Voyager 2

Z Multimediaexpo.cz

Nemáte oprávnění „upravit tuto stránku“. Důvod:

Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdrojový kód této stránky:

{{Probíhající vesmírný let}} [[Soubor:Voyager.jpg|thumb|220px|Voyager 2]] {{Infobox - kosmické těleso| obrázek= Soubor:Voyager.jpg| popis= Sonda na kresbě [[NASA]]| cospar=1977-076A| název=Voyager 2| katalog=10271| start=14:29 (UTC) [[20. srpen|20. srpna]] [[1977]]| kosmodrom=[[Eastern Test Range]]| raketa=Titan 3E Centaur D-1T| stav=na únikové dráze ze sluneční soustavy| zánik nebo přistání=Zánik| zánik=neřízená dráha| provozovatel=[[Spojené státy americké|USA]], [[NASA]] – [[Laboratoř proudového pohonu (JPL)|JPL]]| výrobce=USA, NASA – JPL| kategorie=kosmická sonda| hmotnost=822 kg| parametry_dráhy= }}{{cizojazyčně|en|'''Voyager 2'''}} (označovaný někdy jako '''VGR 77–3''' či {{cizojazyčně|en|'''Mariner Jupiter/Saturn B'''}} nebo '''10271''') je [[Kosmická sonda|vesmírná sonda]] vypuštěná v roce [[1977]], určená pro průzkum vnějších planet [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], která jako první a jediná sonda prolétla kolem planet [[Uran (planeta)|Uran]] a [[Neptun (planeta)|Neptun]]. Voyager&nbsp;2 byl původně konstruován v rámci [[Program Mariner|programu Mariner]] jako ''Mariner 12'', stejně jako identická sesterská sonda {{cizojazyčně|en|''Mariner 11''}}, známá pod názvem [[Voyager 1]]. {{cizojazyčně|en|Voyager 2}} se stal první a doposud jedinou sondou, která zkoumala 4&nbsp;planety — [[Jupiter (planeta)|Jupiter]], [[Saturn (planeta)|Saturn]], [[Uran (planeta)|Uran]], [[Neptun (planeta)|Neptun]], a to díky příznivému uspořádání planet, které nastává jednou za 175 let, a současně i jedinou sondou, která&nbsp;prováděla výzkum Uranu a Neptunu.<ref name="voyage">[http://voyager.jpl.nasa.gov/science/planetary.html Nasa.gov – Planetary Voyage (anglicky)]</ref> == Současná poloha sondy == Voyager 2 se [[21. únor]]a [[2008]] nacházel 85,147 [[Astronomická jednotka|AU]] od Slunce a vzdaloval se rychlostí 15,533&nbsp;km/s směrem do [[souhvězdí Dalekohledu]]. Sonda se tak řadí na třetí pozici mezi nejvzdálenějšími objekty, které kdy člověk do [[kosmický prostor|kosmického prostoru]] vypustil. Před ní se nacházejí sondy {{cizojazyčně|en|Voyager 1}} a {{cizojazyčně|en|[[Pioneer 10]]}}.<ref>[http://www.heavens-above.com/solar-escape.asp Heavens-above.com – Spacecraft escaping the Solar System (anglicky)]</ref> V současnosti je sonda stále funkční a je s ní udržováno [[radiové spojení]] pomocí celosvětové sítě teleskopů v projektu {{cizojazyčně|en|''[[Deep Space Network]]''}}, provozovaných ''{{Cizojazyčně|en|[[Jet Propulsion Laboratory]]''}}''&nbsp;–&nbsp;JPL) s hlavními centry v [[Kalifornie|Kalifornii]], [[Španělsko|Španělsku]] a [[Austrálie|Austrálii]].<ref name="calvin">[http://www.solarviews.com/eng/vgrfs.htm Jet Propulsion Laboratory – The Voyager Planetary Mission (anglicky)]</ref> == Konstrukce == Konstrukce sondy vycházela ze zkušeností s konstrukcí předchozích sond v [[Program Mariner|programu Mariner]]. Práce na ní přesto trvaly více než pět let.<ref name="voyage"/> Hlavním ředitelem projektu se stal George P. Textor z&nbsp;JPL a projektový konstruktér Edward C. Stone z {{cizojazyčně|en|''[[California Institute of Technology]]''}}. S&nbsp;řízením sond během průletu okolo Jupiteru pomáhal Arthur L. Lane (z JPL) a později, při průletu kolem Saturnu, Uranu a Neptunu, Ellis D. Miner.<ref name="calvin"/> {| border="0" cellspacing="8" width="410" align="right" | <mediaplayer width='400' >File:SED WS Top 5 No 2 fullres.mov</mediaplayer> |- align="center" | '''Studium [[Heliosféra|Heliosféry]] a sonda Voyager 2''' |} Tělo sondy je tvořeno desetibokým hranolem o výšce 0,47&nbsp;m a průměru 1,78&nbsp;m. Sonda je stabilizovaná ve třech osách. Na vrcholu jejího těla se nachází [[parabolická směrová anténa]] s&nbsp;průměrem 3,66&nbsp;m, která byla určena pro udržování radiového spojení s pozemními teleskopy a&nbsp;k&nbsp;přenosu [[informace|informací]] a příkazů. K tělu sondy jsou připevněny tři výklopné tyče. Na první z nich, o délce přibližně 2,5&nbsp;m, se nachází vědecké vybavení společně s [[Videokamera|kamerami]] a [[spektrometr]]em, které je umístěno na konci tyče na otočné plošině. Na další tyči o délce 13&nbsp;m, která se nalézá na opačné straně sondy, je umístěno čidlo [[magnetometr]]u. Na poslední tyči jsou umístěny energetické zdroje sondy v podobě 3 [[radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopových termoelektrických generátorů]] (''RTG''), dodaných ''[[Ministerstvo energetiky USA|Ministerstvem energetiky USA]]''. Generátory zásobily palubní přístroje sondy 3×160 W [[elektrická energie|elektrické energie]], získávané radioaktivním rozpadem v [[Radioizotopový termoelektrický generátor|radioizotopovém termoelektrickém generátoru]]. Přísun elektrické energie postupně s roky klesal a v roce [[1997]] dosahoval jen 335 W. Energetický zdroj je tvořen jednotkou o hmotnosti 39&nbsp;kg a průměru 0,4&nbsp;m a délce 0,5&nbsp;m, jež využívá jako zdroj energie ²³⁸[[oxid plutoničitý|PuO₂]]. Vznikající [[teplo]] převádí na elektrickou energii [[bimetal]]ové termoelektrické zařízení.<ref name="avitek">[http://www.lib.cas.cz/space.40/1977/076A.HTM Antonín Vítek – 1977-076A - Voyager 2]</ref><ref name="ukoly">[http://nssdc.gsfc.nasa.gov/nmc/masterCatalog.do?sc=1977-076A NASA.gov – NSSDC ID: 1977-076A (anglicky)]</ref> V případě sond řady Voyager nebylo možné využít [[Fotovoltaický článek|solární panely]], neboť sondy mířily do oblastí vzdálených od Slunce, kde by jejich používání nebylo možné.<ref name="calvin"/> Už během konstrukce sondy byl kladen velký důraz na samostatnost sondy, jelikož bylo zřejmé, že řídící povely k ní budou směřovat, v závislosti na vzdálenosti, minuty až hodiny.<ref name="ukoly"/> Celkový provoz sondy je řízen zdvojeným [[palubní počítač|palubním počítačem]] CCS ({{cizojazyčně|en|''Computer Command Subsystem''}}). Zpracování vědeckých a [[telemetrie|telemetrických]] dat a řízení [[Pokus|vědeckých experimentů]] zajišťuje systém zpracování dat FDS ({{cizojazyčně|en|''Flight Data Subsystem''}}) vybavený ztrojeným počítačem. Data mohou být zaznamenána na [[Magnetická páska|magnetopáskové]] paměti DSS ({{cizojazyčně|en|''Data Storage Subsystem''}}) s [[Elektronická paměť|kapacitou]] 536&nbsp;Mbit. Komunikační systém pracuje v [[Pásmo X|pásmu X]] (8,4&nbsp;GHz, rychlost přenosu 8 bit/sekunda až 115,2&nbsp;kbit/s, výkon 23&nbsp;W) a [[Pásmo S|S]] (2,3&nbsp;GHz, rychlost přenosu min. 40&nbsp;bit/s). [[stabilita|Stabilizační]] digitální systém AACS ({{cizojazyčně|en|''Attitude and Articulation Control Subsystem''}}), využívající detektorů Slunce, sledovačů hvězd a 3 úhloměrných [[gyroskop]]ů, zajišťuje [[orientace|orientaci]] a stabilizaci sondy v prostoru a natáčení plošiny s [[optika|optickými]] přístroji na zkoumané cíle. Celkem 16 [[tryska|trysek]] na jednosložkové kapalné pohonné látky tzv. [[Raketový motor|KPL]] (jako palivo tedy sloužil kapalný [[hydrazin]] o celkové zásobě 105&nbsp;kg) o tahu 16×0,9&nbsp;N slouží jako výkonné prvky pro korekce dráhy (4&nbsp;[[motor]]y) a pro orientaci a stabilizaci sondy (8&nbsp;motorů).<ref name="avitek"/> Předpokládaná životnost sondy je 40&nbsp;let. Po dobu letu byla sonda řízena z pozemního řídícího střediska umístěného v {{cizojazyčně|en|''[[Jet Propulsion Laboratory]]''}} v&nbsp;Pasadeně v Kalifornii. Původně se předpokládalo, že životnost sondy bude ukončena po návštěvě Jupiteru a Saturnu, ale později bylo rozhodnuto o pokračování k Uranu a Neptunu a nakonec byla prodloužena na misi, která trvá od roku 1977 až do současnosti.<ref name="voyage"/> [[Soubor:The Sounds of Earth - GPN-2000-001976.jpg|thumb|Zlatá deska s poselstvím případným jiným světům]] === Vědecké vybavení na palubě === * kamerový systém '''ISS''' (''{{ cizojazyčně|en|Imaging Science System}}'') * komplex pro rádiová měření '''RSS''' (''{{ cizojazyčně|en|Radio Science System}}'') * ultrafialový spektrometr '''UVS''' (''{{ cizojazyčně|en|Ultraviolet Spectrometer}}'') * trojosý cívkový magnetometr '''MAG''' (''{{ cizojazyčně|en|Magnetometer}}'') * detektor nízkoenergetických iontů '''LECP''' (''{{ cizojazyčně|en|Low-Energy Charged Particles}}'') * systém detektorů kosmického záření '''CRS''' (''{{ cizojazyčně|en|Cosmic Ray System}}'') * detektor rádiových vln '''PRA''' (''{{ cizojazyčně|en|Planetary Radio Astronomy}}'') * fotopolarimetr '''PPS''' (''{{ cizojazyčně|en|Photopolarimeter System}}'') * přístroj pro studium vln v plazmatu '''PWS''' (''{{ cizojazyčně|en|Plasma Wave System}}'') * infračervený interferometr a spektrometr '''IRIS''' (''{{ cizojazyčně|en|Infrared Interferometer Spectrometer}}'') * spektrometr plazmových částic '''PLS''' (''{{ cizojazyčně|en|Plasma Spectrometer}}'') === Poselství jiným světům === : ''Související informace lze nalézt také v článku:'' [[Zlatá deska Voyageru]] {{cizojazyčně|en|Voyager 2}}, podobně jako jeho sesterská sonda {{cizojazyčně|en|[[Voyager 1]]}}, na své palubě nese [[měď|měděnou]] [[zlacení|pozlacenou]] [[gramofonová deska|gramofonovou desku]], která obsahuje poselství případným [[mimozemský život|inteligentním nálezcům]] sondy. Jedná se o disk o průměru 305 mm se záznamem 115 obrázků v [[Analogový formát|analogovém formátu]], 55 pozdravů v různých [[Jazyk (lingvistika)|jazycích]], 35 různých přírodních i umělých [[zvuk]]ů a 27 záznamů [[hudba|hudby]] zaznamenaných při rychlosti 16⅔ otáček za minutu. Disk je uložen uvnitř [[hliník]]ového pouzdra, na jehož povrchu je [[gravírování|vygravírováno]] schéma znázorňující původ sondy a návod k použití disku. Součástí pouzdra je i vzorek [[radioaktivita|radioaktivního]] ²³⁸[[Uran (prvek)|U]] (počáteční aktivita 9,6 [[Becquerel|Bq]]), umožňující případnému nálezci určení stáří sondy. Zbytek nahrávky je zvukový záznam.<ref name="avitek"/> == Mise == [[Soubor:Voyager Path.jpg|thumb|220px|Ilustrační znázornění trasy obou sond]] === Primární cíle === Sonda měla stanovené hlavní cíle u každé planety, kterou měla navštívit. Mezi tyto úkoly patřilo: # prozkoumat [[proudění]], [[dynamika|dynamiku]], [[struktura|strukturu]] a složení planetární [[atmosféra|atmosféry]] navštíveného tělesa # popsat [[Morfologie (geografie)|morfologii]], [[geologie|geologii]] a fyzikální charakteristiky [[měsíc (satelit)|měsíců]] planet # získat další data pro určení [[hmotnost]]i, [[velikost]]i a tvaru planety a jejich satelitů, případně [[Planetární prstenec|prstenců]] # určit strukturu [[Magnetické pole|magnetického pole]], složení a distribuci (rozložení) částic a [[Fyzika plazmatu|plazmy]]<ref name="ukoly"/> === Plánování trasy === [[Soubor:Voyager 2 Launch - GPN-2003-000002.jpg|thumb|left|200px|Krátce před startem]] Při plánování budoucí dráhy sondy se propočítávalo více než 10&nbsp;000 možných [[trajektorie|trajektorií]], po kterých by se mohla sonda vydat, tak aby navštívila Jupiter, Saturn a [[Titan (měsíc)|Titan]], ale nakonec byly vybrány pouze dvě trajektorie, z nichž jedna potenciálně umožňovala využít sondu pro další cestu k Uranu a Neptunu. Na začátku plánování ale nebylo jisté, jestli sonda bude fungovat dostatečně dlouho a panovaly obavy, aby konstrukce sondy nebyla příliš velká a tedy drahá. Nakonec byla pro sondu Voyager&nbsp;2 vybrána trajektorie, která by vedla kolem Saturnu a automaticky by sondu katapultovala na cestu k&nbsp;Uranu. Když poté došlo k provedení manévru, bylo jasné, že sonda je schopná i nadále pokračovat ve vědecké práci a tak bylo rozhodnuto o prodloužení její mise. Současně se začalo počítat i s návštěvou Neptunu.<ref name="voyage"/> Pro let sondy bylo využito vzácného seskupení všech zmíněných čtyř planet [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]]. Tato pozice, která nastává jen jednou za 175 let, umožnila sondě pomocí gravitačního urychlování „přeskakovat“ od jedné planety k další, a zkrátit tak například cestu k Neptunu z 30 na 12 let. Princip [[Gravitační manévr|gravitačního praku]] byl poprvé použit sondou {{cizojazyčně|en|[[Mariner 10]]}}, která byla určena pro průzkum [[Venuše (planeta)|Venuše]] a [[Merkur (planeta)|Merkuru]].<ref name="voyage"/> I když Voyager&nbsp;2 startoval o 16 dní<ref name="ukoly"/> dříve než sesterská sonda Voyager 1, měla sonda Voyager 1 kratší a tedy rychlejší trasu, která zapříčinila, že již u Jupiteru byla dříve než sonda Voyager 2, a to v březnu [[1979]], Voyager&nbsp;2 doletěl k planetě až o přibližně 4 měsíce později. Obě sondy využily gravitačního praku této planety a pokračovaly směrem k Saturnu.<ref name="nssdc">[http://nssdc.gsfc.nasa.gov/planetary/voyager.html NASA.gov – Voyager Project Information (anglicky)]</ref> U Saturnu byla sonda Voyager 2 pomocí jeho gravitačního pole nasměrována na další cestu směrem k Uranu a následně Neptunu. Po úspěšném průletu kolem Neptunu sonda pokračovala v cestě mimo sluneční soustavu, kde sbírá údaje v rámci projektu {{cizojazyčně|en|''[[Voyager Interstellar Mission]]''}}. Jeho cílem bylo prozkoumat tzv. [[heliopauza|heliopauzu]] a pokračovat ven ze sluneční soustavy.<ref name="nssdc"/> Do oblasti heliopauzy sonda dorazila roku 2007.<ref name="astro">[http://www.astro.cz/article/2988 Česká astronomická společnost – Sluneční soustava je obklopena "zmáčknutou" bublinou]</ref> === Start === [[Soubor:Titan 3E Centaur launches Voyager 2.jpg|thumb|220px|Start sondy Voyager 2]] Voyager 2 měla startovat jako druhá sonda v projektu z [[Mys Canaveral|mysu Canaveral]] na [[Florida|Floridě]], ale během předstartovní přípravy se zjistilo, že sonda Voyager 1 (''VGR 77–2'') má několik technických závad. Nejzávažnějším byl problém stabilizace sondy. [[Startovací okno]] pro vyslání sond bylo pouze třicetidenní a tak došlo k tomu, že se rozhodlo o vyslání Voyageru 2 dne [[20. srpen|20. srpna]] [[1977]] jako první sondy, i když měla původně startovat až jako druhá v pořadí. Paradoxně se tak do vesmíru dostala druhá sonda před první. Sonda byla vypuštěna za pomoci raketového nosiče [[Titan IIIE Centaur]].<ref name="kosmo">[http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/druzice/../sondy/usa/voyager/voyager.htm Kosmo.cz – STRUČNÝ POPIS LETU SOND VOYAGER 1, VOYAGER 2]</ref><ref name="line">[http://voyager.jpl.nasa.gov/mission/timeline.html NASA.gov – Voyager Time Line (anglicky)]</ref> Po 2,5&nbsp;minutách se sonda dostala na [[Parkovací dráha|parkovací dráhu]] ve výšce 160&nbsp;km, odkud započala svoji vesmírnou pouť. 15. prosince [[1977]] vstoupily obě sondy do oblasti [[Hlavní pás|Pásu asteroidů]], kterou úspěšně proletěly.<ref name="ukoly"/> Po několika měsících letu během cesty k Jupiteru došlo v dubnu 1978 k&nbsp;technické závadě na hlavním radiopřijímači, který se následně vypnul. Automaticky se zapojil záložní radiopřijímač, přes který začala probíhat úspěšně komunikace se sondou, i když byla složitější.<ref name="ukoly"/> Během letu v meziplanetárním prostoru v roce 1987 sonda pozorovala supernovu [[supernova 1987A|1987A]].<ref name="line"/> [[Soubor:Jupiter from Voyager 1.jpg|thumb|left|200px|[[Velká rudá skvrna]], do které by se vešly dvě [[Země]], z pohledu Voyagera 1; nepravé barvy]] === Průlet kolem Jupiteru === : ''Související informace lze nalézt také v článku:'' [[Jupiter (planeta)]]. Na cestě se další komplikace neobjevily a tak se mohla sonda připravovat na průlet kolem největší planety sluneční soustavy. Nejbližší přiblížení k [[Jupiter (planeta)|Jupiteru]] se odehrálo [[9. červenec|9. července]] [[1979]], kdy se sonda přiblížila na pouhých 570&nbsp;000&nbsp;km od mračen na planetě. Na základě průletu bylo objeveno několik [[Prstence Jupiteru|prstenců okolo Jupiteru]] a současně byla pozorována [[vulkanismus|vulkanická aktivita]] na Jupiterově měsíci [[Io]]. Jednalo se o první pozorování vulkanismu na jiném vesmírném tělese než na Zemi, které se stalo i největším překvapením mise. Díky postupnému průletu obou sond se mohl povrch měsíce pozorovat s odstupem času, což umožnilo pozorování devíti [[sopka|sopek]] během erupce a srovnáním snímků povrchu pak objevit další sopky na povrchu Io.<ref>[http://www.solarviews.com/eng/vgrjup.htm Jet Propulsion Laboratory – Voyager Jupiter Science Summary (anglicky)]</ref> Podrobné pozorování [[Velká rudá skvrna|Velké rudé skvrny]] prokázalo, že se jedná o komplex několika [[Bouře (meteorologie)|bouří]] okolo jedné obrovské bouře, zuřících v [[atmosféra|atmosféře]] posunujíce se levotočivým směrem. Na zaslaných [[fotografie|fotografiích]] (celkem okolo 18&nbsp;000 fotografií)<ref name="ukoly"/> byly rozpoznány další menší bouře, které ukázaly [[Atmosféra Jupiteru|atmosféru Jupiteru]] jako dynamický a bouřlivý celek, jehož zkoumání je na úplném začátku. Voyager&nbsp;2 současně objevil dva malé měsíce [[Adrastea (měsíc)|Adrastea]] a [[Metis (měsíc)|Metis]] poblíž objevených [[Planetární prstenec|prstenců]] a třetí měsíc [[Thebe (měsíc)|Thebe]] byl objeven na dráze mezi měsíci [[Amalthea (měsíc)|Amalthea]] a Io. Při pozorování snímků povrchu dalšího měsíce [[Europa (měsíc)|Europy]] od sondy Voyager 1 bylo rozeznáno velké množství [[zlom]]ových linií, které byly prvotně vyhodnoceny jako možné praskliny vzniklé [[desková tektonika|deskovou tektonikou]] povrchu měsíce či [[tektonika|tektonickou]] aktivitou. Snímky povrchu s lepším rozlišením ze sondy Voyager&nbsp;2 přivedly vědce k názoru, že se pod vrstvou [[led|vodního ledu]] nachází nejspíš [[oceán]] tekuté [[voda|vody]].<ref>[http://www.solarviews.com/eng/europa.htm Solarviews.com – Europa (anglicky)]</ref> Sonda proletěla okolo Jupiteru a využila jeho [[gravitace]] ke korekci dráhy a k&nbsp;jejímu urychlení směrem k další planetě na své cestě. === Průlet kolem Saturnu === : ''Související informace lze nalézt také v článku:'' [[Saturn (planeta)]] [[Soubor:Voyager 2 on closest approach to Saturn.jpg|thumb|220px|Umělecká představa průletu sondy kolem planety]] Nejbližší přiblížení k [[Saturn (planeta)|Saturnu]] nastalo [[25. srpen|25. srpna]] [[1981]]. Po přeletu Saturnu začala sonda s výzkumem horních vrstev atmosféry planety pomocí [[Radiolokátor|radaru]]. Radarová měření přinesla poznatky o [[teplota|teplotě]] a [[hustota|hustotě]] atmosféry. Na jejich základě se zjistilo, že v nejvyšších vrstvách je tlak okolo 7&nbsp;kPa o teplotě −203&nbsp;°C a v nejnižších vrstvách dochází k nárůstu tlaku až na 120&nbsp;kPa při teplotě −130&nbsp;°C. Severní [[Pól (geografický)|pól]] vykazoval současně rozdílnou teplotu než obdobné oblasti na jihu. Severní oblasti byly o 10&nbsp;°C chladnější, což se následně interpretovalo jako následek sezonních jevů. Během přiblížení sondy k&nbsp;planetě bylo pořízeno a odesláno k Zemi okolo 16&nbsp;000 fotografií.<ref name="ukoly"/> Poté, co Voyager&nbsp;2 proletěl kolem Saturnu, došlo k neočekávané události, kdy se otáčivá destička s kamerou krátce uzamkla a nešlo s ní natáčet, což by komplikovalo průzkum dalších dvou planet. Závadu způsobenou nadměrným používáním desky při předchozím průletu vlivem dočasného vyčerpání maziva, se nakonec podařilo týmu vyřešit, což vedlo k opětovné schopnosti přesně zacílit kameru. Sonda mohla pokračovat k dalším planetám v plně provozuschopném stavu. [[Soubor:Uranus rings.png|thumb|left|200px|Prstence Uranu jak je viděla sonda Voyager&nbsp;2 během průletu]] === Průlet kolem Uranu === : ''Související informace lze nalézt také v článku:'' [[Uran (planeta)]] Nejbližší přiblížení k [[Uran (planeta)|Uranu]] nastalo [[24. leden|24. ledna]] [[1986]], kdy se sonda nacházela 81&nbsp;500&nbsp;km nad horní vrstvou [[Atmosféra Uranu|Uranovy atmosféry]]. Během průletu kolem planety sonda objevila 10 dřív neznámých [[Měsíce Uranu|měsíců Uranu]], studovala unikátní atmosféru planety, prozkoumala [[Prstence Uranu|prstence planety]] a podařilo se jí určit přesnou dobu rotace planety (17 hodin a 14 minut) kolem své osy.<ref name="calvin"/> Během průletu sonda odeslala k Zemi okolo 8&nbsp;000 fotografií.<ref name="ukoly"/> Sonda podrobně studovala rotaci třetí největší planety sluneční soustavy; na základě pozorování bylo zjištěno, že se planeta otočí kolem své osy za 17 [[hodina|hodin]] a 14 [[minuta|minut]] a že současně jako jediná planeta sluneční soustavy rotuje s [[Rotace|osou rotace]] položenou do roviny oběhu (zdánlivě tedy planeta „válí sudy“). Předpokládá se, že tato rotace je důsledkem srážky mladé planety s větším tělesem v době [[Vznik a vývoj sluneční soustavy|formování planetární soustavy]]. Voyager&nbsp;2 zjistil, že jeden z nejpozoruhodnějších důsledků Uranovy polohy na boku je její vliv na ohon [[magnetické pole|magnetického pole]], které je samo skloněno o 60 stupňů od jeho [[rotační osa|rotační osy]]. Ohon magnetického pole je zkroucený [[rotace|rotací]] planety do tvaru dlouhé vývrtky. Před příletem Voyageru 2 nebylo o existenci magnetického pole Uranu nic známo. Sonda pozorovala i [[radiační pás]]y okolo Uranu, které jsou velmi podobné těm, jež byly pozorovány u Saturnu. Podobně jako u Jupiteru a Saturnu i zde sonda využila gravitačního působení planety pro korekci své dráhy směrem k Neptunu a nabrání potřebné rychlosti. === Průlet kolem Neptunu === : ''Související informace lze nalézt také v článku:'' [[Neptun (planeta)]] [[Soubor:Neptune storms.jpg|thumb|220px|[[Velká tmavá skvrna]] v atmosféře Neptunu během průletu sondy velká jako jedna Země]] Nejbližší přiblížení k [[Neptun (planeta)|Neptunu]] nastalo [[25. srpen|25. srpna]] [[1989]]. Protože to byla poslední velká planeta, kterou mohl Voyager&nbsp;2 zkoumat, bylo rozhodnuto prolétnout blíže u měsíce [[Triton (měsíc)|Triton]]. Během průletu kolem Neptunu sonda objevila [[Velká tmavá skvrna|Velkou tmavou skvrnu]], která ale během pozdějších pozorování pomocí [[Hubbleův vesmírný dalekohled|Hubblova teleskopu]] nebyla pozorována, což vedlo k názoru, že skvrna už zmizela a že se podobně jako u Jupiteru jednalo o atmosférickou poruchu. Původně se předpokládalo, že se jedná o obrovské [[Oblak|mračno]], a později, že se jednalo o mezeru v oblačnosti Neptunu, která umožňovala spatřit nižší vrstvy atmosféry planety. V oblasti pólu byla pozorována [[polární záře]].<ref name="nssdc"/> Během průletu kolem planety sonda odeslala k Zemi okolo 10&nbsp;000 fotografií.<ref name="ukoly"/> V roce [[2006]] bylo [[Pluto (plutoid)|Pluto]] rekvalifikováno na konferenci [[Mezinárodní astronomická unie]] z planety na [[trpasličí planeta|trpasličí planetu]] a později na [[plutoid]], čímž se průlet kolem planety Neptun roku [[1989]] stal návštěvou, která završila průlet kolem všech velkých planet sluneční soustavy a umožnila tak člověku navštívit sondami všechny planety sluneční soustavy. [[Soubor:Voyager 1 entering heliosheath region2 czech.jpg|thumb|left|200px|Ilustrace ukazující průlet sond okrajem sluneční soustavy]] === Na cestě ze sluneční soustavy === Když sonda Voyager&nbsp;2 ukončila svůj průlet kolem Neptunu, řídící středisko nechalo otočit kameru zpět ke Slunci na planety, kolem kterých sonda během svojí cesty proletěla. Následně započalo snímkování, což umožnilo vzniku unikátní fotografie celé sluneční soustavy z míst, odkud nikdy žádné podobné fotografie neexistovaly. Na fotografiích byly jasně patrné obrovské rozměry sluneční soustavy a rozsah kosmického prostoru mezi nimi.<ref>{{Citace elektronické monografie | příjmení = Hamilton | jméno = Calvin J. | titul = Voyager | url = http://www.solarviews.com/eng/voyager.htm | datum vydání = | datum aktualizace = | datum přístupu = 2008-3-2 | vydavatel = | místo = | jazyk = anglicky }}</ref> [[11. leden|11. ledna]] [[2005]] byl Voyager&nbsp;2 ve vzdálenosti 75,4&nbsp;[[Astronomická jednotka|AU]] od Slunce a směřoval ven ze [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]] rychlostí 3,3&nbsp;AU za rok (15,6 km/s). V srpnu roku [[2007]] se sonda nacházela už 12&nbsp;[[Světelná hodina|světelných hodin]] daleko od Země, od které se vzdaluje i nadále rychlostí přibližně 1&nbsp;500&nbsp;000 kilometrů za den<ref>{{Citace elektronické monografie |url = http://www.astro.cz/clanek/2861 |titul = Česká astronomická společnost, Voyager&nbsp;2 slaví třicáté narozeniny |datum = 2007-08-25 }}</ref> při úhlu přibližně -48 stupňů vzhledem k rovině [[Ekliptika|ekliptiky]].<ref name="calvin"/> Během cesty sonda i nadále zkoumá své okolí, provádí měření magnetického pole, plazmy,<ref name="ukoly"/> a pozorováním zdrojů [[ultrafialové záření|ultrafialového záření]].<ref name="calvin"/> Jejím úkolem je získat vědecká data při průletu oblastí [[heliopauza|heliopauzy]]. Oblasti, kde slunce přestává mít vliv a energetické částice vysílané do jeho okolí jsou zde zastavovány částicemi z dalších [[hvězda|hvězd]]. Sonda prošla oblastí heliopauzy okolo 30.&nbsp;srpna&nbsp;2007 ve vzdálenosti 16&nbsp;miliard&nbsp;km od místa, kde ji protnula sonda Voyager&nbsp;1. Heliopauza se nenacházela ve stejné vzdálenosti, ale byla přibližně o 1,6&nbsp;miliardy&nbsp;km blíž ke Slunci, než v prvním případě. Tento fakt ukazuje na to, že heliopauza je zploštělá a nemá tvar koule.<ref name="astro"/> Sonda Voyager&nbsp;2 má oproti svému dvojčeti stále provozuschopný [[plazmový detektor]], který je nyní využíván pro měření rychlosti, hustoty a teploty [[Sluneční vítr|slunečního větru]]. Současně Voyager&nbsp;2 během průchodu do heliopauzy zaznamenal 5 průchodů, kdežto Voyager 1 pouze jediný. Tento fakt se vysvětluje tak, že heliopauza rezonuje (podobně jako mořské vlny) v závislosti na okolním působení.<ref name="astro"/> [[Soubor:Voyager spacecraft czech description.jpg|thumb|left|200px|Umělecká představa sondy v hlubokém vesmíru s popisky jednotlivých částí]] == Budoucnost == Předpokládá se, že Voyager&nbsp;2 bude funkční alespoň do roku [[2020]],<ref>{{Citace elektronické monografie |url = http://www.nasa.gov/vision/universe/solarsystem/voyager_agu.html |titul = Voyager Enters Solar System's Final Frontier |datum = 2005-05-24 |datum přístupu= 2007-08-25 | autor=Bill Steigerwald| vydavatel= NASA Goddard Space Flight Center}}</ref> kdy by měla dojít energie z jeho [[Radioizotopový termoelektrický generátor|nukleárních zdrojů]], což bude mít za následek definitivní ukončení vysílání sondy.<ref name="calvin"/> Do této doby by měla být sonda schopna nadále sbírat vědecká data a odesílat je na [[Země|Zemi]], i když tato data pravděpodobně pro nízkou kvalitu a sílu vysílaného signálu už nebudou zachycena; signál se ztratí na pozadí [[Vesmírný šum|kosmického šumu]]. V roce [[2012]] nejspíš dojde k ukončení stabilizačních operací trasy sondy a ta se tak stane neřízenou. Ve stejném roce dojde asi i ke ztrátě rádiového spojení se sondou, jelikož vysílaný signál bude natolik slabý, že ho už nebude možné úspěšně zachytit. Pro udržení spojení je potřeba 1,4&nbsp;kbit/s při použití antény o velikosti 70&nbsp;m × 34&nbsp;m. Po vyčerpání energie sonda přestane fungovat, bude se ale nadále pohybovat po současné trajektorii a vzdalovat se od Země současnou rychlostí. Pokud se sonda nestřetne s žádným tělesem, které by ji poškodilo, zničilo či změnilo její dráhu, měla by minout hvězdu [[Sirius]] ve vzdálenosti 4,3 [[Světelný rok|světelných let]] přibližně za 296&nbsp;000 let.<ref>[http://voyager.jpl.nasa.gov/mission/interstellar.html NASA – Interstellar Mission (anglicky)]</ref> == Vědecký význam == [[Soubor:Voyager probes with the outer worlds.jpg|thumb|220px|Dvojice sond s navštívenými planetami (koláž)]] Voyager 2 umožnil prozkoumat a poznat vnější okraje sluneční soustavy a do současnosti se stala v případě některých planet i jedinou sondou, která je kdy navštívila. Během jejího průletu kolem [[Plynný obr|plynných obrů]] bylo získáno množství dat a fotografií, které jsou i nadále zpracovávány a vyhodnocovány a jsou základním kamenem pro poznání vnějších planet. == Náklady == Původně se předpokládalo, že náklady na obě mise se budou pohybovat okolo 250 miliónů [[americký dolar|dolarů]] a že mise skončí průletem sond okolo Saturnu. Na základě dobrého stavu sondy s možností pokračovat v dalším letu a průzkumu bylo rozhodnuto o prodloužení mise a současně i o navýšení nákladů. Náklady se po průletu kolem Neptunu vyšplhaly na celkovou částku 857 miliónů dolarů (včetně nákladů na samotnou přípravu, konstrukci, vyslání a řízení obou sond). Dodatečně bylo uvolněno 30 milionů dolarů na provoz obou sond v rámci programu [[Voyager Interstellar Mission]] po dobu dvou let.<ref name="ukoly"/> == Odraz v kultuře == Protože se sonda Voyager 1 a 2 staly tělesy, které byly vyslány i jako poslové k jiným světům, často se stávají námětem sci-fi příběhů. Například název Voyager byl použit několikrát tvůrci seriálu [[Star Trek]] v různých sériích pro televizi a následně v knižním zpracování. * ''[[USS Voyager (NCC-74656)|Voyager]]'' je pojmenování kosmické lodi ztracené v kosmu v [[Kvadranty Galaxie|delta kvadrantu]]. Americký televizní seriál ''[[Star Trek: Vesmírná loď Voyager]]'' byl premiérově vysílán v letech [[1995]]–[[2001]]. * Nalezená sonda ''Voyager 6'' z 20. století, zachycená a přestavěná cizí [[mimozemský život|civilizací]], a její radiové vysílání je pointou celovečerního snímku ''[[Star Trek: Film]]'' z roku [[1979]]. Vydán byl i knižní přepis filmu s názvem ''[[Hrozba z vesmíru]]''.<ref name="Encyklopedie filmu">{{Citace monografie | příjmení = Adamovič | jméno = Ivan | titul = Encyklopedie fantastického filmu | vydavatel = Cinema | místo = Praha | rok = 1994 | kapitola = Star Trek - The Motion Picture | strany = 128 | isbn = 80-901675-3-5 }}</ref> Objevuje se i v animovaném seriálu ''[[Futurama]]''. Mimo filmovou tvorbu se název Voyager 2 objevuje i v písních, ať už se jedná o píseň skupiny [[Virginia Coalition]] pojmenovaná „Voyager&nbsp;2“ na albu ''Ok To Go'', či zpěváka [[Bob Geldof|Boba Geldofa]] v písni „Thinking Voyager 2 Type Things“. === Související články === * [[Program Voyager]] * [[Voyager 1]] * [[Zlatá deska Voyageru]] * [[Pioneer 10]] * [[Pioneer 11]] == Reference == <references/> == Externí odkazy == * [http://www.lib.cas.cz/www/space.40/1977/076A.HTM stránka v encyklopedii SPACE40] * [http://www.kosmo.cz/modules.php?op=modload&name=kosmo&file=index&fil=/m/druzice/../sondy/usa/voyager/voyager.htm stránka na kosmo.cz] * (anglicky) [http://voyager.jpl.nasa.gov stránka NASA o Voyagerech] * (anglicky) [http://www.heavens-above.com/solar-escape.asp Spacecraft Escaping the Solar System] – současná pozice {{Dobrý článek}} {{Commons|Voyager 2}}{{Článek z Wikipedie}} [[Kategorie:Sondy k Jupiteru]] [[Kategorie:Sondy k Saturnu]] [[Kategorie:Uran]] [[Kategorie:Neptun]] [[Kategorie:Sondy opouštějící sluneční soustavu]] [[Kategorie:Sondy NASA]] [[Kategorie:Video články Multimediaexpo.cz]]

Návrat na stránku „Voyager 2“.