Pavučinec plyšový

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 6. 4. 2023, 10:19

Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je jedna z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub.

Ač je ve starých houbařských atlasech veden jako jedlý^[1], je ve skutečnosti smrtelně jedovatý. Otravy jím způsobené mají totiž extrémně dlouhou inkubační dobu, což dlouhou dobu vědcům zakrývalo souvislost mezi jeho konzumací a následnými obtížemi, takže až do roku 1960 byl považován za neškodnou houbu.^[2]

Synonyma

• Cortinarius rutilans Quél. 1897 - pavučinec červenožlutý
• Dermocybe orellana (Fries 1838) Ricken 1915 - kožnatka plyšová

Vzhled

Oranžově hnědý až hnědý klobouk má průměr 3 až 8 cm, je sametově plstnatý nebo šupinkatý, zprvu kulovitý, později plochý s vyčnívajícím tupým hrbolem uprostřed, mnohdy nepravidelně zprohýbaný.

Lupeny mladých plodnic jsou šafránově žluté, vcelku řídké a ve stáří tmavnou do rezavě hnědooranžové barvy.

Třeň dorůstá délky 3 až 7, výjimečně až 10 cm a průměru od 1 do 2 cm. Je téměř válcovitý, dole se zužující, hladký, lesklý, plný, vláknitý a pevný, žlutavý, světle okrový až žlutohnědý dole srůstá s třeni dalších plodnic. Dužina je ve třeni žlutavá, v klobouku až rezavě načervenalá.

Výtrusy jsou elipsovité 8,5-12 × 5,5-7 µm, žluté. Výtrusný prach má rezavě hnědou barvu.

Výskyt

Roste v listnatých lesích, zejména pod duby, buky a habry, od července do října. V České republice se vyskytuje poměrně řídce, častější výskyt je v severnějších oblastech Evropy, např. v Polsku a v severním Německu.

Obsahové látky

• orellanin - komplex asi deseti sloučenin jedovatějších než toxiny muchomůrky zelené.

Otravy

Příčinou otrav je pyridinový alkaloid orellanin. Otrava je velice zákeřná, neboť se její příznaky objevují nejdříve za 2 dny (a nejpozději za tři týdny (!!)) po požití. Pro dlouhou inkubační dobu mnohdy není onemocnění spojováno s konzumací hub. Obecně lze říci, že děti jsou mnohem citlivější, příznaky se u nich objevují v řádu dní a v případě, že obdržely smrtelnou dávku, velice rychle umírají, zatímco u dospělých se příznaky objeví později a mohou bojovat se smrtí týdny až měsíce.

Projevem otravy jsou nejprve poruchy trávení (průjmy a zvracení), které však mohou chybět, zejména pokud byla houba konzumována vícekrát po menších dávkách, později poruchy močení, obvykle v podobě nejprve nadměrného močení, jehož míra plynule klesá k močení naopak nedostatečnému.^[3] Vleklá destrukce ledvin těžko rozložitelnými toxiny může nakonec vést až k úplnému zastavení jejich funkce a tudíž k úplné zástavě močení, poškozeny mohou být též játra. Otrava často končí smrtí nebo trvalým poškozením ledvin, které vyžaduje pravidelnou dialýzu nebo transplantaci.

V literatuře je popsán případ masové otravy pavučincem plyšovým v Polsku v roce 1952, která postihla 102 osob, z nichž 11 zemřelo. Podobně nebezpečné jsou i další pavučince, např. severněji rostoucí pavučinec červenoranžový (Cortinarius rubellus).^[4]

Otravy v Česku

V Česku se vzhledem ke vzácnosti výskytu této houby případy otrav prakticky nevyskytují, první byla zaznamenána v roce 1977, kdy zemřela dvouletá holčička, která opakovaně snědla polévku z pavučince plyšového. Jejího otce se s obtížemi podařilo zachránit.^[5]

Někteří odborníci však tvrdí, že nějaké otravy se přece jen vyskytovat mohou a že zdánlivá absence případů je způsobena tím, že se otrava těžko diagnostikuje a prokazuje (vlastně to nedělá žádná česká laboratoř) a že tedy otravy jsou zařazeny k nespecifikovaným selháním ledvin. V Polsku, kde je výskyt pavučince plyšového podstatně častější a kde mají odborníky na tyto otravy, jsou registrovány desítky případů ročně.^[6]

Záměny

Je zde riziko záměny s jedlými zástupci rodu pavučinec, jejichž sběr se laikům nedoporučuje.

Taxonomická poznámka

Někteří mykologové rozdělují velmi obsáhlý rod Cortinarius (pavučinec) na více menších rodů. V takovém případě je tato houba řazena do rodu Dermocybe (kožnatka, viz synonyma). Většina mykologů se však přiklání k názoru, že se jedná pouze o podrody.

Literatura

• VESELÝ, Rudolf; KOTLABA, František; POUZAR, Zdeněk. Přehled československých hub. Praha: Academia, 1972. Str. 300.
• KUBIČKA, Jiří; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Jedovaté houby. Praha: Avicenum, 1980. Str. 120.
• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas : 180 druhů jedlých a nejjedovatějších hub : 100 osvědčených kuchařských receptů. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6.  
• SMOTLACHA, Miroslav; ERHART, Josef; ERHARTOVÁ, Marie. Houbařský atlas. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. Str. 124. - ISBN 80-7181-863-1
• SVRČEK, Mirko. Houby. Il. Bohumil Vančura. 4. české vyd. Praha: Aventinum, 2002. 279 s. - ISBN 80-7151-202-8
• SVRČEK, Mirko. Houby. Il. Bohumil Vančura. 2. vyd. Praha: Artia, 1988
• GARNWEIDNER, Edmund. Houby - kapesní atlas. Přel. z něm. Věra Strádalová. Praha: Slovart, 2003. Str. 122. - ISBN 80-7209-380-0

Reference

1. ↑ viz Databáze hub na Hununpa.cz; http://www.hununpa.cz/modules/news/article.php?storyid=619 (navštíveno 30. 8. 2008)
2. ↑ Pavučinec plyšový na AtlasRostlin.cz; dostupné http://houby.atlasrostlin.cz/pavucinec-plysovy (navštíveno 30. 8. 2008)
3. ↑ Jaroslav Vašák: Jedovaté houby na Recepty online.cz, dostupné: http://www.receptyonline.cz/zobraz_clanek.php?id=239 (navštíveno 30. 8. 2008)
4. ↑ konkrétní příklad houby dodán podle: Jaroslav Vašák: Jedovaté houby na Recepty online.cz, kde je ovšem označena českým jménem pavučinec skvělý; dostupné: http://www.receptyonline.cz/zobraz_clanek.php?id=239 (navštíveno 30. 8. 2008); konkrétní české jméno houby dodáno podle BioLibu: http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60670/ (navštíveno 30. 8. 2008)
5. ↑ Jedovaté houby a otravy z nich na Viscojis.cz, dostupné: http://www.viscojis.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=81&Itemid=21 (navštíveno 30. 8. 2008)
6. ↑ Jaroslav Vašák: Jedovaté houby na Recepty online.cz, dostupné: http://www.receptyonline.cz/zobraz_clanek.php?id=239 (navštíveno 30. 8. 2008)

Externí odkazy

• Otrava pavučincem
• Italsky, s obrázkem
• Taktéž italsky, se špičkovým obrázkem