Myšice křovinná
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
m (1 revizi) |
Aktuální verze z 25. 7. 2013, 08:08
Myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) je myšice asi stejně velká jako myš domácí. Ve starší odborné literatuře byla označována jako myš lesní,[1] což svádí k záměně s myšicí lesní – jinou velmi příbuznou a velmi podobnou myšicí.
Obsah |
Rozšíření
Obývá skoro celou kontinentální Evropu kromě severní Skandinávie a Finska. Žije i na Islandu a na středomořských ostrovech. V Asii proniká až do Číny, Mongolska a severní Indie, Vyskytuje se také v severozápadní Africe.[2]
Výskyt v ČR
Myšice křovinná je jedním z našich nejběžnějších drobných savců.[2] Žije na prakticky celém našem území od nížin až po subalpinské pásmo hor – např. v Krkonoších až do téměř 1500 m n. m.
Stavba těla
Dosahuje délky těla 75–110 mm; ocas je o něco kratší (70–105 mm).[2] Je na něm 150–180 rovinových kroužků. Má velké ušní boltce, šedohnědý, lehce nahnědlý kožíšek, na břiše špinavě bílý, přičemž hranice přechodu barev mezi boky a břichem není ostrá. Mívá také žlutou skvrnu na hrdle, která je však oproti myšici lesní menší a nezasahuje na přední končetiny.
Výskyt
Obývá světlé a suché lesy, křovinatá místa na krajích polí, křoviny podél vod, ale také parky a okraje měst a vesnic.[3] Žije i v horách především v křovinatých místech podél cest. V zimě se přestěhovává k lidským obydlím (pokud jsou blízko), nebo přímo do nich.
Vyskytuje se i v centrech velkoměst.[2] Jako tzv. pionýrský druh je jedním z prvních savců osidlující zdevastované nebo naopak rekultivované plochy (smetiště, pouštěné lomy, výsypky dolů apod.).
Způsob života
Myšice křovinná velmi dobře šplhá i skáče – většinou se pohybuje rychlými skoky.[3] Dovede také plavat. Za potravou se vydává po setmění.
Žije v málo organizovaných společenstvích. Skupinám dominuje dospělý samec, jehož relativně velké teritorium překrývá teritoria většiny podřízených samic.[2]
Potrava
Živí se hlavně semeny – často konzumuje zásoby zrní. Potravu doplňuje některými drobnými plody, kořínky, hmyzem i dalšími bezobratlými – umí např. nahlodávat ulity hlemýžďů a vykusovat jejich těla.[3] Živočišná složka u ní tvoří významnější podíl především na jaře a v létě.[2] Zelené části rostlin požírá jen málo.
Často si dělá zásoby, například pecek třešní. Zimu stejně jako ostatní myšice nepřespává a dožívá se až 3 let.
Rozmnožování
Staví si hnízdo v noře, kterou si vyhrabává nejčastěji v měkkých půdách. Doupě má 2 až 3 východy. Někdy se však hnízdo nachází na zemi.
Samice vrhá mimo zimní období až třikrát ročně 2 až 9 mláďat (obvykle 4–7). Ta se rodí holá a slepá; váží 1–2 g.[2] Od 6. dne se jim pokrývá hřbet šedohnědou srstí a po několika dalších dnech světlejší srstí i břicho. Ve 12 dnech jim rostou přední zuby; oči se jim otvírají po 12–14 dnech.[3]
Nepřátelé
Myšici v Česku loví draví ptáci a sovy, ale i krkavcovití. Ze savců jsou to především drobné lasicovité šelmy, ale např. i lišky.[3]
Reference
- ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha : Albatros, 1970. Kapitola Myšice křovinná, s. 171.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 HANZÁK, Jan; VESELOVSKÝ, Zdeněk. Světem zvířat. I. díl – Savci. Praha : Albatros, 1975. Kapitola Čeleď: Myšovití, s. 232-233.
Externí odkazy
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |