Krkonoše

Z Multimediaexpo.cz

Bouda na vrcholu Sněžky (2017)
Krkonoše ze Sněžky (2017)
Zima v Krkonoších (2013)

Krkonoše (polsky: Karkonosze, německy: Riesengebirge), někdy též označované (společně s Hrubým Jeseníkem a Králickým Sněžníkem) jako Vysoké Sudety, jsou geomorfologickým celkem a nejvyšším pohořím České republiky a celého masivu Sudet. Leží v severních Čechách a na jihu polské části Slezska. Nejvyšší horou Krkonoš je Sněžka (1602 m).

Obsah

Historie vymezení a názvů

Širší horský celek zahrnující dnešní Krkonoše byl již ve starověku popsán jako Sudety, což je název zřejmě keltského původu (nejčastěji překládaný jako Kančí hory). Klaudios Ptolemaios použil pro dnešní Sudety názvy Sudetayle (od Krušných hor) a Askiburgion (zejména Jeseníky, okolí vandalského města Askiburgium, snad až po Lužické hory, tedy včetně Krkonoš).[1] Dio Cassius ve 3. století použil pro Askiburgion název Vandalské hory.[1] U Bohuslava Balbína se objevuje rozšíření názvu Sudety na celý pás.[2]

Samotné Krkonoše jsou v ruských letopisech v roce 1095 nazvány Český les[1] a Přibík Pulkava v roce 1380 je nazývá Sněžné hory.[1]

Název Krkonoš původně označoval jednak dnešní Vysoké kolo a také Kotel neboli Kokrháč.[2] Označení Krkonoš (v singuláru ženského rodu, „ta“ Krkonoš) pro horský hřbet se objevuje v roce 1492 v zápise o rozdělení štěpanického panství na valdštejnský a jilemnický díl, v roce 1499 pak v listině Vladislava II., nejstarší dochovanou mapu s tímto názvem zpracoval Mikuláš Klaudyán v roce 1518.[1] Václav Hájek z Libočan ve své kronice roku 1541 použil název Česká a Slezská Krkonoš.[1]

První doklad o rozšíření názvu na celé hory je z roku 1517, kdy byl použit název Krkonošské hory, nápis Krkonoš doplňoval obrázek čerta.[2][1] Zkrácený název Krkonoše je poprvé doložen v roce 1601.[1] Název je nejčastěji považován za odvozeninu ze starého slovanského základu „krk“ či „krak“ znamenajícího kleč čili kosodřevinu, Josef Jungmann je spojoval se jménem germánského či keltského kmene Corconti či Korkontoi, zmiňovaného Ptolemaiem, s předpokladem, že jím zmiňované pohoří Asciburgius bylo totožné s dnešními Krkonoši (Korkontoi však měli žít někde poblíž pramenů Visly, tedy spíše v Beskydech).[1] Některá bádání vykládají původ názvu z praslovanského základu s významem „kamenité úbočí, kamenité pole“ a předpokládají souvislost s názvem ukrajinského pohoří Gorgany ve Východních Karpatech.[1]

Německý ekvivalent s významem Obří hory (Riesengebirge, v angličtině Giant Mountains) pochází z názvu Risenberg, jímž Agricola (Georgius?) v roce 1546 označil Sněžku. Množné číslo Riesengebirge pro celé pohoří je poprvé zaznamenáno v roce 1571.[1]

Geologie

Základ geologického složení tvoří předprvohorní krystalické břidlice a prvohorní metamorfované horniny. Prastarým krystalinikem na některých místech proniká a krkonošsko-jizerský pluton (žula, svor). Ve východní části pohoří se ojediněle nacházejí vápence. Ve čtvrtohorách se zde ještě vyskytovaly ledovce, které několikrát modelovaly zdejší krajinu. Mnohde proto nalezneme tyto modelované tvary a stopy mrazového zvětrávání.

Geografie

Krkonošský hřeben je dlouhý 35 km a začíná na západě v Novosvětském sedle (888 m) a končí na východě v Královeckém sedle (516 m). Vrcholové partie pohoří jsou ploché a na severovýchod spadají prudce do Polska. Na opačné straně, na jihozápadě, jsou svahy rozděleny hlubokými dolinami do nichž spadají podstatně mírněji. Krkonoše se dělí na Krkonošské rozsochy, Krkonošské hřbety a Vrchlabskou vrchovinu.

Vrcholy

V Krkonoších se nachází 54 hlavních vrcholů vyšších 1000 metrů a 15 bočních rozsoch přesahujících tisícimetrovou hranici. Z dvaceti nejvyšších vrcholů České republiky leží 15 z nich právě v Krkonoších.


Některé z těchto vrcholů leží na česko-polské hranici nebo i na polském území nedaleko hranice. Další významné vrcholy leží na polském území.

Jezero Wielki Staw

Vodstvo

Krkonoše tvoří přirozené rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. V Krkonoších pramení řeky Labe, Malé Labe, Úpa, Jizerka a Mumlava, ale také Kamienica a Łomniczka. Na polské straně se nacházejí jezera ledovcového původu Wielki a Mały Staw.

Příroda

Na území Krkonoš se vyskytují reliktní a endemické druhy rostlin a živočichů. V Krkonoších se nalézají největší plochy ležící nad horní hranicí lesa v České republice. Ve výšce 1200 - 1300 m zde končí pásmo lesa. Výše je pásmo kosodřeviny, smilkové hole, kamenná a suťová moře. Tento u nás velmi vzácný biotop se nazývá arkto-alpínská tundra. Na několika místech nalezneme dokonce rašeliniště. Původní smrkový porost byl částečně zdevastován vlivy imisí. V nižších polohách rostou monokultury buku a smrku.

Ochrana přírody

Sněžné jámy

Na území Krkonoš se nachází Krkonošský národní park (KRNAP) o rozloze 36 400 ha, který zde byl vyhlášen roku 1963, a Karkonoski Park Narodowy (KPN) založený v roce 1959. Ochranné pásmo národního parku má na české straně rozlohu 18 400 ha. Krkonoše jsou také od roku 1992 Bilaterální biosférickou rezervací vyhlášenou Organizací spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu (rozloha české části je 54 800 ha). KRNAP je členěn do I., II. a III. ochranné zóny, kde I. zóna je nejcennější a spadá na ní nejpřísnější režim ochrany. To znamená např. opatření kdy v I. a II. zóně je zakázán pohyb mimo vyznačené turistické a lyžařské trasy. Na území Krkonoš je vyhlášena též ptačí oblast a významné ptačí území, které pokrývá celou oblast biosférické rezervace resp. národního parku včetně ochranného pásma.

Podnebí

Krkonoše jsou z klimatického hlediska nejdrsnějším českým pohořím. Vrcholové partie ležící nad hranicí 1400 m se dají srovnat podnebím s grónským pobřežím. Průměrné roční maximum sněhové vrstvy zde dosahuje 2 metrů (ta se zde drží až půl roku) a průměrné roční teploty se pohybují mezi 0 a 2°C. Často zde fouká silný vítr a tvoří se mlha. Také proto se na hřebenech používá tyčové značení.

Turismus

Špindlerův Mlýn
Pec pod Sněžkou

Krkonoše jsou významným centrem letní i zimní turistiky. Nejvýznamnější turistická střediska oblasti jsou:

Největším krkonošským (i českým) lyžařským střediskem je SkiResort Černá hora-Pec, vzniklý v roce 2012 spojením středisek v Janských Lázních, Černém Dole a Svobodou nad Úpou, se středisky v Peci pod Sněžkou, Velké Úpě a Malé Úpě. Nejdelší českou sjezdovkou je Turistická sjezdovka v Rokytnici nad Jizerou, dlouhá 3185 m, s převýšením 652 m.[3]

V posledních letech počet turistů stoupl, v roce 2015 oblast poprvé překonala hranici jednoho milionu návštěvníků, když jí navštívilo rekordních 1,13 milionu návštěvníků. Zároveň se změnila skladba turistů, přibylo hlavně Čechů a Poláků na úkor Němců.[4]

Související články

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 Pavel Holubec: Historické proměny krajiny Krkonoš, 2003, snad nějaká seminární práce, str. 9, kap. Oronymum Krkonoše
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Petr Vaňous: Místo Krkonoš jsou na mapě Sudety, iDnes.cz, 22. 12. 2009, citován historik prof. Vladimír Wolf
  3. ↑ Radek Holub a Kristian Hanko: Nejdelší sjezdovku v Česku jsme vypátrali s pomocí GPS, iDnes.cz, 24. 12. 2010
  4. ↑ Nový fenomén plní Krkonoše, turisté letos sází hlavně na pocit bezpečí. iDnes [online]. 2016-07-18. Dostupné online.  

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Krkonoše
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Krkonoše
Citováno z „http://ww.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Krkono%C5%A1e“