Muchomůrka jízlivá

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 19. 5. 2018, 20:59

Muchomůrka jízlivá (2014)

Muchomůrka jizlivá (Amanita virosa) je smrtelně jedovatá houba z čeledi muchomůrkovitých. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako muchomůrka zelená.

Synonyma

Agaricus virosus (Elias Magnus Fries, 1838)
Amanita verna sensu Rea, 1922 non A. verna (Bulliard, 1783) Lamarck, 1738 – muchomůrka jarní
Amanitina virosa (Fries, 1838) E.-J. Gilbert, 1941
Amanita phalloides var. larroquei Massart & Beauvais, 1975

Popis

Klobouk má v průměru 5–10 cm, je dlouho kuželovitý, později sklenutý, na okraji je nerýhovaný. Zbarven je bíle. Povrch je hladký, většinou zcela holý, v mládí lepkavý, pak suchý a lesklý, potažený tenkou bezbarvou slupitelnou želatinovou blankou.
Závoj je blanitý, bílý, potrhaný, vlaje často z okrajů.
Prsten chabý, zplihlý, bílý a hladký.
Lupeny jsou husté, čistě bílé, volné.
Třeň je štíhlý, v dospělosti 8-14 cm dlouhý, 1–1,5 cm tlustý, válcovitý, bílý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě bíle šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké, nápadně cípaté bílé pochvě.
Dužnina je čistě bílá.
Výtrusný prach je bílý, výtrusy jsou kulovitého tvaru o průměru 7–10 μm.
Chuť má údajně lahodnou, vůni nasládlou, v dospělosti páchne po syrových bramborách.

Rozšíření

Vyskytuje se v mírném pásmu Evropy, zejména v chladnějších podhorských a horských oblastech. Do Severní Ameriky a Austrálie byla zavlečena se sazenicemi stromků. Výskyt byl hlášen i z Japonska (Hokkaido). Původní domněnky o jejím výskytu na Havajských ostrovech byly později vyvráceny.

Výskyt

Roste roztroušeně v červenci až říjnu v jehličnatých lesích, v podhorských a horských polohách. Výjimečně se udává výskyt i pod buky a duby.

Obsahové látky

Peptidické alkaloidy

Obsah

1 Synonyma
2 Popis
3 Rozšíření
4 Výskyt
5 Obsahové látky
- 5.1 Peptidické alkaloidy
  - 5.1.1 Falotoxiny
  - 5.1.2 Amatotoxiny
6 Otrava
7 Možnost záměny
8 Taxonomická poznámka
9 Literatura
10 Externí odkazy

Falotoxiny


faloidin faloin	falisin	falicidin

Amatotoxiny


α-amanitin amanin	β-amanitin amanullin	γ-amanitin

Otrava

Otrava faloidními muchomůrkami probíhá ve čtyřech fázích:

Dlouhá latence 8–12 hodin,
bouřlivé příznaky; zvracení, průjmy a další (1–2 dny),
relativní uklidnění (1 den),
selhání jaterní a ledvinové činnosti a při neléčení následuje většinou smrt.

Podrobněji viz heslo muchomůrka zelená.

Možnost záměny

Pozor na možnost záměny za bílé jedlé houby, hlavně žampiony, která je u muchomůrky jízlivé větší než u muchomůrky zelené. Je třeba mít na paměti, že žampion nemá nikdy čistě bílé lupeny. Bezpečná znalost muchomůrky jízlivé je vyžadována podle vyhlášky č. 475/2002 Sb. při zkouškách z mykologie pro osoby, které hodlají získat oprávnění k prodeji hub.

Taxonomická poznámka

Rod Amanitina E.-J. Gilbert, 1940 (muchomůrečka) není dnešními mykology uznáván a zahrnuje se do rodu Amanita Persoon, 1797 (muchomůrka). Na základě molekulárních výzkumů je dnes tento rod Amanita přeřazován mnohými mykology do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité).

V minulosti byl rod Muchomůrka řazen do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).

Literatura

SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 65.
VESELÝ, R., KOTLABA, F., POUZAR, Z. Přehled československých hub. Praha : Academia, 1972. - S. 238.
KUBIČKA, J.; ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M. Jedovaté houby. Praha : Avicenum, 1980. - S. 66.
ERHART, J.; ERHARTOVÁ, M.; PŘÍHODA, A. Houby ve fotografii. Praha : Státní zemědělské nakladatelství, 1977. S. 98.

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Muchomůrka jízlivá

Google nabízí fotografie a obrázky k tématu
Muchomůrka jízlivá

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Muchomůrka jízlivá

Smrtelně jedovaté houby v České republice
Muchomůrka bílá • Muchomůrka jízlivá • Muchomůrka zelená • Pavučinec plyšový • Vláknice Patouillardova • Závojenka jarní • Závojenka olovová

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 14: / Řádka 14: @@
   | binomické jméno = Amanita virosa
   | druh popsal = (Fries, 1838) Bertillon, 1866
-}}
+}}{{Prudký jed}}[[Soubor:Amanita virosa 12.jpg|thumb|240px|Muchomůrka jízlivá (2014)]]
+[[Soubor:Amanita virosa 10.jpg|thumb|240px|Muchomůrka jízlivá (2014)]]
-{{Prudký jed}}'''Muchomůrka jizlivá''' (''Amanita virosa'') je smrtelně jedovatá houba z čeledi [[muchomůrkovité|muchomůrkovitých]]. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako [[muchomůrka zelená]].
+[[Soubor:Amanita virosa 04.jpg|thumb|240px|Muchomůrka jízlivá (2014)]]
+'''Muchomůrka jizlivá''' (''Amanita virosa'') je smrtelně jedovatá houba z čeledi [[muchomůrkovité|muchomůrkovitých]]. Je stejně nebezpečná a způsobuje podobnou otravu jako [[muchomůrka zelená]].
 == Synonyma ==
-* ''Agaricus virosus'' [[Elias Magnus Fries|Fries]], 1838 <!-- Epicrisis systematis mycologici (Uppsala): 3 (1838) – (žampion jízlivý) -->
+* ''Agaricus virosus'' (Elias Magnus Fries, 1838) <!-- Epicrisis systematis mycologici (Uppsala): 3 (1838) – (žampion jízlivý) -->
 * ''Amanita verna'' sensu Rea, 1922 <!-- fide Checklist of Basidiomycota of Great Britain and Ireland (2005) --> non ''A. verna'' (Bulliard, 1783) Lamarck, 1738 <!-- Encycl. Méth. Bot. (Paris) 1: 113 (1783) --> – muchomůrka jarní
 * ''Amanitina virosa'' (Fries, 1838) E.-J. Gilbert, 1941 <!-- Iconographia Mycologica 27(Suppl. 1): 78 (1941) – (muchomůrečka jizlivá) -->
@@ Řádka 30: / Řádka 31: @@
 *Závoj je blanitý, bílý, potrhaný, vlaje často z okrajů.
 *Prsten chabý, zplihlý, bílý a hladký.
-*[[Lupeny]] jsou husté, čistě bílé, volné.
+*[[Lupen|Lupeny]] jsou husté, čistě bílé, volné.
 *[[Třeň]] je štíhlý, v dospělosti 8-14&nbsp;cm dlouhý, 1–1,5 cm&nbsp;tlustý, válcovitý, bílý, nad prstenem hladký, pod ním hrubě bíle šupinatý, ukončený mohutnou měkkou kulovitou hlízou, uzavřenou ve volné, vysoké, nápadně cípaté bílé pochvě.
 *[[dužnina (houby)|Dužnina]] je čistě bílá.
@@ Řádka 43: / Řádka 44: @@
 ==Obsahové látky==
 === Peptidické alkaloidy ===
+{{RIGHTTOC}}
 ====Falotoxiny====
 {| border="0" cellpadding="10"
@@ Řádka 94: / Řádka 95: @@
 == Externí odkazy ==
-*[http://images.google.com/images?q=Amanita+virosa obrázky muchomůrky jízlivé]
-{{Commons|Amanita virosa}}{{Smrtelně jedovaté houby ČR}}{{Článek z Wikipedie}}
+{{Flickr|Amanita+virosa}}{{GoogleImage|Amanita+virosa}}{{Commonscat|Amanita virosa}}{{Smrtelně jedovaté houby ČR}}{{Článek z Wikipedie}}
 [[Kategorie:štítovkovité]]
 [[Kategorie:Jedovaté houby]]