Salinita

Z Multimediaexpo.cz

mapa povrchové salinity vody světového oceánu

Salinita (slanost) označuje koncentraci minerálních látek (solí) rozpuštěných v roztoku (obvykle ve vodě). Nejčastěji bývá měřena v promile (‰) nebo v gramech na litr roztoku. Největší podíl rozpuštěných látek má chlorid sodný.

Příklad výpočtu

  • Je-li salinita mořské vody 36 ‰, znamená to, že v každém litru je rozpuštěno 0,036 litru (tedy 36 mililitrů) soli.

Salinita mořské vody

Slanost mořské vody není všude stejná, zejména mezi vnitřními moři jsou zančné rozdíly. Salinita je ovlivněna následujícími faktory:

Obecně platí, že tropická moře jsou slanější než polární (vyšší výpar). Nejvyšší slanost má Rudé moře (42 ‰), které má relativně málo přítoků a vysoký výpar. Pro srovnání, slanost Mrtvého moře je asi 330 ‰. Průměrná salinita mořské vody je asi 36 ‰. Mořská sůl je tvořena chloridem sodným přibližně ze 70 %. Nejnižší salinita je v mořích s významnými říčními přítoky, smíšená mořskoříční vody s nízkou salinitou se označuje jako brakická voda.[1]

Salinita nejen, že je ovlivňována cirkulací mořské vody (mořské proudy přivádějí slanější nebo méně slanou vodu), ale i naopak se sama podílí na mořském proudění - slaná voda je těžší, a proto se tlačí ke dnu, odkud vytlačuje lehčí sladší vodu. Významný je tento proud například v Gibraltarském průlivu, kde po dně vtéká slaná voda (přestože je teplejší) směrem do Atlantického oceánu, zatímco nad ní se valí obrovské masy sladké vody opačným směrem, protože hladina Středozemního moře je nižší. Slanost mořské vody se vyznačuje na speciálních mapách pomocí izohalin, čar, které spojují místa se stejnou salinitou.

Literatura

  • KÖSSL, Roman; CHÁBERA, Stanislav. Základy fyzické geografie : přehled hydrogeografie. České Budějovice : Jihočeská univerzita, 1999. ISBN 80-7040-348-9. S. 24-25.  

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Salinita“