Monarchie
Z Multimediaexpo.cz
Monarchie je forma vlády, ve které je politická moc absolutně nebo nominálně v držení panovníka (monarchy). Panovník či panovnice je hlavou státu a vládne obvykle doživotně, přičemž může abdikovat. Pravomoci panovníka se mohou lišit podle typu monarchie. V absolutní monarchii přísluší panovníkovi veškerá politická moc, zatímco v konstituční monarchii je moc panovníka omezena ústavou. V parlamentní monarchii je role panovníka omezena parlamentem. Absolutní monarchie je původní formou monarchie překlad „jedinovláda“, případně „samovláda“. V dědičné monarchii vládne panovník dědičně, ve volené monarchii je volen.
Obsah |
Etymologie
Výraz monarchie pochází z řeckého μοναρχία (monarchía), jež se skládá ze slov μονος (monos = „jeden“) a αρχειν (archein = „vládnout“), a znamená „jedinovláda“.
Typy monarchie
Typy monarchií (podle způsobu vlády)
- absolutní monarchie, v níž má panovník neomezenou moc
- konstituční monarchie, v níž je moc monarchy omezena ústavou. O moc se panovník dělí s parlamentem.
- parlamentní monarchie, v níž je panovník pouze formální hlavou státu a výkonnou moc má předseda vlády.
- teokratická monarchie, v níž je panovník zástupcem Boha
Panovník má různé tituly, například císař, král, velkovévoda, vévoda, kníže, v Rusku car nebo v arabských zemích sultán, chalífa, emír, případně chán. Monarchie mohou být demokratickými i absolutnímí.
Historie
Monarchie je forma vlády, která se objevuje ve starověku a ve velké míře přetrvala ještě do minulých staletí. V 19. století a zejména 20. století mnoho monarchií „západního světa“ zaniklo a změnilo na republiku. V Evropě se většina absolutních monarchií změnila na konstituční případně parlamentní. V dnešní době je parlamentní monarchie jedinou formou monarchie v Evropě s výjimkou Vatikánu, kde (voleným) monarchou je papež (voleným proto, že papežský úřad neumožňuje mít potomky). V ostatních oblastech světa ještě dnes existují teokratické monarchie. Populární nebo lidová nemá spojist s komunismem tak jako např. pojem 'lidová republika, ale vyjadřuje že titul panovníka není odvozen od názvu země, ale lidu kterému vládne. Toto rozlišování titulů například král Francie a král Francouzů se začalo užívat v době francouzské revoluce, kdy se Ludvík XVI. musel vzdát titulu král francouzský a navarrský a přijmout titul král Francouzů. Dnes se takový titul udržel jen v Belgii (král Belgičanů).
Dědičná monarchie
- Podrobnější informace naleznete na stránce: Dědičná monarchie
V dědičných monarchiích se nárok panovníka na trůn určuje podle pravidla „božího určení“. Dříve byl panovník uctíván jako boha nebo jako osoby božského původu (například ve Starověkém Egyptě nebo Římské říši, ale též v novodobých dějinách, například v Číně nebo do druhé světové války v Japonsku).
Související články
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |