Slabá interakce

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
m (Nahrazení textu „</math>“ textem „\)</big>“)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze.)
Řádka 2: Řádka 2:
== Vlastnosti ==
== Vlastnosti ==
Slabá interakce působí na všechny [[lepton]]y a [[kvark]]y. Je to jediná síla působící na [[neutrino]] (působí na ně i [[gravitace|gravitační síla]], ale tak slabě, že to není v laboratorní praxi možné měřit). Slabá interakce umožňuje leptonům a kvarkům interagovat.
Slabá interakce působí na všechny [[lepton]]y a [[kvark]]y. Je to jediná síla působící na [[neutrino]] (působí na ně i [[gravitace|gravitační síla]], ale tak slabě, že to není v laboratorní praxi možné měřit). Slabá interakce umožňuje leptonům a kvarkům interagovat.
-
Přestože v [[Fermiho teorie|Fermiho teorii]] je slabá interakce popisovaná pomocí čtyř [[fermion]]ů, dnes víme, že je přenášena [[boson]]y W a Z. Protože jsou velmi těžké, asi 90&nbsp;GeV/c<sup>2</sup>, jejich [[poločas rozpadu|životnost]] je omezena [[princip neurčitosti|principem neurčitosti]] <math>\Delta E\cdot\Delta t\geq\hbar/2</math> na asi 3×10<sup>−25</sup>&nbsp;[[sekunda|sekund]]. I při pohybu rychlostí srovnatelnou s [[rychlost světla|rychlostí světla]] je dosah slabé interakce omezen na 10<sup>−18</sup>&nbsp;[[metr]]ů, asi tisícinu poloměru [[Atomové jádro|atomových jader]].
+
Přestože v [[Fermiho teorie|Fermiho teorii]] je slabá interakce popisovaná pomocí čtyř [[fermion]]ů, dnes víme, že je přenášena [[boson]]y W a Z. Protože jsou velmi těžké, asi 90&nbsp;GeV/c<sup>2</sup>, jejich [[poločas rozpadu|životnost]] je omezena [[princip neurčitosti|principem neurčitosti]] <big>\(\Delta E\cdot\Delta t\geq\hbar/2\)</big> na asi 3×10<sup>−25</sup>&nbsp;[[sekunda|sekund]]. I při pohybu rychlostí srovnatelnou s [[rychlost světla|rychlostí světla]] je dosah slabé interakce omezen na 10<sup>−18</sup>&nbsp;[[metr]]ů, asi tisícinu poloměru [[Atomové jádro|atomových jader]].
Jedním z projevů slabé interakce je [[beta rozpad|β rozpad]].
Jedním z projevů slabé interakce je [[beta rozpad|β rozpad]].
== Nobelovy ceny v oblasti ==
== Nobelovy ceny v oblasti ==

Aktuální verze z 14. 8. 2022, 14:53

Slabá interakce (někdy též slabá jaderná síla) je jedna ze čtyř základních interakcí, působících mezi částicemi hmoty. Název slabá se používá proto, že je 1013krát slabší než silná interakce.

Vlastnosti

Slabá interakce působí na všechny leptony a kvarky. Je to jediná síla působící na neutrino (působí na ně i gravitační síla, ale tak slabě, že to není v laboratorní praxi možné měřit). Slabá interakce umožňuje leptonům a kvarkům interagovat. Přestože v Fermiho teorii je slabá interakce popisovaná pomocí čtyř fermionů, dnes víme, že je přenášena bosony W a Z. Protože jsou velmi těžké, asi 90 GeV/c2, jejich životnost je omezena principem neurčitosti \(\Delta E\cdot\Delta t\geq\hbar/2\) na asi 3×10−25 sekund. I při pohybu rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla je dosah slabé interakce omezen na 10−18 metrů, asi tisícinu poloměru atomových jader. Jedním z projevů slabé interakce je β rozpad.

Nobelovy ceny v oblasti

V roce 1957 získali Chen Ning Yang a Tsung-Dao Lee Nobelovu cenu za fyziku, poté co vyvrátili nutnost zachování parity při slabé interakci. Standardní model částicové fyziky popisuje elektromagnetickou a slabou sílu jako dvě složky elektroslabé interakce. Za tuto teorii dostali Sheldon Glashow, Abdus Salam a Steven Weinberg Nobelovu cenu za fyziku v roce 1979. V roce 1984 dostali Nobelovu cenu Carlo Rubbia a Simon van der Meer za práci v CERN vedoucí k objevu bosonů W a Z.

Související články