Ve středu 26. března 2025 se podařilo týmu Multimediaexpo.cz
dokončit zcela nový balíček 1 000 000 fotografií na plných 100 procent !
Nedostižná hranice 4 000 000 fotografií se února 2026 už nedožije...
FFresh emotion happy.png

Brownův pohyb

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (1 revizi)
(+ Odvození vzorce Alberta Einsteina)
 
Řádka 1: Řádka 1:
-
{{Wikipedia-cs|Brownův pohyb|700}}
+
[[Soubor:Brownian hierarchical.png|thumb|250px|Znázornění Brownova pohybu na záznamu polohy nahodile se pohybující částice. Zobrazení téhož pohybu nezávisle v 32, 256 a 2048 krocích je znázorněno postupně světlejšími barvami]]
 +
'''Brownův pohyb''' je náhodný pohyb mikroskopických částic v kapalném nebo plynném médiu. Je [[limita|limitou]] [[náhodná procházka|náhodné procházky]]. Vysvětlením Brownova pohybu je, že [[molekula|molekuly]] v [[roztok]]u se vlivem tepelného pohybu neustále srážejí, přičemž směr a síla těchto srážek jsou náhodné, díky čemuž je i okamžitá poloha částice náhodná. Rychlost Brownova pohybu je úměrná teplotě [[Termodynamický systém|systému]].
 +
Brownův pohyb poprvé zaznamenal v roce 1827 biolog Robert Brown, když pozoroval chování [[pyl]]ových zrnek ve vodě. Aby vyloučil možnost, že pohyb je projevem případného života, opakoval experiment s částicemi prachu. Podstatu tohoto jevu objasnil v roce [[1905]] [[Albert Einstein]], vycházeje z [[Kinetická teorie látek|kinetické teorie látek]].
 +
 +
== Souvislost s difuzí ==
 +
Brownův pohyb má význam např. pro pochopení [[difuze]] látek v prostředí. S přibývajícím časem, na základě [[stochastický|stochastické]] [[pravděpodobnost]]i jsou molekuly neustálým nahodilým pohybem rozptylovány z místa s nejvyšší koncentrací. Některé molekuly se v následných krocích sice nahodile vrací směrem k centru, jiné však již nikoli a soubor všech částic se tak od sebe rozptyluje. Molekuly se v důsledku náhodného pohybu rozptýlí – difundují do okolí.
 +
 +
Celková [[entropie]] systému se zvýší (to ovšem v žádném případě neznamená, že by difuze přímo vyplývala z Brownova pohybu či naopak).
 +
 +
== Odvození Einsteinova vzorce pro Brownův pohyb ==
 +
Vyjdeme z Langevinovy rovnice (rovnice pro popis Brownova pohybu):
 +
:<big>mdvdt=ξv+F(t)</big>
 +
kde '''v''' je rychlost, '''F'(t)''' fluktuující síla, '''&xi;''' je frikční koeficient.<br />
 +
 +
Pro frikční koeficient vyjdeme ze Stokesovy formule pro kouli (předpokládáme kulatou částici): <big>Ff=ξv=6πμrv</big><br /> Kde '''&mu;''' je dynamická viskozita. '''r''' je poloměr částice.
 +
 +
Vynásobíme langevinovu rovnici souřadnicí:
 +
:<big>mxidx˙idt=ξxix˙i+F(t)xi</big>
 +
Upravíme (derivace součinu):
 +
:<big>m[dx˙ixidtx˙ix˙i]=ξxix˙i+F(t)xi</big>
 +
Střední hodnota:
 +
:<big>m<dx˙ixidt>m<x˙ix˙i>=ξ<xix˙i>+<F(t)><xi></big>
 +
Souřadnice je nekorelovaná, proto vymizí ve střední hodnotě:<big><xi>=0</big>
 +
 +
[[Ekvipartiční teorém]] ve 3D — <big>1/2mv2=3/2kT</big> kde '''k''' je Boltzmanova konstanta a '''T''' je termodynamická teplota.
 +
 +
Po úpravě dostaneme:
 +
:<big>m<dx˙ixidt>3kT=ξ<xix˙i></big>
 +
Řešení této diferenciální rovnice je (protože <big><xix˙i>(0)=0</big>):
 +
:<big><xix˙i>=3kTξ(1exp(ξt/m))</big>
 +
Provedeme trik s derivací a dosadíme do následujícího výrazu výraz výše:
 +
:<big>1/2ddt<r2(t)>=1/2ddt<xixi>=<xix˙i></big>
 +
Dostaneme:
 +
:<big><r2(t)>=6kTξ(1exp(ξt/m))dt=6kTξ[tm/ξ(1exp(ξt/m))]</big>
 +
Aproximace: <big>tξ/m>>1</big> odpovídá Brownově pohybu.
 +
Výsledek se redukuje na:
 +
:<big><r2(t)>=6kTξt=kTπμrt</big><br />
 +
Což je výsledek pro Brownův pohyb ve 3D.
 +
 +
Kdybychom chtěli 1D Brownův pohyb, postup by byl stejný, až na [[ekvipartiční teorém]], který v 1D zní <big>1/2mv2=1/2kT</big>, jelikož máme jen jeden stupeň volnosti.
 +
Dostaneme pak následující vzorec pro Brownův pohyb v 1D:
 +
:<big><r2(t)>=2kTξt=kT3πμrt</big>
 +
 +
== Související články ==
 +
* [[Wienerův proces]]
 +
* [[Entropie]]
 +
 +
== Externí odkazy ==
 +
* [https://cs.wikisource.org/wiki/Ottův_slovník_naučný/Molekulový_pohyb Heslo Molekulový pohyb v Ottově slovníku naučném]
 +
 +
 +
{{Commonscat|Brownian motion}}{{Článek z Wikipedie}}
[[Kategorie:Disperzní soustavy]]
[[Kategorie:Disperzní soustavy]]
[[Kategorie:Hmota]]
[[Kategorie:Hmota]]
[[Kategorie:Statistika]]
[[Kategorie:Statistika]]

Aktuální verze z 19. 8. 2022, 09:04

Znázornění Brownova pohybu na záznamu polohy nahodile se pohybující částice. Zobrazení téhož pohybu nezávisle v 32, 256 a 2048 krocích je znázorněno postupně světlejšími barvami

Brownův pohyb je náhodný pohyb mikroskopických částic v kapalném nebo plynném médiu. Je limitou náhodné procházky. Vysvětlením Brownova pohybu je, že molekuly v roztoku se vlivem tepelného pohybu neustále srážejí, přičemž směr a síla těchto srážek jsou náhodné, díky čemuž je i okamžitá poloha částice náhodná. Rychlost Brownova pohybu je úměrná teplotě systému.

Brownův pohyb poprvé zaznamenal v roce 1827 biolog Robert Brown, když pozoroval chování pylových zrnek ve vodě. Aby vyloučil možnost, že pohyb je projevem případného života, opakoval experiment s částicemi prachu. Podstatu tohoto jevu objasnil v roce 1905 Albert Einstein, vycházeje z kinetické teorie látek.

Obsah

[skrýt]

Souvislost s difuzí

Brownův pohyb má význam např. pro pochopení difuze látek v prostředí. S přibývajícím časem, na základě stochastické pravděpodobnosti jsou molekuly neustálým nahodilým pohybem rozptylovány z místa s nejvyšší koncentrací. Některé molekuly se v následných krocích sice nahodile vrací směrem k centru, jiné však již nikoli a soubor všech částic se tak od sebe rozptyluje. Molekuly se v důsledku náhodného pohybu rozptýlí – difundují do okolí.

Celková entropie systému se zvýší (to ovšem v žádném případě neznamená, že by difuze přímo vyplývala z Brownova pohybu či naopak).

Odvození Einsteinova vzorce pro Brownův pohyb

Vyjdeme z Langevinovy rovnice (rovnice pro popis Brownova pohybu):

mdvdt=ξv+F(t)

kde v je rychlost, F'(t) fluktuující síla, ξ je frikční koeficient.

Pro frikční koeficient vyjdeme ze Stokesovy formule pro kouli (předpokládáme kulatou částici): Ff=ξv=6πμrv
Kde μ je dynamická viskozita. r je poloměr částice.

Vynásobíme langevinovu rovnici souřadnicí:

mxidx˙idt=ξxix˙i+F(t)xi

Upravíme (derivace součinu):

m[dx˙ixidtx˙ix˙i]=ξxix˙i+F(t)xi

Střední hodnota:

m<dx˙ixidt>m<x˙ix˙i>=ξ<xix˙i>+<F(t)><xi>

Souřadnice je nekorelovaná, proto vymizí ve střední hodnotě:<xi>=0

Ekvipartiční teorém ve 3D — 1/2mv2=3/2kT kde k je Boltzmanova konstanta a T je termodynamická teplota.

Po úpravě dostaneme:

m<dx˙ixidt>3kT=ξ<xix˙i>

Řešení této diferenciální rovnice je (protože <xix˙i>(0)=0):

<xix˙i>=3kTξ(1exp(ξt/m))

Provedeme trik s derivací a dosadíme do následujícího výrazu výraz výše:

1/2ddt<r2(t)>=1/2ddt<xixi>=<xix˙i>

Dostaneme:

<r2(t)>=6kTξ(1exp(ξt/m))dt=6kTξ[tm/ξ(1exp(ξt/m))]

Aproximace: tξ/m>>1 odpovídá Brownově pohybu. Výsledek se redukuje na:

<r2(t)>=6kTξt=kTπμrt

Což je výsledek pro Brownův pohyb ve 3D.

Kdybychom chtěli 1D Brownův pohyb, postup by byl stejný, až na ekvipartiční teorém, který v 1D zní 1/2mv2=1/2kT, jelikož máme jen jeden stupeň volnosti. Dostaneme pak následující vzorec pro Brownův pohyb v 1D:

<r2(t)>=2kTξt=kT3πμrt

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Brownův pohyb