 1945 vznikala ve výcvikovém táboře Hauberg druhá divize, která se skládala převážně z vojáků přímo ze zajateckých táborů. Samostatným útvarem ROA byla letecká jednotka, která obdržela 16 Messerschmittů Me 109 G, 12 Junkersů Ju 88 a 5 Heinkelů He 111. Složení všech jednotek z názorového hlediska bylo různé. Velká část vojáků chtěla bojovat proti Stalinovi, ovšem na straně druhé nesouhlasili s nacistickým režimem v Německu. Někteří z nich odešli k ROA z důvodu krutých podmínek, které panovaly v německých zajateckých táborech sovětských zajatců. S blížícím se koncem války se však čím dál zřetelněji ukazovalo, že ROA bude bojovat zejména sama za sebe.
Nasazení ROA v boji
Dne 2. března 1945 dostal velitel 1. divize Buňačenko rozkaz od německého důstojníka na přesun do bojového prostoru. Zde došlo k prvním sporům, protože Buňačenkův nadřízený byl generál Vlasov, který situaci později uklidnil. A tak jeho vojska se vydala na pěší pochod ve třech proudech až ve dnech 6. - 8. března. První bojové vystoupení se odehrálo 14. března v prostoru soutoku Odry a Nisy u Erlenhofu, kde se vojáci ROA neúspěšně pokoušeli zlikvidovat sovětské předmostí na Odře. Poté byla divize stažena a přemístěna na jih. Jednotky postupně pronikly do Čech, kde vzniklo několik sporů mezi nimi a německými silami. Mezitím bylo plánováno jejich další bojové užití, počítalo se s využitím při obraně Brna. Velitel skupiny armád Střed Ferdinand Schörner nechal vyzbrojit ROA kanóny a tankovými stíhači Hetzer, vyráběnými v Praze. V této době však již generál Vlasov tajně navazoval kontakty s českým odbojem i se západními zpravodajskými službami. Jeho přáním zejména bylo, aby byla ROA uchována pro případnou válku proti bolševickému SSSR, která dle přání mnohých měla nastat po kapitulaci německé armády.
Účast na Pražském povstání
Od 30. dubna začali navazovat představitelé ROA již oficiální kontakty s českým odbojem, který zvažoval jejich účast na připravovaném povstání v Praze a který se s nimi nakonec dohodl na jejich pomoci. Dne 5. května se začaly přesunovat jednotky ROA ze Suchomast do Prahy, kam dorazily v brzkých ranních hodinách o den později. Vlasovci, jak byly jednotky nazvány díky jejich veliteli generálu Vlasovovi, obsazovali v Praze důležité opěrné body a uzly a opanovali velkou část Prahy a jejího předměstí. Zde vedli boje proti německým vojskům, ale zároveň docházelo k dalšímu vyjednávání, jak s představiteli České národní rady a českého odboje, tak s americkými vojenskými činovníky. Nebylo stále jasné, jestli americká vojska obsadí Prahu, ani jak se Američané zachovají vůči ROA. S vývojem událostí bylo zřejmé, že Praha patří do sféry vlivu SSSR a od ROA se začaly distancovat i české orgány. ČNR se 7. května rozhodla odmítnout další pomoc od ROA a tak Vlasovci opustili Prahu 8. května v ranních hodinách.
Konec ROA
Po opuštění Prahy směřovaly jednotky 1. divize ROA opět do Suchomast a poté pokračovaly dále na jih do oblastí obsazených Američany. Některé vojenské oddíly Vlasovců však byly obklíčeny ještě v sovětské okupační zóně, jiné dospěly do zóny americké, kde se počátkem května 1945 nacházelo i jižní uskupení ROA. Avšak i tyto vojáky Američané předali Sovětům, a to i přesto, že generál Vlasov napsal 11. května vládám USA a Velké Británie otevřený dopis, ve kterém vysvětloval postoje ROA i obavy z dalšího osudu jeho vojáků. Dne 12. května předali Američané Sovětům i generála Vlasova. Popravy vojáků ROA probíhaly již krátce po jejich zatčení na území Československa. Další příslušníci ROA byli popraveni v Sovětském svazu nebo byli odsouzeni k těžkým žalářům a nuceným pracím v gulazích.
Literatura - prameny
- Karel Richter, Případ generála Vlasova, Panorama 1991
- Stanislav Auský, Vojska generála Vlasova v Čechách, Vyšehrad 1992
- Karel Richter, Osudový omyl generála Vlasova, Rodiče s.r.o. 2003
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |