Reinhold Messner

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 16. 9. 2024, 14:18

Reinhold Messner (2016)

Reinhold Messner (2014)

Reinhold Messner (1985)

Reinhold Messner (* 17. září 1944, Brixen) je italský horolezec německé národnosti, cestovatel a spisovatel. Mimo jiné je prvním horolezcem, který zdolal všech 14 osmitisícovek, jako první zdolal Mount Everest bez použití kyslíkového přístroje a jako první provedl na Mount Everest kompletní sólový výstup bez lan.

Kromě výstupů na vrcholy je známý i svými pěšími výpravami – prošel napříč Antarktidou, Grónskem a pouštěmi Taklamakan a Gobi. Neúspěšně se pokoušel přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady.

Je autorem mnoha desítek knih, z nichž bylo přibližně 30 přeloženo do češtiny. V letech 1999–2004 byl poslancem Evropského parlamentu za italské zelené.

Založil skupinu muzeí věnovaných horám (Messner Mountain Museum).

Život

1944–1970: Dětství a první výstupy

Reinhold Messner se narodil v Brixenu, vyrůstal v údolí Villnöss v Jižním Tyrolsku. Tuto oblast získala sice po první světové válce Itálie na úkor Rakouska, většina obyvatel včetně Messnera však mluví německy.

Reinhold se narodil jako druhé z devíti dětí, měl jednoho staršího a šest mladších bratrů a jednu sestru. Jeho otec pracoval jako venkovský učitel, na živobytí si přivydělával ještě chovem králíků a slepic. Mladý Reinhold musel brzy pomáhat s pracemi na farmě, již od dětství také rád lezl po okolních kopcích. V pěti letech mu otec vysvětloval základy lezení při výstupu na horu Sass Rigais. Ve dvanácti letech podnikl se svým otcem první obtížnější lezeckou túru ve východní stěně Malé Fermedy (stupeň obtížnosti 3). Později lezl hlavně se svým o dva roky mladším bratrem Güntherem, s nímž od roku 1964 podnikl v Alpách řadu obtížných prvovýstupů.

Mezitím studoval stavební průmyslovku. V posledním ročníku zameškal kvůli lezení týden školy, což spolu s jeho tvrdohlavostí způsobilo, že ho někteří učitelé neměli rádi a nechali ho propadnout u maturity^[1]. Dříve, než se mu podařilo maturitu o rok později (1967) složit, získal místo učitele matematiky a tělesné výchovy v nedalekém Eppanu. Díky vhodnému rozvrhu mohl tři dny v týdnu lézt. V roce 1968 začal studovat stavební inženýrství na univerzitě v Padově. Roku 1969 se na poslední chvíli stal členem tyrolské expedice mířící do And, která zdolala východní stěnu druhé nejvyšší peruánské hory Yerupajá. Následující rok opět učil a navíc pracoval jako horský vůdce, aby si vydělal na expedici na Nanga Parbat.

1970–1986: Osmitisícovky

Mount Everest zdolal bez kyslíku

Messnerův první výstup na osmitisícovku – Nanga Parbat (8125 m) v červnu 1970 – skončil tragicky. Podařilo se mu sice spolu se svým bratrem Güntherem vystoupat na vrchol Rupálskou stěnou, což dosud nikdo nedokázal, na cestě zpět však vyčerpaný Günther zahynul v lavině a sám Reinhold byl na pokraji smrti. Měl takové omrzliny, že mu lékaři museli amputovat šest prstů na nohou. Vedoucí expedice Karl Herrligkoffer, Max von Kienlin i další spolulezci navíc podrobili Messnera kritice za jeho rozhodnutí sestoupit opačnou stranou hory a obviňovali ho, že obětoval bratra svým ambicím uskutečnit první přechod Nanga Parbatu. Proti tomuto nařčení stojí objev jihotyrolského horolezce Hanspetera Eisendla. Ten nalezl na úpatí Nanga Parbatu úlomek kosti Günthera Messnera. Test DNA provedl anatomopatolog Eduard Egarter z Institutu soudního lékařství v Innsbrucku^[2].

Tato tragédie však Messnera od Himálají neodradila. Naopak, protože bez vlastních prstů nemohl tak dobře lézt po skalách, stalo se pro něj výzvou dobývání nejvyšších hor světa. Po půl roce přestal učit a studovat, začal se věnovat horolezectví profesionálně, začal přednášet a psát knihy. V létě roku 1972 se oženil s Uschi Demeterovou, která dříve bývala manželkou jeho spolulezce Maxe von Kienlina.^[3] V dubnu 1972 se zúčastnil své druhé himálajské expedice na Manáslu (8156 m). Podnikl úspěšný prvovýstup Jižní stěnou, následující noci však zemřeli ve sněhové bouři jeho dva kolegové – Andi Schlick a Franz Jäger. Po této druhé tragédii se Messner rozhodl, že bude lézt sám nebo jen s malým týmem. Již od šedesátých let prosazoval myšlenku lézt na himálajské vrcholy alpským stylem, tedy nalehko a s minimální pomocí jiných osob. Tento styl byl v kontrastu k tehdejším mohutným expedicím s předem vybudovanými výškovými tábory, mnoha nosiči a s cestami zajištěnými fixními lany.

Po několika neúspěšných pokusech o dobytí osmitisícovek zdolal s Peterem Habelerem roku 1975 Severní stěnu vrcholu Gasherbrum I – Hidden Peak (8068 m) alpským stylem během pouhých tří dní (ze základního tábora na vrchol). A v květnu 1978 opět s Habelerem jako první na světě vystoupili na Mount Everest (8848 m) bez umělého kyslíku, čímž naprosto šokovali horolezeckou a lékařskou veřejnost. Již několik týdnů po návratu do Evropy se Messner vydal opět do Himálají a v srpnu 1978 zdolal jako první v historii osmitisícovku sólově (sám ze základního tábora) – Nanga Parbat (8125 m) Diamírskou stěnou. V roce 1979 zdolal s Michaelem Dacherem obávanou K2.

Vyvrcholením Messnerovy horolezecké kariéry byl sólový výstup na Mount Everest z tibetské strany v srpnu 1980 (po neúspěšném pokusu z června). V následujících letech se Messnerovi podařilo zdolat i ostatní osmitisícovky. V roce 1984 spolu s Hansem Kammerlanderem jako první přešli dvě osmitisícovky bez přerušení návratem do základního tábora – Gasherbrum I (8068 m) a Gasherbrum II (8035 m). Po výstupu na Lhotse (8516), se stal v říjnu 1986 prvním člověkem, který zdolal všech čtrnáct osmitisícovek. V prosinci téhož roku se mu výstupem na Mount Vinson (4897) podařilo zkompletovat i Seven Summits, tj. 7 nejvyšších hor všech světadílů, jako teprve čtvrtému člověku (a prvnímu bez použití umělého kyslíku).

1986–1990: Rodina a hrad Juval

Hrad Juval (2004)

První manželství s Uschi Demeterovou vydrželo jen do roku 1977. Jeho další partnerkou se stala Kanaďanka Nena Holguinová, která ho doprovázela i do základního tábora Mount Everestu při jeho sólovém výstupu a s níž má dceru Laylu (1981). Od poloviny 80. let žije se Sabinou Stehleovou, s níž má tři děti: Magdalénu (1988), Gesara Simona (1990) a Annu Judithu (2001).

V roce 1983 koupil hrad Juval, který zrekonstruoval, a od roku 1985 v něm přes léto žije. Zbytek roku bydlí v Meranu.

1990–2004: Dálkové přechody a politika

V první polovině 90. let se věnoval především polárním přechodům. V roce 1990 uskutečnil 2800 km dlouhý přechod Antarktidy přes jižní pól, bez použití psů a techniky, o 3 roky později přešel Grónsko (2200 km) a o další 2 roky později se pokusil přejít Arktidu ze Sibiře do Kanady, ale neúspěšně.

V létě roku 1995, při přelézání hradní zdi v Juvalu, upadl a těžce si poranil patní kost. Přestože dlouhý čas nemohl ani chodit, v následujících letech podnikl výpravu do Altajského pohoří v Mongolsku a přechody pouští Atacama (Jižní Amerika) a Thár (Indie).

V letech 1999–2004 by poslancem Evropského parlamentu za italskou stranu zelených (Federazione dei Verdi), kde prosazoval především ekologický přístup ke krajině a evropské a prounijní myšlení.

V roce 2004 přešel 2000 km přes poušť Gobi, čímž navázal na svůj přechod pouště Taklamakan, jejíž jméno znamená Místo bez návratu.

2004–současnost: Messner Mountain Museum

Už v roce 2003 začal pracovat na svém projektu „Messner Mountain Museum“. Jedná se o soustavu pěti muzeí zaměřených na hory. První z nich, MMM Firmian, ukazuje vztah člověka a hor a sídlí na hradě Sigmundskron nad městem Bolzano. MMM Ortles, sídlící v Suldenu, je věnováno ledu, MMM Dolomites u Cortiny se soustředí na skály a vertikální svět, MMM Juval na Messnerově hradě ve Vinschgau na mýty a religiózní dimenzi hor a MMM Ripa na hradě Bruneck na horské národy.

V roce 2005 bylo na Diamirské stěně Nanga Parbatu po 35 letech objeveno tělo jeho bratra Günthera. Nález tak vyvrátil kritiku, podle níž nechal Messner svého bratra v roce 1970 sestupovat nebezpečnou Rupálskou stěnou, zatímco sám se v honbě za slávou vydal neprozkoumanou Diamirskou stěnou.^[4]

V roce 2009 se Messner v 64 letech oženil se svou dlouholetou přítelkyní, módní návrhářkou Sabine Stehleovou.^[5]

Výstupy a expedice v datech

Himálajské osmitisícovky

• Rok 1970 – Nanga Parbat (8125 m)
• Rok 1972 – Manáslu (8163 m)
• Rok 1975 – Gasherbrum I (Hidden Peak) (8068 m)
• Rok 1978 – Mount Everest (8848 m) (bez kyslíku) , Nanga Parbat (8125 m)
• Rok 1979 – K2 (8611 m)
• Rok 1980 – Mount Everest (8848 m) (sólovýstup alpským stylem)
• Rok 1981 – Šiša Pangma (8013 m)
• Rok 1982 – Kančendženga (8586 m), Gasherbrum II (8035 m), Broad Peak (8047 m)]
• Rok 1983 – Čo Oju (8201 m)
• Rok 1984 – Gasherbrum I (8068 m), Gasherbrum II (8035 m) (traverzy mezi vrcholy Gašerbrum I a Gašerbrum II)
• Rok 1985 – Annapurna (8091 m), Dhaulagiri (8167 m)
• Rok 1986 – Makalu (8462 m), Lhotse (8516 m)

Seven Summits

• Rok 1971 – Vrchol Oceánie – Puncak Jaya (5 030 m)
• Rok 1974 – Vrchol Jižní Ameriky – Aconcagua (6 962 m)
• Rok 1976 – Vrchol Severní Ameriky – Mount McKinley (6 194 m)
• Rok 1978 – Vrchol Afriky – Kilimandžáro (5 895 m)
• Rok 1980 – Vrchol Asie – Mount Everest (8848 m)
• Rok 1983 – Vrchol Evropy – Elbrus (5 642 m)
• Rok 1986 – Vrchol Austrálie – Mount Kosciuszko (2 228 m)
• Rok 1986 – Vrchol Antarktidy – Mount Vinson (4 897 m)

Další expedice

• Rok 1990 – Přechod Antarktidy – 2800 km - bez psů a techniky, přes jižní pól
• Rok 1992 – Výstup na Chimborazo (6310 m) – nejvzdálenější místo od středu Země
• Rok 1992 – Přechod pouště Taklamakan, jejíž jméno znamená Místo bez návratu
• Rok 1993 – Přechod Grónska – 2 200 km
• Rok 1995 – Neúspěšný přechod Arktidy
• Rok 2002 – Výstup na Cotopaxi (5897 m) – nejznámější ekvádorskou sopku
• Rok 2004 – Přechod pouště Gobi – 2 200 km

Dílo

Velká Galerie

• Mnoho fotografií – Reinhold Messner

YouTube

Související články

• Hrad Juval

Literatura

• MESSNER, Reinhold. Až na konec světa : výpravy v Himálaji a v Karakoramu. Překlad Petra Schürová. Praha : Brána, 2003. 186 s. ISBN 80-7243-168-4.  
• ALBUS, Michael; MESSNER, Reinhold. Duše nezná mezí. Překlad Jitka Dostalová. Vsetín : Altimax, 2005. 160 s. ISBN ISBN 80-86743-03-9.  
• SALER, Hans. Mezi světlem a stíny : tragédie bratří Messnerů na Nanga Parbatu. Překlad Jiří Pondělíček. Praha : Ikar, 2011. 205 s. ISBN 978-80-249-1552-4.  
• MESSNER, Reinhold; HÜETLIN, Thomas. Život na hraně. Překlad Jaroslav Voříšek. Praha : Brána, 2005. 188 s. ISBN 80-7243-240-0.  
• MATHIS, Peter; SCHWENKMEIER, Willi. Strmý svět : imprese z Alp. Překlad Michaela Linhartová. Praha : Freytag & Berndt, 2000. 144 s. ISBN 80-86236-19-6.  

Reference

1. ↑ Duše nezná mezí, s. 44
2. ↑ Reinhold Messner: Pravda o Nanga Parbat
3. ↑ Buried in the Past. Outside [online]. 2003-1-11. Dostupné online.  ( ) 
4. ↑ Nanga Parbat Body Ends Messner Controversy. Outdoors Magic [online]. 2005-8-19. Dostupné online.  ( ) 
5. ↑ Posunul hranice lidských možností. Hory ale vzaly Messnerovi bratra. Lidovky.cz [online]. 2014-9-17. Dostupné online.  

Externí odkazy

• Messnerova webová stránka v němčině
• Messner Mountain Museum website
• IMDb.com – Reinhold Messner (anglicky)