Supermarine Attacker
Z Multimediaexpo.cz
m (1 revizi) |
(++) |
||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
|název = Supermarine Attacker | |název = Supermarine Attacker | ||
|typ = palubní [[stíhací letoun]] | |typ = palubní [[stíhací letoun]] | ||
| - | |výrobce = | + | |výrobce = Supermarine |
| - | |image = Soubor: | + | |image = [[Soubor:Supermarine Attacker FB2 in 1952.jpg|260px]] |
|text = | |text = | ||
|konstruktér = | |konstruktér = | ||
| Řádka 14: | Řádka 14: | ||
|hlavní uživatel = [[Fleet Air Arm]] | |hlavní uživatel = [[Fleet Air Arm]] | ||
|více uživatelů = [[Pakistan Air Force]] | |více uživatelů = [[Pakistan Air Force]] | ||
| - | }} | + | }}'''Supermarine Attacker''' byl [[Spojené království|britský]] palubní jednomístný [[Proudový motor|proudový]] [[stíhací letoun]]. Pro [[Fleet Air Arm]] ho vyvinula firma [[Supermarine]]. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo [[Pákistán]]u. |
| - | + | ||
| - | '''Supermarine Attacker''' byl [[Spojené království|britský]] palubní jednomístný [[Proudový motor|proudový]] [[stíhací letoun]]. Pro [[Fleet Air Arm]] ho vyvinula firma [[Supermarine]]. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo [[Pákistán]]u. | + | |
== Vznik a vývoj == | == Vznik a vývoj == | ||
| Řádka 24: | Řádka 22: | ||
Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot [[Michael John Lithgow]] (později ''Lt-Cdr'' M. J. Lithgow, [[OBE]]). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu [[1951]]. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona. | Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot [[Michael John Lithgow]] (později ''Lt-Cdr'' M. J. Lithgow, [[OBE]]). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu [[1951]]. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona. | ||
| - | |||
| - | |||
Attacker měl přímé křídlo s [[Laminární proudění|laminárním]] profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu [[Supermarine Spiteful]]. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor [[Rolls-Royce Nene]]. | Attacker měl přímé křídlo s [[Laminární proudění|laminárním]] profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu [[Supermarine Spiteful]]. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor [[Rolls-Royce Nene]]. | ||
| Řádka 40: | Řádka 36: | ||
== Služba v britském FAA == | == Služba v britském FAA == | ||
Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle. | Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle. | ||
| - | + | [[File:HMSEagle Attacker Firefly Firebrand NAN3-53.jpg|thumb|240px|Paluba britské letadlové lodě [[HMS Eagle (R05)]] v roce 1952 či 1953. Vpředu stojí letouny ''Supermarine Attacker FB.2'' a za nimi jsou pístové letouny [[Fairey Firefly|Fairey Firefly FR.4]] a [[Blackburn Firebrand|Blackburn Firebrand TF.4]].]] | |
| - | '''Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker: | + | ; Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker: |
* 700. squadrona | * 700. squadrona | ||
* 702. squadrona | * 702. squadrona | ||
| Řádka 71: | Řádka 67: | ||
Pumovou výzbroj (pouze u verze FB.1, FB.2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg). | Pumovou výzbroj (pouze u verze FB.1, FB.2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg). | ||
| - | + | ; Hlavní technické údaje (Attacker F.1) | |
| - | + | * Osádka: 1 (pilot) | |
| - | + | * Rozpětí: 11,252 m | |
| - | Osádka: | + | * Délka: 11,303 m |
| - | Rozpětí: | + | * Výška: 3,023 m |
| - | Délka: | + | * Nosná plocha: 21,10 m<sup>2</sup> |
| - | Výška: | + | * Hmotnost prázdného letounu: 3 826 kg |
| - | Nosná plocha: | + | * Vzletová hmotnost: 5 216 kg |
| - | Hmotnost prázdného letounu: | + | * Max. rychlost v h=0 m: 949 km/h |
| - | Vzletová hmotnost: | + | ** Max. rychlost v h=9144 m: 866 km/h |
| - | Max. rychlost v h=0 m: | + | * Cest. rychlost: 611 km/h |
| - | + | * Dostup: 14 783 m | |
| - | Cest. rychlost: | + | * Počáteční stoupavost: 1 935 m/min |
| - | Dostup: | + | * Čas výstupu do výšky 9 144 m: 6,6 min |
| - | Počáteční stoupavost: | + | * Dolet: 949 km |
| - | Čas výstupu do výšky | + | * Dolet (s příd. nádrží): 1 915 km |
| - | Dolet: | + | |
| - | Dolet (s příd. nádrží): | + | |
== Zdroje == | == Zdroje == | ||
| Řádka 99: | Řádka 93: | ||
* Hobbs, D. ''Aircraft of the Royal Navy since 1945'' | * Hobbs, D. ''Aircraft of the Royal Navy since 1945'' | ||
| - | + | ||
| - | {{Britské vojenské letouny po roce 1945}} | + | {{Britské vojenské letouny po roce 1945}}{{Článek z Wikipedie}} |
[[Kategorie:Palubní letadla]] | [[Kategorie:Palubní letadla]] | ||
[[Kategorie:Britská stíhací letadla]] | [[Kategorie:Britská stíhací letadla]] | ||
[[Kategorie:Letadla Supermarine|Attacker]] | [[Kategorie:Letadla Supermarine|Attacker]] | ||
Aktuální verze z 29. 11. 2023, 12:55
| Supermarine Attacker | ||
| ||
| Základní charakteristika | ||
|---|---|---|
| Určení | palubní stíhací letoun | |
| Výrobce | Supermarine | |
| Konstruktér | ||
| První let | 27. července 1946 | |
| Zařazen | srpen 1951 | |
| Vyřazen | FAA 1957 Pákistán 60. léta | |
| Výroba | ||
| Vyrobeno | 183 | |
| Varianty | ||
| Uživatel | Fleet Air Arm | |
| Pakistan Air Force | ||
Supermarine Attacker byl britský palubní jednomístný proudový stíhací letoun. Pro Fleet Air Arm ho vyvinula firma Supermarine. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo Pákistánu.
Obsah |
Vznik a vývoj
Attacker byl zkonstruován na základě specifikací E.10/44 na vývoj proudového stíhacího letounu, ovšem v původně zamýšlené roli se neuplatnil — podobně jako stroje vznikající podle předcházejících specifikací E.1/44.
Firma Supermarine nabídla „navalizovanou“ verzi projektu britskému námořnictvu, které jej přijalo. První prototyp, pilotovaný Jeffrey K. Quillem (Jeffrey Kindersley Quill, AFC, RAFO), se poprvé vznesl do vzduchu 27. července 1946.
Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot Michael John Lithgow (později Lt-Cdr M. J. Lithgow, OBE). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu 1951. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona.
Attacker měl přímé křídlo s laminárním profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu Supermarine Spiteful. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor Rolls-Royce Nene.
Sériově vyráběné verze
- F.1 — stíhací letoun;
- FB.1 — stíhací-bombardovací letoun;
- FB.2 — stíhací-bombardovací letoun; instalována výkonnější verze motoru Nene, pod křídlem měl závěsníky, umožňující podvěšení dvou 1000lb (454kg) pum, popř. 12 neřízených raket.
Dochované kusy
- Attacker s/n WA473 je vystavován v britském Fleet Air Arm Museum na základně Yeovilton (anglické hrabství Somerset).
- Druhý dochovaný Attacker je vystavený v Pakistan Air Force Museum.
Služba v britském FAA
Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle.
- Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker
- 700. squadrona
- 702. squadrona
- 703. squadrona
- 718. squadrona
- 736. squadrona
- 767. squadrona
- 787. squadrona
- 800. squadrona
- 803. squadrona
- 890. squadrona
- 1831. squadrona
- 1832. squadrona
- 1833. squadrona
Technický popis
Pohonnou jednotku stroje tvořil proudový motor Rolls-Royce Nene, o maximálním statickém tahu 5000 lb.s.t. (cca 2268 kp, 22,241 kN), u verze Attacker FB.2 a u strojů pro Pákistán o tahu 5100 lb.s.t. (cca 2313 kp, 22,686 kN). Motor měl oboustranný jednostupňový radiální (odstředivý) kompresor, devět přímoproudých trubkových spalovacích komor a jednostupňovou axiální turbínu.
Zásoba paliva ve vnitřních nádržích byla 1332 litry, mimo to bylo možno pod trup zavěsit přídavnou nádrž o objemu 1136 litrů.
Výzbroj stroje tvořila čtveřice 20mm kanónů British Hispano Mk.5* lafetovaných v křídle; vnější zbraně měly zásobu munice po 145 nábojích na zbraň, vnitřní po 167 nábojích.
Stroje Attacker FB.1 mohly pod křídlem nést osm raketových střel ráže 3 palce (76,2 mm), opatřených 60liberní nadrážovou hlavicí. U verze FB.2 mohlo být na šesti závěsnících neseno 12 raketových střel (zde byly zavěšeny po dvojicích pod sebou).
Pumovou výzbroj (pouze u verze FB.1, FB.2 a strojů vyrobených pro letectvo Pákistánu) tvořily pumy na dvojici závěsníků pod křídlem, každá do maximální hmotnosti 1000 liber (cca 454 kg).
- Hlavní technické údaje (Attacker F.1)
- Osádka: 1 (pilot)
- Rozpětí: 11,252 m
- Délka: 11,303 m
- Výška: 3,023 m
- Nosná plocha: 21,10 m2
- Hmotnost prázdného letounu: 3 826 kg
- Vzletová hmotnost: 5 216 kg
- Max. rychlost v h=0 m: 949 km/h
- Max. rychlost v h=9144 m: 866 km/h
- Cest. rychlost: 611 km/h
- Dostup: 14 783 m
- Počáteční stoupavost: 1 935 m/min
- Čas výstupu do výšky 9 144 m: 6,6 min
- Dolet: 949 km
- Dolet (s příd. nádrží): 1 915 km
Zdroje
- Němeček, V. Supermarine 392 a 398 Attacker, monografie v L+K číslo 18, ročník XLV
- Lewis, P. The British Fighter since 1912
- Mason, F. The British Fighter since 1912
- Franks, R. Attacker: The RN’s First Operational Jet Fighter
- Andrews, C. F., Morgan, E. B. Supermarine Aircraft since 1914
- Birtles, P. Supermarine Attacker, Swift and Scimitar
- Hobbs, D. Aircraft of the Royal Navy since 1945
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |