Šablona:Článek dne HL/2021/01

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 22. 1. 2021, 15:52

Norské moře, norsky: Norskehavet, je okrajové moře Atlantského oceánu, které bývá někdy řazeno k Severnímu ledovému oceánu. Tvoří důležité spojení mezi otevřeným severním Atlantikem a Severním ledovým oceánem. Moře leží mezi Norskem, Islandem, souostrovím Špicberky a ostrovem Jan Mayen a má rozlohu 1,383 miliónu km². Na rozdíl od Severního moře, navazujícího na jihu a Barentsova moře na severovýchodě, není šelfovým mořem, ale dosahuje hloubky až 4000 metrů. Jeho dno je velice členité a bohaté na ložiska ropy a zemního plynu, pobřežní vody slouží mnoha druhům ryb jako trdliště.

Severoatlantský proud je příčinou vyrovnaných teplot vody po celý rok, které jsou zhruba o 10 °C vyšší než odpovídá stupni zeměpisné šířky. Spolu se sousedním Grónským mořem je Norské moře místem vzniku severoatlantského podmořského proudu (North Atlantic Deep Water); teplá voda Severoatlantského proudu s vysokou salinitou se zde ochlazuje a klesá do hlubin oceánu. Je rozhodujícím místem pro vznik a udržení termohalinního výměníku světového oceánu.

Reliéf dna moře je tvořen dvěma výraznými podmořskými pánvemi – Norskou pánví a Lofotskou pánví. Od Grónského moře je na dně odděleno Mohnovým hřbetem. Před zhruba 8 tisíci lety došlo v Norském moři k obrovskému podmořskému sesuvu, který měl za následek vlnu tsunami na pobřeží Norského a Severního moře.

Norské moře zabírá jihovýchodní podmořskou pánev mezi Grónskem a Skandinávií, severozápadní pánev zabírá Grónské moře. Na severozápadě tvoří jeho hranici linie z Gerpiru, nejvýchodnějšího bodu Islandu, přes faerský ostrov Fugloy na bod, který tvoří 61. rovnoběžka, a poledník 0° 53′ západní délky. Tato linie tvoří hranici s otevřeným severním Atlantikem. Odtud tvoří hranici až k Norskému pobřeží 61. rovnoběžka. Jihovýchodní hranici tvoří norské pobřeží od 61. rovnoběžky po Nordkapp. Hranici s Barentsovým mořem tvoří linie z Nordkappu přes Medvědí ostrov k nejjižnějšímu bodu ostrova Západní Špicberky. Svah, který dělí podmořskou pánev od šelfového Barentsova moře, probíhá podél 16. poledníku východní délky k severu mnoho kilometrů jihovýchodně od tradiční hranice. Na severu probíhá hranice ze souostroví Špicberky přes ostrov Jan Mayen zpět k nejvýchodnějšímu bodu Islandu, Gerpiru, a sleduje podmořský práh, který dělí norskou a grónskou podmořskou pánev. Norské moře má rozlohu 1 383 miliónu km² a objem 2 408 milióny km³,Podmořské prahy a kontinentální svahy oddělují Norské moře od sousedních mořských oblastí. Na jihu leží Severní moře na evropském kontinentáním šelfu, na východě Barentsovo moře na euroasijském kontinentálním šelfu. Na západě tvoří hranici s Atlantikem jižní části skotsko-grónského hřbetu. Hřbet leží v hloubce jen 500 metrů, jen na několika místech dosahuje hloubky 850 metrů. Na severu leží hřbet Jan Mayen a Mohnův hřbet, které se nachází v hloubce 2 000 metrů, některá jejich sedla dosahují hloubky 2 600 metrů.

V Norském moři se střetávají čtyři vodní masy, které částečně vznikají v severním Atlantiku, částečně v Severním ledovém oceánu. V Norském moři se promíchají a utvoří nové mořské proudy, které mají základní význam pro klima Arktidy a globální mořské proudění. Ze severního Atlantiku přichází teplý, slaný Severoatlantický proud, ze Severního moře přichází teplý, ale méně slaný Norský proud. Z jihozápadu přichází arktický Východoislandský proud, což je odnož Grónského proudu. Jeho vody lze najít hlavně ve středních hloubkách moře. Hlubokým mořem přichází arktická hlubinná voda, která se zde nakonec mění v hlubinnou vodu Norského moře.
Hydrologie povrchových vod je hlavně ovlivňována vodou ze severního Atlantiku, kam teče rychlostí 10 sverdrupů. Dosahuje hloubky maximálně 700 metrů.

@@ Řádka 10: / Řádka 10: @@
 Jihovýchodní hranici tvoří norské pobřeží od 61. rovnoběžky po [[Nordkapp]]. Hranici s&nbsp;[[Barentsovo moře|Barentsovým mořem]] tvoří linie z&nbsp;Nordkappu přes [[Medvědí ostrov]] k&nbsp;nejjižnějšímu bodu ostrova [[Západní Špicberk]]y. Svah, který dělí podmořskou pánev od šelfového Barentsova moře, probíhá podél 16.&nbsp;poledníku východní délky k&nbsp;severu mnoho kilometrů jihovýchodně od tradiční hranice. Na severu probíhá hranice ze souostroví [[Špicberky]] přes ostrov [[Jan Mayen]] zpět k&nbsp;nejvýchodnějšímu bodu Islandu, Gerpiru, a sleduje [[podmořský práh]], který dělí norskou a grónskou podmořskou pánev. Norské moře má rozlohu 1&nbsp;383 miliónu&nbsp;km<sup>2</sup> a objem 2&nbsp;408 milióny&nbsp;km<sup>3</sup>,Podmořské prahy a [[kontinentální svah]]y oddělují Norské moře od sousedních mořských oblastí. Na jihu leží Severní moře na evropském kontinentáním [[šelf]]u, na východě Barentsovo moře na euroasijském kontinentálním šelfu. Na západě tvoří hranici s&nbsp;Atlantikem jižní části skotsko-grónského hřbetu. Hřbet leží v&nbsp;hloubce jen 500 metrů, jen na několika místech dosahuje hloubky 850 metrů. Na severu leží hřbet Jan Mayen a [[Mohnův hřbet]], které se nachází v&nbsp;hloubce 2&nbsp;000&nbsp;metrů, některá jejich sedla dosahují hloubky 2&nbsp;600&nbsp;metrů.
-V&nbsp;Norském moři se střetávají čtyři vodní masy, které částečně vznikají v&nbsp;severním Atlantiku, částečně v&nbsp;Severním ledovém oceánu. V&nbsp;Norském moři se promíchají a utvoří nové mořské proudy, které mají základní význam pro [[podnebí|klima]] [[Arktida|Arktidy]] a [[Termohalinní výměník|globální mořské proudění]]. Ze severního Atlantiku přichází teplý, slaný [[Golfský proud|Severoatlantický proud]], ze Severního moře přichází teplý, ale méně slaný [[Golfský proud|Norský proud]]. Z&nbsp;jihozápadu přichází arktický [[Východoislandský proud]], což je odnož [[Grónský proud|Grónského proudu]]. Jeho vody lze najít hlavně ve středních hloubkách moře. Hlubokým mořem přichází arktická hlubinná voda, která se zde nakonec mění v&nbsp;hlubinnou vodu Norského moře.
+V&nbsp;Norském moři se střetávají čtyři vodní masy, které částečně vznikají v&nbsp;severním Atlantiku, částečně v&nbsp;Severním ledovém oceánu. V&nbsp;Norském moři se promíchají a utvoří nové mořské proudy, které mají základní význam pro [[podnebí|klima]] [[Arktida|Arktidy]] a [[Termohalinní výměník|globální mořské proudění]]. Ze severního Atlantiku přichází teplý, slaný [[Golfský proud|Severoatlantický proud]], ze Severního moře přichází teplý, ale méně slaný [[Golfský proud|Norský proud]]. Z&nbsp;jihozápadu přichází arktický [[Východoislandský proud]], což je odnož [[Grónský proud|Grónského proudu]]. Jeho vody lze najít hlavně ve středních hloubkách moře. Hlubokým mořem přichází arktická hlubinná voda, která se zde nakonec mění v&nbsp;hlubinnou vodu Norského moře.<br />[[Hydrologie]] povrchových vod je hlavně ovlivňována [[voda|vodou]] ze severního Atlantiku, kam teče rychlostí 10 [[sverdrup]]ů. Dosahuje hloubky maximálně 700 metrů.
+<noinclude>[[Kategorie:Článek DNE]]</noinclude>
-[[Hydrologie]] povrchových vod je hlavně ovlivňována [[voda|vodou]] ze severního Atlantiku, kam teče rychlostí 10 [[sverdrup]]ů. Dosahuje hloubky maximálně 700 metrů v&nbsp;prostoru [[Lofoty|Lofotských ostrovů]], na většině své rozlohy dosahuje hloubky 400 až 500 metrů. Do Norského moře přichází především Faersko-shetlanským kanálem a má vysokou salinitu 34,3 ‰. Voda pochází především ze Severoatlantického proudu, proudila ale především přes [[Biskajský záliv]] kolem evropského kontinentálního svahu, kde v&nbsp;jižních zeměpisných šířkách [[vypařování|výpar]] vedl k&nbsp;vysoké salinitě vody. V&nbsp;menší množství proudí voda přímo ze Severoatlantického proudu přes Grónsko-skotský příkop. Voda v&nbsp;příkopu má salinitu 34 ‰ až 35,2 ‰. Množství vody podléhá silným sezónním změnám a v&nbsp;zimě může být dvakrát větší než v&nbsp;létě. Voda Severoatlantického proudu sebou nese velké množství [[teplo|tepla]] a je příčinou toho, že klima v&nbsp;severní Evropě je mnohem teplejší a přívětivější než ve stejných zeměpisných šířkách na celé planetě. V&nbsp;průlivu mezi [[Shetlandy]] a Faerskými ostrovy má voda teplotu 9,5 stupně Celsia, na cestě ke Špicberkům se ochladí na pět stupňů Celsia a svoji [[energie|energii]] předá okolnímu prostředí. Odhady vychází z&nbsp;toho, že obsah energie ve vodě proudící z&nbsp;Atlantiku do&nbsp;Norského&nbsp;moře je 250 [[watt|terawatt]].