Šablona:Článek dne/2015/71
Z Multimediaexpo.cz
(+ Typo) |
m (Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2015/71 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2015/71) |
||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze.) | |||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
Přes nástup proudových letounů v 50. letech tvořily Skyraidery podstatnou část útočné síly letadlových lodí až do 60. let. Kromě letounu [[Douglas A-4 Skyhawk]], byl jejich hlavním nástupcem také střední bombardér [[Grumman A-6 Intruder]]. Skyraidery se účastnily prvních amerických náletů na Severní [[Vietnam]], ale brzy byly v této roli nahrazeny právě Intrudery. Dvakrát se pilotům Skyraiderů podařilo sestřelit severovietnamskou stíhačku [[MiG-17]]. | Přes nástup proudových letounů v 50. letech tvořily Skyraidery podstatnou část útočné síly letadlových lodí až do 60. let. Kromě letounu [[Douglas A-4 Skyhawk]], byl jejich hlavním nástupcem také střední bombardér [[Grumman A-6 Intruder]]. Skyraidery se účastnily prvních amerických náletů na Severní [[Vietnam]], ale brzy byly v této roli nahrazeny právě Intrudery. Dvakrát se pilotům Skyraiderů podařilo sestřelit severovietnamskou stíhačku [[MiG-17]]. | ||
| - | <noinclude>[[Kategorie: | + | <noinclude>[[Kategorie:Archiv Článků DNE]]</noinclude> |
Aktuální verze z 10. 1. 2018, 16:09
Douglas A-1 Skyraider byl americký palubní bitevní a lehký bombardovací letoun, který sloužil v 50., 60. a na počátku 70. let 20. století. Přestože by se stroj poháněný pístovým motorem v době nástupu proudových letounů mohl jevit jako morálně zastaralý, měl před sebou dlouhou a úspěšnou operační službu. V roli bitevního a lehkého bombardovacího letounu se osvědčil a měl dlouhou řadu nástupců, která je zatím zakončena typem Fairchild A-10 Thunderbolt II. Skyraider byl často upravován, přičemž nejrozsáhlejší modifikaci představovala přestavba typu na letoun včasné výstrahy a pro protiponorkový boj.
Specifikace pro vývoj letounu vznikly v druhé polovině druhé světové války a odrážely nejnovější trend ve vývoji bombardovacích letounů. Ten končil se specializací letounů a směřoval k získání jednoho univerzálního typu, který by dovedl provádět jak bitevní úkoly, tak střemhlavé bombardování a útok torpédy. Ty původně prováděly vícemístné specializované letouny Grumman TBF Avenger, Douglas SBD Dauntless a další. Nové stroje, které reprezentuje právě A-1 Skyraider a jeho méně úspěšný konkerent Martin AM Mauler, byly oproti svým předchůdcům jednomístné, značně výkonnější a nesly do té doby nevídaný náklad výzbroje.
Přestože Skyraider přišel příliš pozdě na to, aby se účastnil druhé větové války, stal se oporou úderných sil amerických letadlových lodí a námořní pěchoty v korejské válce. Armáda je tehdy neprovozovala. Skyraidery US Navy a USMC byly zbarveny tradiční kamufláží Dark navy blue.
K prvnímu bojovému vzletu Skyraideru došlo 3. července 1950 z paluby letadlové lodi USS Valley Forge. Dne 16. června 1953 dosáhl Skyraider jednotky VMC-1 americké námořní pěchoty jediné vzdušné vítězství letounu v celé válce, když sestřelil severokorejský dvouplošník Polikarpov Po-2. Během celé války bylo celkem ztraceno 128 letounů.
Přes nástup proudových letounů v 50. letech tvořily Skyraidery podstatnou část útočné síly letadlových lodí až do 60. let. Kromě letounu Douglas A-4 Skyhawk, byl jejich hlavním nástupcem také střední bombardér Grumman A-6 Intruder. Skyraidery se účastnily prvních amerických náletů na Severní Vietnam, ale brzy byly v této roli nahrazeny právě Intrudery. Dvakrát se pilotům Skyraiderů podařilo sestřelit severovietnamskou stíhačku MiG-17.