Turecko
Z Multimediaexpo.cz
(+ Šablona FLICKR) |
m (1 revizi) |
Verze z 2. 10. 2013, 22:07
| Turecko | ||
| Turecká republika | ||
| Türkiye Cumhuriyeti | ||
 100px
| ||
| Turecká vlajka Turecký znak | ||
| The media player is loading... Prehravac se nahrava...
| ||
| Turecká hymna – İstiklâl Marşı | ||
| Geografie | ||
|---|---|---|
.png)
| ||
| Hlavní město: | Ankara | |
| Rozloha: | 780 580 km2 (36. na světě) z toho 1,3 % vodní plochy | |
| Nejvyšší bod: | Ararat (5137 m n.m.) | |
| Časové pásmo: | +2 | |
| Obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 73 722 988 (17. na světě) | |
| Hustota zalidnění: | 86,2 (106. na světě) | |
| HDI: | 0,798 (střední) | |
| Jazyk: | turečtina | |
| Náboženství: | islám (sunnitský), malé skupiny pravoslavných křesťanů | |
| Státní útvar | ||
| Státní zřízení: | republika | |
| Měna: | nová turecká lira (YTL) | |
| HDP/obyvatel: | USD () | |
| Mezinárodní identifikace | ||
| MPZ: | TR | |
| Telefonní předvolba: | 90 | |
| Národní TLD: | .tr | |
Turecko (oficiálním názvem Türkiye Cumhuriyeti, česky Turecká republika) je demokratickou zemí ležící v Malé Asii a z menší části v jihovýchodní Evropě.
Turecko hraničí na severovýchodě s Gruzií, na východě s Arménií, Ázerbájdžánem (exklávou Nachičevan) a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií. Z jihu omývá břehy Turecka Středozemní moře, ze západu Egejské moře. Na západním okraji evropské části Turecka probíhá hranice s Řeckem a Bulharskem. Severní břehy Turecka omývá Černé moře.
Obsah |
Dějiny
- Hlavní článek: Dějiny Turecka
Na území dnešního Turecka existovala ve starověku mimo jiné chetitská říše. Část Turecka pak byla osídlena Řeky, později se stala součástí římské říše a nakonec byzantské říše. Od 11. století docházelo k osídlování tureckým obyvatelstvem.
Roku 1299 se Osman I. stal prvním sultánem osmanské říše, která jako muslimský stát započala s výboji do Evropy, Asie i Afriky. Sultán jako hlava osmanské říše měl neomezenou (absolutní) moc.
Osmanská říše zanikla v roce 1923, kdy byla založena republika Kemalem Atatürkem. Ten sekularizoval stát a zavedl mnohé jiné reformy s dalekosáhlými důsledky.
Turecko se i přesto potýkalo s ekonomickými a politickými problémy, zejména pak v druhé polovině 20. století. V Turecku žije jedenáct až čtrnáct milionů Kurdů a vztah turecké vlády k této národnostní menšině dosud není zcela vyřešen.
Dalším problémem současného Turecka je neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí (například turecká vláda donedávna odmítala připustit turecký podíl na genocidě Arménů v průběhu První světové války), s náboženskou nesnášenlivostí (namířenou zejména proti křesťanům žijícím na území Turecka – Řekům, Arménům, …) a nacionalismem (opět namířeným proti netureckým národnostem žijícím v Turecku – Kurdům a dalším). Stále nevyřešená zůstává také otázka severní části Kypru, kterou Turecko de facto okupuje.
Geografie
- Hlavní článek: Geografie Turecka
Území Turecka má zhruba obdélníkový tvar, je přes 1 600 km dlouhé a 800 km široké. Pokrývá plochu 779 452 km² (včetně jezer). 23 764 km² z toho leží v Evropě na Balkánském poloostrově, zbývajících 755 688 km² leží v jihozápadní Asii na poloostrově Malá Asie (zvaném též Anatolie).
Evropskou část Turecka tvoří Východní Thrákie, hraničící s Bulharskem a Řeckem. Asijská část, Anatolie, je značně hornatá. Uprostřed se rozkládá náhorní plošina. Pobřežní roviny jsou úzké, mezi nimi a centrální plošinou leží pohoří Taurus (podél pobřeží Středozemního moře) a Köroğlu (podél pobřeží Černého moře). Východní Turecko je nejhornatější částí země. Pramení zde řeky Eufrat, Tigris a Aras, leží tu jezero Van a nejvyšší turecká hora, biblický Ararat (5165 m).
