Albánie
Z Multimediaexpo.cz
| Albánie | ||
| Albánská republika Republika e Shqipërise | ||
 
| ||
| Albánská vlajka Státní znak Albánie | ||
| The media player is loading... Prehravac se nahrava...
| ||
| Hymna – Hymni i Flamurit | ||
| Geografie | ||
|---|---|---|
| ||
| Hlavní město: | Tirana | |
| Rozloha: | 28 748 (139. na světě) z toho 4,7 % vodní plochy | |
| Nejvyšší bod: | Velký Korab (2753 m n.m.) | |
| Časové pásmo: | GMT +1 | |
| Obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 3 639 453[1] (125. na světě) | |
| Hustota zalidnění: | 126,6 (82. na světě) | |
| HDI: | 0,807 (vysoký) | |
| Jazyk: | albánština | |
| Náboženství: | islám 50%, ortodoxní 35%, římsko-katolické 15% | |
| Státní útvar | ||
| Státní zřízení: | republika | |
| Měna: | albánský lek (=100 qindarka) (LK) | |
| HDP/obyvatel: | USD () | |
| Mezinárodní identifikace | ||
| MPZ: | AL | |
| Telefonní předvolba: | 355 | |
| Národní TLD: | .al | |
Albánie (albánsky: Shqipëri/Shqipëria), oficiálně Albánská republika (albánsky: Republika e Shqipërisë), je středomořský stát v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově. Na severu sousedí s Černou Horou, na severovýchodě s Kosovem, na východě s Makedonií a na jihovýchodě s Řeckem. Západní část Albánie leží na pobřeží Jaderského moře, zatímco její jihozápadní část leží na pobřeží Jónského moře. Od Itálie, kterou od Albánie odděluje Otrantský průliv, je vzdálena 72 kilometrů. Hlavní město Tirana, kde žije přibližně 895 tisíc obyvatel, je finančním centrem země. K roku 2009 žilo v zemi 3 639 453 obyvatel.[1] Etnicky se jedná o poměrně homogenní zemi, kterou z 95 % tvoří Albánci, z náboženství dominuje islám (odhadem 70 %).[1] Demograficky se jedná o velmi mladou zemi, neboť střední věk obyvatelstva je 29,9 let (v porovnání 40,1 let u ČR).[1][2]
Albánie je členem Organizace spojených národů (OSN), Severoatlantické aliance (NATO), Rady Evropy,
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), Světové obchodní organizace (WTO), Organizace islámské konference (OIC) a jedním ze zakládajících členů Unie pro Středomoří. Od ledna 2003 je potenciálním kandidátem na vstup do Evropské unie a 28. dubna 2009 o členství v Evropské unii formálně požádala.[3]
Albánie je parlamentní demokracií a tržní ekonomikou. Reformy a transformace trhu otevřely zemi zahraničním investicím, zejména co se týká rozvoje energetického průmyslu a dopravní infrastruktury.[4]
Obsah |
Dějiny
- Hlavní článek: Dějiny Albánie
Od několika antických spisovatelů se lze dovědět o jistém předřeckém obyvatelstvu Balkánu. Tito lidé se nazývali Pelasgové a jejich hlavním městem byla Dodóna. Město bylo dlouhou dobu centrem říše Epirus, jednoho z nejvlivnějších království antiky. V Dodoně se nacházela nejstarší věštírna antiky, asi o 2500 let starší než věštírna v Delfách, a proto byla poutním místem Řeků.
Antika
Antické obyvatelstvo charakterizuje originální architektura. Ilyrové se zde začali objevovat kolem roku 1000 př. n. l. jako lidé mluvící indoevropským jazykem. Jejich kultura byla ovlivněna řeckou. V Albánii byly ale také řecké kolonie. Země byla poté dobyta Byzantskou říší, v první polovině 15. století se dostala pod vliv Osmanů.
Středověk
Byzantinský vliv však začalo ohrožovat Bulharsko, a později další státy, hlavně ze severu Raška, Zeta a Benátská republika. Několikrát na území současné Albánie vtrhli též barbaři.
Na přelomu 12. a 13. století vznikl první albánský státní útvar, bylo jím Arbešské knížectví. Neustálé válčení způsobilo rozsáhlé migrace obyvatelstva, které utíkalo buď na jih země, nebo na Apeninský poloostrov. Ve 20. až 30. letech století patnáctého začali postupně zemi ovládat Osmané, proti nim se však postavil Gjergj Kastrioti Skanderbeg z Krujë, který dokázal úspěšně na 20 let jejich vliv dočasně odstranit.
Osmané v Albánii nakonec vládli další stovky let; vytlačili křesťanství do hor a zavedli islám, i vlastní kulturu. Zatímco v 19. století docházelo v okolní Evropě k rozvoji, Albánie se stala zaostalou zemí s vysokým podílem negramotnosti (téměř všechny ženy byly nevzdělané) a skoro žádným průmyslem.
Proti Osmanské nadvládě propukala různá povstání; mezi lety 1756 a 1831 získal na severu země moc rod Bušatliů, mezi lety 1787 a 1822 pak jih země ovládl Ali paša Tepelenský. Od 2. poloviny 19. století existovalo již albánské národní hnutí, na přelomu 70. a 80. let téhož století také působila Prizrenská liga, jedna z národních organizací, která požadovala na sultánovi autonomii země.
Nezávislost
Albánie vyhlásila 28. listopadu 1912 nezávislost po První balkánské válce a stala se autonomním, suverénním a dědičným knížectvím, jehož vládcem byl zvolen Wilhelm Weid Wilhelm Weid dorazil do Albánie 7. března 1914 a za své sídelní město si vybral přístav Durrës (Drač).
První světová válka
Nedlouho po vyhlášení nezávislosti Albánie však vypukla první světová válka a členové MKK jeden po druhém začali i s vojenskými jednotkami opouštet Albánii. Po definitivním odchodu členú MKK a jejich jednotek nenacházeje východisko opustil kníže Vilém Albánii s tím, že neabdikuje a že během jeho dočasné nepřítomnosti "si bude moci lid v klidu rozmyslet a najít pro sebe správnou cestu". Od roku 1916 se z Albánie se stalo jedno z bojišť první světové války. Krátce po jejím ukončení roku 1920 došlo k jedné významné změně; hlavní město bylo přesunuto z Drače do Tirany, tehdy malého 20-tisícového města.
Meziválečné období
Po ukončení války zůstával osud nezávislé Albánie nejistý. V roce 1924 vypukla ve městě revoluce, která však vyústila ve zrušení monarchie a vytvoření republiky. Mezi lety 1922 až 1939 byl vůdčí albánskou postavou Ahmet Zogu, který byl nejdříve premiérem 1922 - 1924, později prvním prezidentem Albánie 1925 - 1928 a konečne v letech 1928 až 1939 vládl jako král Albánců Zog I. K jeho dosazení napomohly jugoslávské síly. Zog se však krátce po začátku své vlády obrátil k Bělehradu zády, a začal spolupracovat s Mussolinim. Toto spojenectví (do něj patřilo též i Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko), které bylo zaměřené právě proti Jugoslávii, mu nakonec překazil vliv evropských mocností.
Druhá světová válka
Pouze 5 měsíců před druhou světovou válkou 7. dubna 1939 Albánii obsadila fašistická Itálie a titul albánského krále obdržel od italské vlády král Viktor Emanuel III.. Za spoluúčasti albánské komunistické strany se zformovalo protifašistické partyzánské hnutí, které roku 1944 zemi osvobodilo. V jeho čele stál Enver Hodža, ten mezi lidmi získal ohromnou oblibu a stal se velkou autoritou. Okamžitě po skončení bojů získala PPSH moc a začala provádět komunistické reformy.
Komunistický režim v Albánii
Mezi lety 1945 a 1990 měla Albánie jeden z nejtvrdších režimů v Evropě a ocitla se v mezinárodní izolaci; nejprve přerušila kontakty se západem a později i s východními zeměmi. Roku 1968 vystoupila na protest proti okupaci ČSSR z Varšavské smlouvy. Bylo zakázáno náboženství a zničena spousta památek. Paranoidní diktátor Enver Hodža rozesel po krajině jednoduché betonové bunkry. Jejich počet se odhaduje na asi 700 000.[5] Albánie byla prohlášena za ateistickou zemi a praktikování jakéhokoli náboženství bylo přísně zakázáno; Albánie se tak stala první (a jedinou) oficiálně ateistickou zemí na světě.
