Sekularizace
Z Multimediaexpo.cz
Sekularizace (z lat. saeculum, "tento věk, svět" a saecularis, světský) znamená zesvětštění, obecně potlačení vlivu náboženství nebo odnáboženštění.
Obsah |
Historie
Slovo pochází z právní oblasti, kde může znamenat:
- převedení majetku církve do rukou státu nebo soukromých majitelů;
- zrušení kostela nebo kláštera a použití budovy ke světským účelům;
- přechod osoby z duchovního stavu do laického.
Sekularizace velikého majetku církve začala v pozdním středověku, a to buď násilnou revolucí, jako například v husitství, nebo prohlášením, že (místní) církev je ve světských záležitostech podřízena panovníkovi a její majetek tudíž patří jemu. Tak probíhala sekularizace v reformaci a spory o tento výklad Majestátu císaře Rudolfa II. (1609) byly jednou z příčin Stavovského povstání roku 1618. V Rakousku byla tato sekularizace dovršena za císaře Josefa II. koncem 18. století. Pod dojmem občanských válek s náboženskými motivy, které zpustošily velkou část Evropy v 16. a 17. století, se v politické teorii začala prosazovat myšlenka, že náboženství a církve se musí z veřejného života stáhnout, že na veřejnosti musí platit náboženská tolerance a že panovníci a státy se musí vzdát náboženských funkcí a podpory církví. K tomu na evropském kontinentě došlo zčásti v revolucích (Francie, Španělsko, Itálie, Rusko aj.), zčásti pokojným vývojem. V některých zemích (Velká Británie, Švédsko) zůstala vazba na státní církev formálně zachována, ve skutečnosti se však sekularizace prosadila i tam.
Současný význam
Současný hlavní význam je sociologický a znamená proces postupného mizení náboženství a jeho vlivu z veřejného prostoru - ať už ve smyslu ztráty politického vlivu nebo ve smyslu poklesu podílu věřících ve společnosti. Na základě zkušenosti evropského novověku vznikla už v 18. století osvícenská teorie o automatickém úpadku a mizení náboženství, která převládla v 19. a 20. století a prosadila se v komunismu, v extrémní podobě v Albánii, jež roku 1967 náboženství pod trestem zakázala. Sekularizace v tomto smyslu však proběhla pouze v evropských a "křesťanských" zemích. Na základě mimoevropských zkušeností i některých jevů v posledních desetiletích však mnozí sociologové o platnosti této teorie pochybují.[1] Americký politolog Ronald Inglehart na základě celosvětového průzkumu hodnot poukázal také na to, že v sekularizovaných společnostech pravidelně dochází k úbytku porodů a tím k demografickému poklesu.[2]
Související články
Literatura
- Fasora - Hanuš - Malíř (vyd.), Sekularizace českých zemí v letech 1848-1914. Brno: CDK 2007
- P. Fiala, Laboratoř sekularizace: náboženství a politika v ne-náboženské společnosti, český případ. Brno: CDK 2007
- M. Gauchet, Odkouzlení světa: dějiny náboženství jako věci veřejné. Brno: CDK 2004
- J. Hanuš - J. Vybíral (vyd.), Evropa a její duchovní tvář. Brno: CDK 2005
- G. Kepel, Boží pomsta. Brno: Atlantis 1996
- D. Lužný, Náboženství a moderní společnost: sociologické teorie modernizace a sekularizace. Brno: MU 1999
- H. McLeod, Sekularizace v západní Evropě (1848-1914). Brno: CDK 2008
Reference
- ↑ G. Kepel, Boží pomsta.
- ↑ Norris - Inglehart, Sacred and Secular. Religion and Politics Worldwide. Cambridge: Cambridge University Press 2004.
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |