Zelená politika

Z Multimediaexpo.cz

Zelená politika je politika upřednostňující ekologické otázky. Na zásadách zelené politiky je vystavěna zelená ideologie.

Zelení, tedy strany řídící se touto politikou, se dělí na hlubinné ekology (orientují se pouze na ekologické otázky) a sociální ekology. V mnoha ohledech se vymyká pravolevému dělení politického spektra, či ho přímo odmítá („Nejsme ani vpravo, ani vlevo, ale vpředu.“). [1]

Obsah

Priority

Zelení politikové v průběhu desetiletí vývoje této ideologie dopracovali k několika základním principům. Němečtí Die Grünen, politicky nejúspěšnější zelená strana, zformulovali tzv. čtyři pilíře zelené politiky:

V roce 1984 došlo v USA v rámci Green Committees of Correspondence k rozšíření čtyř pilířů na desatero klíčových hodnot zelené politiky:

V roce 2001 došlo k vytvoření Global Greens jako mezinárodního zeleného hnutí. Charta tohoto uskupení obsahuje šest zásad:

  • Ekologické myšlení
  • Sociální spravedlnost
  • Přímá demokracie
  • Nenásilí
  • Udržitelný rozvoj
  • Respekt k odlišnosti

Zelená politika představuje environmentalistický proud, se kterým je spojován zájem o autonomii, pacifismus, internacionalismus, antirasismus a občanské svobody. Ekonomické přístupy se liší: levicoví zelení se staví za antiglobalizační přístupy, hlubinní ekologové většinou nepovažují otázky vlastnictví za důležité (staví se ale proti konzumu).[1]

Propojení a vztahy s dalšími ideologiemi

Zelení a koalice

Pro spojení zelených s levicí se vžil název Rudozelená koalice (anglicky Red-green alliance), spojení s pravicí Modrozelená koalice (Blue-green alliance). Některé zelené strany a hnutí pravolevé dělení odmítají a pokoušejí se tvořit zelené ekologické bloky mezi levicí a pravicí, popřípadě se od obou pólů naprosto distancují.

Ekosocialismus

Ekosocialisté představují levicový proud spojující environmentalismus a socialismus. Původně vycházejí z názorů studentských hnutí z 60. let: odmítají kapitalismus, zároveň se stavěli proti komunistický režimům (hodnotili je jako byrokratické karikatury socialismu). V některých zemích, kde komunisté opustili prosovětskou linii, došlo ke jejich sloučení se zelenými, čímž vznikla zelená levice.[1]

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 PEČÍNKA, Pavel. Zelená zleva?: Historie ekologických stran v Evropě. [s.l.] : G plus G. ISBN 80-86103-58-7.