Gigantická galerie bunkrů (2013)
 |
 |
 |
 |
 |
Poválečná Albánie
V letech 1990 až 1992 byla ukončena komunistická vláda a zřízena pluralitní demokracie. Transformace se ukázala být obtížnou, protože se vlády musí vypořádávat s vysokou nezaměstnaností, korupcí, zničenou infrastrukturou, velkou sítí organizovaného zločinu s napojením na vládní úředníky a roztříštěnou politickou opozicí. Došlo k nepokojům i silným ekonomickým propadům. Opět bylo povoleno náboženství, tak dlouhou dobu krutě potlačované. Dne 1. dubna 2009 se Albánie stala plnoprávným členem NATO a v současné době usiluje o integraci do EU.
Geografie
Značnou část vnitrozemí prostupují horstva albánsko-řecké soustavy, kde také leží nejvyšší hora Korab, na severu zasahují horstva Dinárských hor. Největší řekou je Drin. Na severu a východě leží hraniční jezera Skadarské, Ohridské a Prespanské. Podnebí je ryze středomořské. Na pobřeží panují suchá horká léta s průměrnou teplotou okolo 25 °C a mírné vlhké zimy s teplotou okolo 7 °C. V hornatém vnitrozemí dosahuje průměrný roční úhrn srážek až 2000 mm.
Vláda a politika
Hlavou státu je prezident, volený Kuvendi neboli Shromážděním Albánské republiky. 140 poslanců je voleno Albánci ve volbách každé 4 roky. 100 členů shromáždění je vybíráno přímou volbou a dalších 40 poměrným systémem.
Administrativní dělení
- Hlavní článek: Administrativní dělení Albánie
Albánie se administrativně dělí do 12 krajů (albánsky: qark/qarku, někdy též prefekturë/prefektura), 36 okresů (rrethe) a 351 obcí.
| kraj | hlavní město | okres | obce | města | vesnice | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 | Berat | Berat | 1 16 32 | Berat Kuçovë Skrapar | 12 2 10 | 2 1 2 | 122 17 103 |
| 2 | Dibrë | Peshkopi | 2 5 24 | Bulqizë Dibrë Mat | 8 15 12 | 2 1 3 | 103 141 76 |
| 3 | Durrës | Drač | 6 15 | Durrës Krujë | 10 7 | 4 2 | 61 43 |
| 4 | Elbasan | Elbasan | 7 10 20 26 | Elbasan Gramsh Librazhd Peqin | 24 10 10 6 | 2 1 2 1 | 176 95 75 49 |
| 5 | Fier | Fier | 8 21 23 | Fier Lushnjë Mallakastër | 17 16 9 | 3 2 1 | 117 121 40 |
| 6 | Gjirokastër | Gjirokastër | 9 27 33 | Gjirokastër Përmet Tepelenë | 13 9 10 | 2 2 2 | 95 97 77 |
| 7 | Korçë | Korçë | 4 13 14 28 | Devoll Kolonjë Korçë Pogradec | 5 8 17 8 | 1 2 2 1 | 44 76 155 72 |
| 8 | Kukës | Kukës | 11 17 35 | Has Kukës Tropojë | 4 15 8 | 1 1 3 | 30 90 68 |
| 9 | Lezhë | Lezhë | 18 19 25 | Kurbin Lezhë Mirditë | 4 10 7 | 3 2 4 | 28 63 70 |
| 10 | Shkodër | Skadar | 22 29 31 | Malësi e Madhe Pukë Shkodër | 6 10 18 | 2 2 2 | 56 75 139 |
| 11 | Tiranë | Tirana | 12 34 | Kavajë Tiranë | 10 18 | 2 3 | 65 155 |
| 12 | Vlorë | Vlorë | 3 30 36 | Delvinë Sarandë Vlorë | 4 9 13 | 1 2 4 | 38 62 99 |
Ekonomika
- Hlavní článek: Ekonomika Albánie
Albánie patří mezi deset nejchudších evropských zemí s polovinou obyvatelstva zabývající se zemědělstvím. Země se potýká s vysokou nezaměstnaností, korupcí dosahující až na nejvyšší místa a organizovaným zločinem.
Země vyváží jen málo, dováží hodně z Řecka a Itálie. Peníze na dovoz pocházejí z finanční pomoci a peněz přivezených uprchlíky zpátky do země. Hlavním nerostným bohatstvím země je ropa, měď a další barevné kovy.
Zemědělství
Vytváří asi 24,6 % HDP. Téměř 58 % práceschopné populace je samostatně výdělečně činné v zemědělství. Převažuje rostlinná produkce. Pěstují se obiloviny, luskoviny, olejniny, brambory, cukrová řepa, zelenina (v pobřežních nížinách a horských kotlinách), v příhodných podmínkách se vyskytuje vinná réva nebo bavlna. Významné je pěstování tabáku, oliv a ovoce (jablka, hrušky, citrusové plody) při pobřeží. Albánští zemědělci vypěstují 10 000 t ovoce a zeleniny, z čehož je 90 % prodáno na domácím trhu a 10 % jde na export. Vyrábí se med, mléko i nealkoholické a alkoholické nápoje. Živočišná výroba byla původně orientována hlavně na chov ovcí a koz (většina země je hornatá), ale postupně se zvyšují stavy skotu a prasat. Protože je Albánie přímořská oblast, má nezastupitelnou roli i rybolov.
Albánská zemědělská výroba pokrývá pouze 25 % poptávky domácího trhu. 75 % potravinářských a zemědělských výrobků se musí dovážet ze zahraničí, aby byly pokryty základní potřeby obyvatelstva. Albánie je rozdělena na geografické zóny podle zemědělské produkce:
- pobřežní zóna na západě země, kde se nachází 44 % orné půdy
- hornatá zóna, která leží v centrální části země a představuje 37 % orné půdy s možností živočišné výroby
- náhorní zóna, která představuje 19 % orné půdy s možností pro dřevozpracující průmysl.
Celkem 60 % ziskové půdy pochází z pastvin a luk, 15 % z lesů, 15 % úhor a 10 % rašeliniště a bažiny.
Průmysl
Průmysl začal vznikat až po druhé světové válce; přesto existovaly již některé drobné závody v dřívější době. Jeho podíl na tvorbě HDP činí 10,2 %. Mezi nejvýznamnější sektory albánského průmyslu patří především průmysl textilní, kožedělný, papírenský, těžební, chemický, umělých hmot a dále pak zpracování nerostných surovin. Mnoho organizací v těžebním a zpracovatelském průmyslu, které jsou vlastněny státem, je zaměřeno na výrobu energie, těžbu ropy, mědi, chrómu, niklu a dalších nerostných surovin. Albánie má zásoby zemního plynu, uhlí, vápence, kaolínu, stavebních materiálů, říčního štěrku, magnezitu, olivínu a dolomitu.
Albánie disponuje nevelkými, spíše izolovanými, ložisky uhlí s nižším stupněm prouhelnění. Významnější uhelné pánve se nacházejí ve čtyřech regionech: Tirana-Durres (střední Albánie, především blízko Valias, Manez, Kamza a Krrabe, největší důlní revír), v širším okolí obcí Mborje a Drenove, Pogradec (u obce Alapur, jižně od Ochridského jezera) a Memaliaj (severně od města Tepelene). Ve všech případech se jedná o uhlí s nízkou výhřevností, obsah síry zpravidla překračuje 3 %, obsah popela se pohybuje do 40 %.
Celkem je v Albánii cca 250 soukromých a 10 mezinárodních společností, které se zabývají těžbou surovin např. těžba chromu v Librazhdu a Pogradci. Těžbu ferochrómu v Elbasanu využívá italská společnost Darfo. Niklový průmysl má pronajatý řecká společnost. V severní Albánii se těžbou železné a niklové rudy zabývá australská společnost. V Tiraně, Elbasanu a Korçë jsou závody na zpracování alabastru. Nejvýznamnější rafinerie na těžbu a zpracování ropy se nachází Ballshi. Ropa se těží ve střední části země, odkud vedou ropovody k pobřeží.
Důležitá pro albánské hospodářství je těžba přírodního asfaltu a potravinářský průmysl. Vyrábí se olivový olej, ovocné, zeleninové a rybí konzervy, tabákové výrobky, vína, destiláty a cukry. Prosazuje se také výroba stavebních hmot (v Albánii se po změně režimu velmi zvýšila poptávka po stavebních hmotách) a dřevozpracující průmysl.
Mezi průmyslová centra země patří:
- Tirana – strojírenský (traktory a stroje), textilní
- Drač (Drac) – loděnice
- Elbasan – velký dřevozpracující kombinát
Podíl ekonomicky aktivních obyvatel v jednotlivých sektorech je následující:
- zemědělství 47 % (vyspělé státy asi 5 %),
- průmysl 31 %,
- služby 22 %
Stavebnictví
Albánské stavebnictví se podílí 9,1 % na tvorbě HDP. Vedle služeb je za posledních 10 let nejvýrazněji se rozvíjejícím odvětvím albánského hospodářství. Výstavba nových hotelů, turistických ubytovacích kapacit, administrativních budov, rekonstrukce stávajících nebo výstavba nových sídlišť, soukromých vil, rekonstrukce a výstavba nových silnic a rekonstrukce architektonických památek patří mezi každodenní hlavní priority albánského stavebnictví.
Energetika
Albánie získává 98 % elektrické energie z vodních elektráren. Nachází se zde 83 malých a 3 střední hydroelektrárny (malé hydroelektrárny mají kapacitu do 5 MW). ERE oznámil, že v roce 2003 tyto malé a střední elektrárny vyrobily 41 milionů kWh. Podle tohoto zdroje kapacita vodních elektráren může být po rekonstrukci zvýšena až na 40 MW. Produkce elektrické energie je pokrývána ze 60 % z místních zdrojů. Zbytek spotřebované elektrické energie je pokryt dovozem.
V Albánii je v zimních měsících elektřina prakticky jediným zdrojem topení. Topení alternativními palivy jako např. plyn není využíváno ve větším měřítku – plyn v bombách pro přenosná kamna je velmi nekvalitní. Ústřední topení na jakýkoliv druh paliva v Albánii v zásadě neexistuje. Mezi opatření vlády patří rušení 27 000 ilegálních přípojek elektrického vedení, pokusy zavést elektroměry, důsledné vymáhaní velkých nedoplatků za odběry elektrické energie pomocí tzv. „elektrické policie“.
V posledních letech došlo ke drastické změně ve struktuře spotřeby elektrické energii v zemi, charakteristické neúměrnou spotřebou energie v albánských domácnostech. Albánie není schopna tuto denní potřebu pokrýt z vlastních zdrojů. Země postrádá dostatečné množství energetických kapacit; není schopna z vlastních prostředků rehabilitovat stávající energetická zařízení, která, místo aby vyráběla elektřinu, chátrají. Tyto nedostatky jsou ve stálé větší míře nahrazovány dovozy ze zahraničí; během odpoledních hodin je elektrický proud vypínán. Více než 33 % z celkové spotřeby země se musí dovážet ze sousedních zemí, ale i zde se projevují vážné potíže. Systém se potýká nejen s finančními problémy, ale je limitován i špatným technickým stavem rozvodných sítí. Často tak dochází k přetížení a vážným poruchám, které vedou k výpadkům proudu. Od 1. ledna 2005 byla zvýšena cena elektrické energie. Vláda rozhodla, že přestane finančně podporovat dováženou energii.
Služby
Služby patří k nejdynamičtěji se rozvíjejícím albánským odvětvím. Podílí se 46 % na tvorbě HDP. Nejvýznamnějšími z nich jsou telekomunikace, turistika, bankovní a pojišťovací služby
Telekomunikace
Patří mezi nejrychleji se rozvíjející odvětví služeb. K 1. lednu 2005 došlo k plné liberalizaci telekomunikačního trhu. Velký nárůst zaznamenal prodej mobilních telefonů. Na albánském trhu jsou v současnosti rozhodující dva operátoři mobilní sítě, která pokrývá téměř 90 % albánského území. Jedná se o AMC a Vodafone Albania. V březnu 2004 byla založena společnost Eagle Mobile, jejímž hlavním cílem je budování sítě pro mobilní telefony. Společnost je 100 % vlastněna Albtelekomem (monopolní držitel pevných linek).
Cestovní ruch
Turistický potenciál Albánie je perspektivní a bezesporu vysoký. Klima je příjemné, albánské pobřeží Jaderského a Iónského moře má délku asi 420 km. Mezi nejvýznamnější turistická střediska patří okolí Drače (Jadran) a riviéra mezi Vlorou a Sarandou (Iónské moře). Staví se nové ubytovací kapacity s požadovanou vybaveností (restaurace, pizzerie, kavárny a samoobsluhy).
Albánie v posledních letech usiluje o zlepšení kvality pláží, které jsou ve velmi špatném stavu, a jejich okolí a také o vytvoření podmínek pro využívání volného časů turistů ve večerních hodinách. Podle statistiky Ministerstva turistiky Albánské republiky v roce 2004 navštívilo zemi 375 000 zahraničních turistů
Doprava
- Hlavní článek: Železniční doprava v Albánii
Albánie považuje prakticky za nejvýznamnější pro další rozšiřování obchodu propojení země s ostatními státy Balkánu. Program modernizace albánských komunikací je nemyslitelný bez finanční podpory zahraničních donorů a účasti cizích firem. Přestože se neustále rekonstruují stávající a stavějí nové silnice, lze říci, že Albánie patří k zemím s nejhoršími komunikacemi v Evropě. Silně pokulhávají i železnice. Železniční park je nadále v katastrofálním stavu a stejně tomu je i s převážnou většinou železničních tratí. MMF doporučuje albánské vládě zrušit železnice a ušetřené finanční prostředky investovat do výstavby nových silnic. Stávající albánská vláda však trvá na rekonstrukci železniční tratě Tirana–Drač s vybudováním odbočky na letiště Rinas.
V roce 2004 byla dokončena výstavba a rekonstrukce řady silničních tahů. Mezi Tiranou a Dračí již existuje čtyřproudá dálnice; spojení se Skadarem a Rrozgodine jsou také kvalitní a nově postavené. V jižních oblastech budují nové komunikace Řekové (úsek mezi Gjirokastërem a hranicemi).
Demografie
Většina obyvatelstva jsou Albánci, ale je tu i malá minorita Řeků, Makedonců a Rumunů. Mnoho etnických Albánců žije také v přilehlém Kosovu (asi 1,8 milionu), Makedonii (okolo 800 000), Černé hoře (okolo 30 000), Srbsku (okolo 500 000) a Řecku, kde Albánci tvoří jednu z největších menšin (přes 1 milion).
Skupiny albánského národa
Ghegové – žijí na severu země, do 20. století u nich přetrvávalo rodové zřízení a zvykové právo. Ghegské nářečí bylo dříve literárním jazykem.
Toskové – žijí jižně od řeky Skhumbin, toskický dialekt byl v roce 1972 převzat jako základ spisovného jazyka.
Úředním jazykem Albánie je albánština, ale na hranicích s Řeckem se někde mluví i řecky.
Náboženství
Od vlády Osmanské říše je hlavní náboženství islám (50 %). Dalšími hlavními náboženstvími jsou albánské ortodoxní křesťanství (35 %) a římskokatolické křesťanství (15 %). Orthodoxní Albánci žijí převážně na jihu a Albánci římskokatolického vyznání hlavně na severozápadě země. Islám je rozšířen, kromě některých horských oblastí, všude. Albánie je jedinou evropskou zemí s muslimskou většinou.
Související články
Reference
- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 CIA.gov – Albania: Population (anglicky)
- ↑ CIA.gov – Czech Republic: Population (anglicky)
- ↑ BBC – Albania applies for EU membership (anglicky)
- ↑ Businessinfo.cz – Albánie: Ekonomická charakteristika země
- ↑ Krajina posetá bunkry
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |