Airbus A320

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 27. 9. 2017, 08:42

Airbus A320
Airbus A320-200 společnosti Thomas Cook Airlines
Základní charakteristika
Určení	dopravní letoun
Výrobce	Airbus
Konstruktér
První let	22. února 1987
Zařazen	28. března 1988
Vyřazen
Výroba
Vyrobeno	3 236 ks (říjen 2007)
Varianty
Uživatel	US Airways (196)
	United Airlines (152) Air France (147) Northwest Airlines (139)

Airbus A320 je civilní dopravní letoun pro krátké a střední tratě vyráběný firmou Airbus.

Byl prvním civilním dopravním letadlem s digitálním řídícím systémem fly-by-wire (tj. z kokpitu se přenášejí pouze elektrické signály k servomotorům).

Historie

Po úspěchu Airbusu A300 začal Airbus vyvíjet náhradu za tehdy nejpopulárnější dopravní letoun na světě - Boeing 727. Nový Airbus měl mít stejnou kapacitu, ale nižší provozní náklady a měl být k dispozici v několika verzích pro různý počet cestujících. Digitální technologie použité u A320 byly symbolem dvougeneračního technologického skoku oproti celoanalogovému Boeingu 727 a generačního vůči Boeingům 737 řad -300/400/500. A320 měl být celosvětovou náhradou za 727 a nejstarší varianty 737.

Po nárustech cen ropy v 70. letech potřeboval Airbus minimalizovat náklady na palivo u A320. Aby toho dosáhl, použil u svého nového typu množství nejmodernějších technologií, např. systém kontroly řízení letu fly-by-wire, rozsáhlé použití kompozitních materiálů, kontrola těžiště letounu pomocí paliva, skleněný kokpit a dvoučlennou posádku. Díky těmto vylepšením dosáhl A320 o 50% nižší spotřeby než Boeing 727.

Airbus A320 společnosti V Bird

U A320 jsou používány motory dvou dodavatelů: CFM International CFM56 a International Aero Engines V2500.

A320 má počítačový palubní systém údržby. Systémy avioniky jsou navrženy tak, aby je bylo možné snadno modernizovat na novější verzi. S výjimkou úplně prvních A320 může být většina strojů modernizována na nejnovější standard avioniky a být tak moderní i po dvaceti letech ve službě.

Pilotní kabina je vybavena Elektronickým letovým informačním systémem EFIS a bočními „joysticky“ (místo klasických řídících sloupků). Chování systému fly-by-wire (vybaveného ochranou proti překročení letové obálky) bylo tehdy (na konci 80. let) zcela novou zkušeností pro mnoho pilotů. To mohlo přispět k některým tehdejším nehodám, včetně nehody letu 296 Air France během letecké přehlídky v Habsheimu s 3 mrtvými. Nehoda se stala, když se pilot pokusil o nízký průlet. Vyšetřování nehody bylo ztěžováno zásahy zaměstnanců Airbusu, včetně manipulace s důkazy. Pečlivý pilotní výcvik a úpravy systému fly-by-wire velmi omezily podobné incidenty; A320 má dnes velmi dobré záznamy o bezpečnosti.

Video z nehody letu 296 Air France

Ve službě

A320 společnosti Volareweb.com na letišti Berlín Schönefeld

26. února 1988 byl typu udělen certifikát od JAA a A320 mohl vstoupit do služby. Stalo se tak v březnu 1988 u Air France. Od té doby se rodina verzí A320 rychle rozrůstala: výroba 185místného A321 byla zahájena v roce 1989, 124místného A319 v roce 1993 a 107místného A318 v roce 1999.

Ve srovnání s jinými letouny ve stejné třídě má A320 širší kabinu, větší zavazadlový prostor v nadhlavní části a plně digitální fly-by-wire řídící systém. Navíc má letoun značný nákladový prostor s rozměrnými dveřmi, které usnadňují nakládku a vykládku. Díky těmto vlastnostem si A320 objednaly letecké společnosti jako Northwest Airlines (první zákazník v USA), United Airlines a British Airways. Nízké náklady na provoz a údržbu jsou magnetem pro nízkonákladové dopravce. Např. Jet Blue si objednal až 233 strojů z rodiny A320 pro svou flotilu. Mezi další nízkonákladové dopravce s významnými objednávkami patří easyJet a Air Asia.

Už skoro dvě desetiletí stroje rodiny A320 soupeří na trhu s konkurencí letounů Boeing 737 Classics (-300/-400/-500), Boeing 737 Next-Generation (-600/-700/-800/-900), Boeing 757, Boeing 717, McDonnell Douglas MD-80 a McDonnell Douglas MD-90.

Airbus A319 používá Escadron de transport, d'entraînement et de calibrage - letka, která má na starost přepravu oficiálních francouzských představitelů.

Technologie

Některé moderní technologie použité v A320:

• první plně digitální fly-by-wire řídící systém v civilním dopravním letadle a první s tzv. přirozenou nestabilitou
• první civilní dopravní letadlo, které používá boční „joysticky“ místo tradičních řídících pák (sloupků)
• dvoučlenná posádka (Boeing 727 má tříčlennou, 737 dvoučlennou)
• plně skleněný kokpit, tedy ne hybridní verze jako u A310, Boeingu 757 a Boeingu 767
• první dopravní letoun s jednou uličkou (tzv. narrowbody design) s významným podílem kompozitních materiálů v konstrukci
• centrální diagnostický systém umožňující zjištění problému z pilotní kabiny

Varianty

Irské národní aerolinie, Aer Lingus, mají několik letounů A320-200.

A320 se stal základem pro celou rodinu verzí se stejnou konstrukcí, ale rozdílnou kapacitou - o něco menší A319, ještě menší A318 a o trochu větší A321. Jejich kapacita se pohybuje od 100 do 220. Konkurují si s Boeingy 737, 757 a 717. Z hlediska pilota je ovládání všech verzí A320 stejné, pouze se musí vzít do úvahy o něco větší či menší délka a hmotnost.

Technicky se název „A320“ vztahuje pouze na původní „středně velkou“ verzi letounu, ale neformálně se používá k označení celé rodiny A318/A319/A320/A321. Všechny varianty splňují požadavky ETOPS.

A320

A320 má dvě varianty A320-100 a A320-200. A320-200 je konečnou verzí, strojů A320-100 se vyrobilo jen několik kusů. A320-200 má na koncích křídel malé winglety a zvýšenou kapacitu palivových nádrží oproti A320-100 (pro větší dolet), další rozdíly jsou minimální.

Typický dolet se 150 pasažéry je u A320-200 asi 5 400 km. Pohon obstarávají dva dvouproudové motory CFMI CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 113 kN až 120 kN.

A319

Airbus A319 ve službách Aeroflotu

Airbus A319-100 společnosti British Airways

Zkrácená verze A320 s minimálními změnami. Se skoro shodnou kapacitou palivových nádrží jako A320-200 a méně pasažéry se dolet, se 124 cestujícími ve dvou třídách, prodloužil na 7 200 km, největší ve své třídě. A320 a A319 jsou nejpopulárnější varianty v rodině A320. V roce 2003 si easyJet objednal Airbusy A319 s menšími kuchyňkami (easyJet během letů nenabízí jídlo) a 156 sedadly v jediné třídě. Aby se vyhovělo bezpečnostním požadavkům na rychlost evakuace, musely být přidány další nouzové východy nad křídlo.

Obrovská objednávka easyJetu na 120 kusů A319 plus 120 opcí patří v současnosti mezi největší objednávky dopravních letadel od leteckých dopravců. Jedinou srovnatelnou objednávku učinil hlavní konkurent easyJetu Ryanair na stroje Boeing 737.

Pohon zajišťují stejné motory jako u A320. Certifikace u JAA a vstup do služby, u Swissairu, proběhly v dubnu 1996.

V současné době drží Northwest Airlines rekord v nejkratší pravidelné lince A319 z Bishop International Airport ve Flintu, Michigan do Detroitu (Detroit Metro Airport) - vzdálenost pouhých 92 km (57 mil).

A319CJ

A319CJ je firemní (manažerská) verze A319. Má instalované další palivové nádrže v nákladovém prostoru a prodloužený dolet na 12 000 km. Při případném dalším prodeji může být zpětně přestavěn na standardní A319 pouhým odstraněním přidaných palivových nádrží, a tak maximalizovat svou cenu. Je také znám jako ACJ neboli Airbus Corporate Jet.

Letoun může pojmout až 39 pasažérů, ale na přání zákazníka může být dodán v jakékoliv konfiguraci. Mezi jeho uživatele patří např. DaimlerChrysler a PrivatAir. A319CJ si konkuruje s dalšími firemními letouny jako Gulfstream V, na Boeingu 737 založeném BBJ1 a Bombardier Global Express. Je poháněn stejnými motory jako A320.

9. března 2006 podepsalo Ministerstvo obrany České republiky smlouvu o nákupu dvou letounů A319CJ, které postupně nahradily v dopravním letectvu Armády ČR zastaralé stroje Tupolev Tu-154. První letoun byl dodán v prosinci 2006, druhý pak v září 2007.^[1] Od 26. října 2007 nesou oba stroje jména válečných veteránů z druhé světové války generála Karla Janouška a generála Josefa Ocelky.^[2]

A319LR

Tato verze má všech 48 sedadel v „Business třídě“ - byla speciálně navržena pro mezikontinentální lety pouze business třídou. A319LR, ve srovnání s A319CJ, má jen čtyři přidané palivové nádrže místo šesti. Typický dolet je 8 300 km, nejdelší v rodině A320 (s výjimkou A319CJ).

Lufthansa provozuje linku (jen s business třídou) mezi Německem a USA s flotilou strojů A319LR patřících švýcarskému PrivatAiru. Na druhou stranu např. Qatar Airways mají své A319LR vybaveny standardním počtem 110 sedadel.

A321

A321 je prodloužená verze A320 s minimálními změnami. Plocha křídla byla mírně zvětšena a podvozek zesílen. Pohon zajišťují silnější verze motorů CFM56 a V2500. Někteří dopravci upřednostňují A321 před Boeingem 757, kvůli jeho podobnosti s A318, A319 a A320. Certifikací úspěšně prošel v prosinci 1993 u JAA.

Typický dolet se 186 pasažéry je pro A321-100 asi 4 300 km. Poháněn je dvěma dvouproudovými motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 138 kN.

A321-200 s větší kapacitou palivových nádrží má se 186 pasažéry dolet asi 5 500 km. A321-200 je poháněn dvěma motory CFM56-5 nebo IAE V2500 s tahem 147 kN.

A318

Airbus A318 (srpen 2013)

A318, také známý jako „Mini-Airbus“, je nejmenší člen rodiny A320. Během vývoje byl označován jako A319M3, což napovídá, že je přímo odvozen z A319. „M3“ znamená „mínus tři trupové díly“. Letoun je o šest metrů kratší a o 14 tun lehčí než A319.

V konfiguraci se dvěma třídami má A318 109 sedadel. Byl konstruován jako náhrada starších verzí Boeingu 737 a Douglasu DC-9, ale konkuruje také současným modelům Boeing 737-600 a Boeing 717.

A318 je k dispozici v několika verzích s různou maximální vzletovou hmotností (MTOW) od 59 tun (dolet 2750 km) po 68 tun (6000 km). Nižší MTOW umožňuje ekonomický provoz na regionálních linkách (při kratším doletu) a vyšší MTOW dovoluje A318 doplňovat další stroje rodiny A320 na okrajových tratích. Lehčí A318 má o 10% větší dolet než A320, což mu dovoluje obsluhovat některé linky, které A320 obsluhovat nemůže, např. Londýn-Jeruzalém a Singapur-Tokio. Největší využití ale nachází na krátkých, méně obsazených letech mezi městy střední velikosti.

Během svého vývoje narazil A318 na několik problémů. Prvním byl pokles poptávky po nových letadlech v období po 11. září 2001. Druhým byl fakt, že nové motory Pratt & Whitney spotřebovávaly více paliva než se očekávalo a v době, kdy měl CFMI připraveny nové, úspornější motory, mnoho zákazníků se od A318 už odvrátilo, např. Air China, Trans World Airlines (divize American Airlines) a British Airways. I když Airbus doufal, že se A318 na trhu prosadí jako alternativa k regionálním dopravním proudovým letounům (tzv. regional jet), zákony jak v USA, tak v Evropě jej řadí do stejné třídy jako větší letadla, a protože tomu odpovídají i přistávací a jiné poplatky, regionální operátoři jej nepoužívají.

Pohon zajišťují dva motory CFM56-5 nebo Pratt & Whitney PW6000 s tahem 96 až 106 kN. První A318 byly dodány v roce 2003 společnostem Frontier Airlines a Air France. Cena za jeden A318 se pohybuje od 39 do 45 miliony dolarů a provozní náklady jsou asi 3 000 dolarů na 500 mil letu.

Objednávky A318 jsou nižší, než se plánovalo, k čemuž přispívá těžká konkurence firem Bombardier a Embraer.

Podíl na trhu

Airbus A320-200 společnosti Finnair

A321-200 u Iberia Airlines

Od počátku roku 1988 dodal Airbus svým zákazníkům už 2631 kusů letounů rodiny A320 (k 31. prosinci 2005) a na dalších 1652 má závazné objednávky. Boeing dodal 4966 kusů typu 737 od konce roku 1967 a na dalších 1133 má závazné objednávky. [1] Podle těchto údajů dodal Airbus v průměru 146 kusů A320 za rok, ve srovnání s 127 kusy B737 u Boeingu.

Souhrn nehod

(Údaje k září 2005 pro všechny typy rodiny A320)

• Totální ztráty: 11 (s celkem 327 mrtvými)
• Ostatní nehody: 2 (0 mrtvých)
• Únosy: 6 (1 mrtvý)
• Sedm incidentů s porouchaným příďovým podvozkem

Technická data a výkony (A320)

• Posádka: 2 piloti, nejméně 3 členové palubního personálu
• Kapacita: 150 cestujících
• Délka: 37,57 m
• Rozpětí: 34,09 m
• Výška: 11,76 m
• Plocha křídla: 122,6 m²
• Maximální vzletová hmotnost: 73 500 kg / 77 000 kg
• Motory: 2 x dvouproudové motory CFM56-5 111 kN nebo IAE V2500 120 kN
• Maximální přistávací hmotnost: 64 500 kg / 66 000 kg
• Maximální šířka kabiny: 3,70 m
• Maximální množství paliva: 23 860 litrů / 29 660 litrů
• Typical operating weight, empty: 42 400 kg
• Typický náklad: 16 300 kg
• Objem nákladového prostoru: 37,43 m³
• Maximální rychlost: 0,82 M (přibližně 870 km/h, 541 mil/h nebo 470 uzlů)

V případě, že jsou uvedeny dva údaje, první platí pro první uvedený typ motoru a druhý pro druhý typ.

Reference

1. ↑ Smlouva s firmou AIRBUS podepsána
2. ↑ „Nebeský jezdec“ se vrátí do vzduchu s českými politiky

Externí odkazy

• (anglicky) Detaily o letounech rodiny Airbus A320
• (anglicky) Historie a fotografie Airbusu A319, A320 a A321
• (anglicky) Airbus A318
• (anglicky) Aircraft-Info.net - Airbus A320
• (anglicky) Seznam vyrobených Airbusů A318, A319, A320, A321
• (anglicky) Airliners.net - Článek o A320
• (anglicky) Interaktivní fotografie kokpitu
• (anglicky) The A320 Project Website (Simulátor A320)
• (anglicky) Databáze nehod A320
• Vojenské letadlo, kterým se můžete svézt i vy - jako pacient - iDNES.cz (článek a fotogalerie A319 CJ Armády ČR)