Šablona:Článek dne/2018/37
Z Multimediaexpo.cz
m (Stránka Multimediaexpo.cz:Článek dne/2017/67 přemístěna na stránku Šablona:Článek dne/2018/37: 2018) |
(+ Aktualizace) |
||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
<!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | <!-- Zde bude umístěn článek platný pro daný rok a den. Každému dni náleží jiný článek. --> | ||
- | [[Soubor: | + | [[Soubor:Mars Hubble.jpg|right|160px|Planeta Mars (Hubble, 2001)]] |
- | '''[[ | + | '''[[Mars (planeta)|Mars]]''' je čtvrtá planeta [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]], druhá nejmenší planeta soustavy po [[Merkur (planeta)|Merkuru]]. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu [[Terestrická planeta|terestrického]] typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý [[impaktní kráter|impaktními krátery]], vysokými [[sopka]]mi, hlubokými [[kaňon]]y a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované [[Phobos (měsíc)|Phobos]] a [[Deimos (měsíc)|Deimos]]. |
- | V | + | V období, kdy je Mars v [[opozice (astronomie)|opozici]] ke [[Slunce|Slunci]] a [[Země]] se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale je pravděpodobné, že k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto „putující hvězdu“ a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku. |
- | + | Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století takřka 20 úspěšných [[planetární sonda|automatických sond]]. V současné době jsou na oběžné dráze kolem Marsu tři funkční sondy ([[Mars Odyssey]], [[Mars Express]] a [[Mars Reconnaissance Orbiter]]) a na povrchu planety se pohybují dvě vozítka mise [[Mars Exploration Rover]] ([[Spirit]] a [[Opportunity]]), která poskytla data, jež umožnila zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období či porozumět základním jevům odehrávajícím se na planetě. | |
- | + | Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu a přibližně desetinovou hmotnost. [[Sluneční den]] je podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se ''Sol''. | |
+ | |||
+ | Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě [[astronomie|astronomických]] pozorování a průzkumu několika desítek [[Seznam meteoritů z Marsu|meteoritů z Marsu]], které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z [[čedič]]ů. Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o [[Křemičitany|křemičitanovou]] složku, podobající se až pozemských [[andezit]]ům (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i [[Obsidián|sopečným sklem]]). Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety [[Hematit|oxidem železitým]]. V okolí Marsu se v současnosti nevyskytuje globální [[magnetické pole]], avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což svědčí pro hypotézu, že historické magnetické pole bylo globálního charakteru. Na povrchu se nevyskytuje [[voda]] v tekutém stavu, což může být jeden z důvodů proč na Marsu není pozorována [[desková tektonika]]. V minulosti (zejména na počátku vývoje planety) však mohla být část kůry mobilní, a v takovém případě by pozorované peleomagnetické anomálie mohly souviset s tvorbou nové kůry, podobně jako je tomu u zemských [[středooceánský hřbet|středooceánských hřbetů]]. | ||
<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude> | <noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude> |
Verze z 7. 12. 2018, 13:10
Mars je čtvrtá planeta sluneční soustavy, druhá nejmenší planeta soustavy po Merkuru. Je pojmenována po římském bohu války Martovi. Jedná se o planetu terestrického typu, tj. má pevný horninový povrch pokrytý impaktními krátery, vysokými sopkami, hlubokými kaňony a dalšími útvary. Má dva měsíce nepravidelného tvaru pojmenované Phobos a Deimos.
V období, kdy je Mars v opozici ke Slunci a Země se tak nachází mezi těmito dvěma tělesy, je Mars pozorovatelný na obloze po celou noc. Spolehlivé informace o prvních pozorováních Marsu jako planety neexistují, ale je pravděpodobné, že k nim došlo mezi lety 3000 až 4000 př. n. l. Všechny starověké civilizace, Egypťané, Babylóňané a Řekové, znaly tuto „putující hvězdu“ a měly pro ni svá pojmenování. Kvůli jejímu načervenalému nádechu, způsobenému červenou barvou zoxidované půdy na jejím povrchu, považovaly staré národy Mars většinou za symbol ohně, krve a zániku.
Detailní zkoumání planety umožnilo od 60. let 20. století takřka 20 úspěšných automatických sond. V současné době jsou na oběžné dráze kolem Marsu tři funkční sondy (Mars Odyssey, Mars Express a Mars Reconnaissance Orbiter) a na povrchu planety se pohybují dvě vozítka mise Mars Exploration Rover (Spirit a Opportunity), která poskytla data, jež umožnila zmapovat větší část povrchu, definovat základní historická období či porozumět základním jevům odehrávajícím se na planetě.
Mars má oproti Zemi zhruba čtvrtinovou plochu povrchu a přibližně desetinovou hmotnost. Sluneční den je podobně dlouhý jako na Zemi (24 hodin, 39 minut a 35,244 sekund) a nazývá se Sol.
Přesné geologické složení planety není známo, ale na základě astronomických pozorování a průzkumu několika desítek meteoritů z Marsu, které byly nalezeny na Zemi, se soudí, že povrch Marsu je tvořen převážně z čedičů. Oproti pozemským čedičům jsou některé oblasti obohaceny o křemičitanovou složku, podobající se až pozemských andezitům (na druhou stranu je možné, že jsou tvořeny i sopečným sklem). Při pozorování je planeta načervenalá, což je způsobeno pokrytím celého povrchu planety oxidem železitým. V okolí Marsu se v současnosti nevyskytuje globální magnetické pole, avšak některé oblasti planety vykazují trvalou magnetizaci, což svědčí pro hypotézu, že historické magnetické pole bylo globálního charakteru. Na povrchu se nevyskytuje voda v tekutém stavu, což může být jeden z důvodů proč na Marsu není pozorována desková tektonika. V minulosti (zejména na počátku vývoje planety) však mohla být část kůry mobilní, a v takovém případě by pozorované peleomagnetické anomálie mohly souviset s tvorbou nové kůry, podobně jako je tomu u zemských středooceánských hřbetů.