Správní členění
- Hlavní článek: Administrativní dělení Turecka
Turecko se dělí na 81 provincií, zvaných il (množné číslo iller). Provincie se seskupují do 7 regionů (bölgesi, množné číslo bölgeleri), toto členění však slouží statistickým účelům a netvoří úroveň státní správy. Provincie se dále dělí na okresy, těch je v celém Turecku 923.
Regiony a provincie jsou následující:
- Marmarský region (Marmara Bölgesi)
- Egejský region (Ege Bölgesi)
- Středomořský region (Akdeniz Bölgesi)
- Střední Anatolie (İç Anadolu Bölgesi)
- Černomořský region (Karadeniz Bölgesi)
- Východní Anatolie (Doğu Anadolu Bölgesi)
- Jihovýchodní Anatolie (Güneydoğu Anadolu Bölgesi)
Turecko a Evropská unie
Cesta Turecka do Evropy – a tím i do Evropské unie – počíná již vznikem Turecké republiky roku 29. říjnem 1923, od kdy se Turecko pokládá za součást Evropy. Významnější pokusy o přiblížení se však datují až do doby po skončení druhé světové války.
- 1948 patří Turecko k zakládajícím členským zemím OECD
- 1952 přistupuje Turecko k NATO
- 1959 podává žádost o členství v EHS
- 1964 vstupuje v platnost asociační smlouva s EHS, kde se hovoří o možnosti pozdějšího vstupu Turecka do EHS
- 1987 podává Turecko žádost o plné členství v ES
- 1989 je tato žádost odmítnuta (nestabilní politické a hospodářské poměry)
- 1996 celní unie s EU vstupuje v platnost
- 1997 se na summitu v Lucembursku EU vyslovuje pro možné členství Turecka v EU, ale odmítá udělit status kandidátské země
- 1999 na summitu v Helsinkách dostává Turecko status kandidáta na přístup
- 2002 poslední část velké ústavní reformy, požadované EU, vstupuje v platnost (zrušení trestu smrti atd.)
- 2004 nové trestní právo vstupuje v platnost; v říjnu doporučuje Evropská komise jednání o vstupu, v prosinci je oznámen termín jednání (listopad 2005) s možným vstupem Turecka do EU nejdříve roku 2014
Turistický ruch v Turecku
Příjezdový cestovní ruch zaznamenal v posledních dvaceti letech silný růst, nyní tvoří významnou část turecké ekonomiky. V roce 2005 přijelo do země 24 milionů turistů.
Mezi nejznámější letoviska na Turecké riviéře patří např. Alanya, Antalya, Belek, Side a Kemer. Na Egejské riviéře jsou populární letoviska Bodrum, Marmaris, Fethiye aj.
Kultura
Literatura
Film
Hudba
Sport
Turecká kuchyně
Současné turecké kuchyně je výsledkem mísení originální kulinářské tradice kočovných tureckých kmenů s indickou, perskou, kurdskou a arabskou kuchyní. Zahrnuje je od doby stěhování národů, navíc je ovlivněna Středozemním mořem. Tato rozmanitost vlivů se vyvinula staletími, zejména osmanskou kulturou a způsobem života až k dnešní typické turecké kuchyni.
Turecká kuchyně také ovlivňuje řeckou a balkánskou kuchyni. Například tzaziki z tureckého slova cacık (čti džažik) a čevapčiči pochází z kebab şişi (kebabový špíz). Jogurt pochází z tureckého slova yoğurt. Döner kebab je vyroben z hovězího, telecího nebo drůbežího masa. V Turecku, ale i v jiných (evropských) zemí se döner kebab servíruje na talíři.
Z nápojů je kromě čaje v Turecku velmi populární ajran, mezi zákusky baklava a chalva.
Související články
Literatura
- The New Turkey – The Quiet Revolution at the Edge of Europe (Nové Turecko – tichá revoluce na okraji Evropy), Chris Morris, 2005, Granta Books, ISBN 1-86207-790-8 (anglicky) [1]
Externí odkazy
|
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |