Turecko

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 19. 7. 2016, 12:07

Turecko
Turecká republika
Türkiye Cumhuriyeti
Turecká vlajka   Turecký znak
The media player is loading... Prehravac se nahrava...
Turecká hymna – İstiklâl Marşı
Geografie
Hlavní město:	Ankara
Rozloha:	780 580 km2 (36. na světě) z toho 1,3 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Ararat (5137 m n.m.)
Časové pásmo:	+2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel:	73 722 988 (17. na světě)
Hustota zalidnění:	86,2 (106. na světě)
HDI:	0,798 (střední)
Jazyk:	turečtina
Náboženství:	islám (sunnitský), malé skupiny pravoslavných křesťanů
Státní útvar
Státní zřízení:	republika
Měna:	nová turecká lira (YTL)
HDP/obyvatel:	USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ:	TR
Telefonní předvolba:	90
Národní TLD:	.tr

Turecko (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti, česky Turecká republika) je demokratickou zemí ležící v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě.

Turecko hraničí na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (exklávou Nachičevan) a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Z jihu omývá břehy Turecka Středozemní moře, ze západu Egejské moře. Na západním okraji evropské části Turecka probíhá hranice s Řeckem a Bulharskem. Severní břehy Turecka omývá Černé moře.

Dějiny

Hlavní článek: Dějiny Turecka

Mustafa Kemal Atatürk

Na území dnešního Turecka existovala ve starověku mimo jiné chetitská říše. Část Turecka pak byla osídlena Řeky, později se stala součástí římské říše a nakonec byzantské říše. Od 11. století docházelo k osídlování tureckým obyvatelstvem.

Roku 1299 se Osman I. stal prvním sultánem osmanské říše, která jako muslimský stát započala s výboji do Evropy, Asie i Afriky. Sultán jako hlava osmanské říše měl neomezenou (absolutní) moc.

Osmanská říše zanikla v roce 1923, kdy byla založena republika Kemalem Atatürkem. Ten sekularizoval stát a zavedl mnohé jiné reformy s dalekosáhlými důsledky.

Turecko se i přesto potýkalo s ekonomickými a politickými problémy, zejména pak v druhé polovině 20. století. V Turecku žije jedenáct až čtrnáct milionů Kurdů a vztah turecké vlády k této národnostní menšině dosud není zcela vyřešen.

Dalším problémem současného Turecka je neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí (například turecká vláda donedávna odmítala připustit turecký podíl na genocidě Arménů v průběhu První světové války), s náboženskou nesnášenlivostí (namířenou zejména proti křesťanům žijícím na území Turecka – Řekům, Arménům, …) a nacionalismem (opět namířeným proti netureckým národnostem žijícím v Turecku – Kurdům a dalším). Stále nevyřešená zůstává také otázka severní části Kypru, kterou Turecko de facto okupuje.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Turecka

Topografie Turecka

Území Turecka má zhruba obdélníkový tvar, je přes 1 600 km dlouhé a 800 km široké. Pokrývá plochu 779 452 km² (včetně jezer). 23 764 km² z toho leží v Evropě na Balkánském poloostrově, zbývajících 755 688 km² leží v jihozápadní Asii na poloostrově Malá Asie (zvaném též Anatolie).

Evropskou část Turecka tvoří Východní Thrákie, hraničící s Bulharskem a Řeckem. Asijská část, Anatolie, je značně hornatá. Uprostřed se rozkládá náhorní plošina. Pobřežní roviny jsou úzké, mezi nimi a centrální plošinou leží pohoří Taurus (podél pobřeží Středozemního moře) a Köroğlu (podél pobřeží Černého moře). Východní Turecko je nejhornatější částí země. Pramení zde řeky Eufrat, Tigris a Aras, leží tu jezero Van a nejvyšší turecká hora, biblický Ararat (5165 m).

Ararat je se svými 5 165 m nejvyšší horou Turecka. Nachází se v provincii Iğdır ve Východní Anatolii

Správní členění

Hlavní článek: Administrativní dělení Turecka

Konya

İzmir

Mapa tureckých regionů

Turecko se dělí na 81 provincií, zvaných il (množné číslo iller). Provincie se seskupují do 7 regionů (bölgesi, množné číslo bölgeleri), toto členění však slouží statistickým účelům a netvoří úroveň státní správy. Provincie se dále dělí na okresy, těch je v celém Turecku 923.

Regiony a provincie jsou následující:

• Marmarský region (Marmara Bölgesi)
  • Balıkesir, Bilecik, Bursa, Çanakkale, Edirne, İstanbul, Kırklareli, Kocaeli, Sakarya, Tekirdağ, Yalova
• Egejský region (Ege Bölgesi)
  • Afyonkarahisar, Aydın, Denizli, İzmir, Kütahya, Manisa, Muğla, Uşak
• Středomořský region (Akdeniz Bölgesi)
  • Adana, Antalya, Burdur, Hatay, Isparta, Kahramanmaraş, Mersin, Osmaniye
• Střední Anatolie (İç Anadolu Bölgesi)
  • Aksaray, Ankara, Çankırı, Eskişehir, Karaman, Kayseri, Kırıkkale, Kırşehir, Konya, Nevşehir, Niğde, Sivas, Yozgat
• Černomořský region (Karadeniz Bölgesi)
  • Amasya, Artvin, Bartın, Bayburt, Bolu, Çorum, Düzce, Giresun, Gümüşhane, Karabük, Kastamonu, Ordu, Rize, Samsun, Sinop, Tokat, Trabzon, Zonguldak
• Východní Anatolie (Doğu Anadolu Bölgesi)
  • Ağrı, Ardahan, Bingöl, Bitlis, Elazığ, Erzincan, Erzurum, Hakkâri, Iğdır, Kars, Malatya, Muş, Tunceli, Van
• Jihovýchodní Anatolie (Güneydoğu Anadolu Bölgesi)
  • Adıyaman, Batman, Diyarbakır, Gaziantep, Kilis, Mardin, Şanlıurfa, Siirt, Şırnak

Dominanty města Istanbul (2012)

Modrá mešita v Istanbulu, jedna z významných památek Turecka

Turecko a Evropská unie

Cesta Turecka do Evropy – a tím i do Evropské unie – počíná již vznikem Turecké republiky roku 29. říjnem 1923, od kdy se Turecko pokládá za součást Evropy. Významnější pokusy o přiblížení se však datují až do doby po skončení druhé světové války.

• 1948 patří Turecko k zakládajícím členským zemím OECD
• 1952 přistupuje Turecko k NATO
• 1959 podává žádost o členství v EHS
• 1964 vstupuje v platnost asociační smlouva s EHS, kde se hovoří o možnosti pozdějšího vstupu Turecka do EHS
• 1987 podává Turecko žádost o plné členství v ES
• 1989 je tato žádost odmítnuta (nestabilní politické a hospodářské poměry)
• 1996 celní unie s EU vstupuje v platnost
• 1997 se na summitu v Lucembursku EU vyslovuje pro možné členství Turecka v EU, ale odmítá udělit status kandidátské země
• 1999 na summitu v Helsinkách dostává Turecko status kandidáta na přístup
• 2002 poslední část velké ústavní reformy, požadované EU, vstupuje v platnost (zrušení trestu smrti atd.)
• 2004 nové trestní právo vstupuje v platnost; v říjnu doporučuje Evropská komise jednání o vstupu, v prosinci je oznámen termín jednání (listopad 2005) s možným vstupem Turecka do EU nejdříve roku 2014

Turistický ruch v Turecku

Příjezdový cestovní ruch zaznamenal v posledních dvaceti letech silný růst, nyní tvoří významnou část turecké ekonomiky. V roce 2005 přijelo do země 24 milionů turistů.

Mezi nejznámější letoviska na Turecké riviéře patří např. Alanya, Antalya, Belek, Side a Kemer. Na Egejské riviéře jsou populární letoviska Bodrum, Marmaris, Fethiye aj.

Kultura

Literatura

Film

Hudba

Sport

Turecká kuchyně

Současné turecké kuchyně je výsledkem mísení originální kulinářské tradice kočovných tureckých kmenů s indickou, perskou, kurdskou a arabskou kuchyní. Zahrnuje je od doby stěhování národů, navíc je ovlivněna Středozemním mořem. Tato rozmanitost vlivů se vyvinula staletími, zejména osmanskou kulturou a způsobem života až k dnešní typické turecké kuchyni.

Turecká kuchyně také ovlivňuje řeckou a balkánskou kuchyni. Například tzaziki z tureckého slova cacık (čti džažik) a čevapčiči pochází z kebab şişi (kebabový špíz). Jogurt pochází z tureckého slova yoğurt. Döner kebab je vyroben z hovězího, telecího nebo drůbežího masa. V Turecku, ale i v jiných (evropských) zemí se döner kebab servíruje na talíři.

Z nápojů je kromě čaje v Turecku velmi populární ajran, mezi zákusky baklava a chalva.

Související články

• Istanbul
• Asie
• Osmanská říše
• Seznam tureckých měst

Literatura

• The New Turkey – The Quiet Revolution at the Edge of Europe (Nové Turecko – tichá revoluce na okraji Evropy), Chris Morris, 2005, Granta Books, ISBN 1-86207-790-8 (anglicky) [1]

Externí odkazy

• Turecké ministerstvo zahraničí (anglicky)
• Turecká ekonomika a statistiky (anglicky)