Sova pálená

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Aktuální verze z 16. 11. 2013, 18:39

Sova pálená (Tyto alba) je široce rozšířený druh sovy a jeden z vůbec nejrozšířenějších ptáků na světě, který se vzácně objevuje i v České republice. Spolu s několika ptáky řadíme i sovu pálenou do čeledi sovovitých.

Obsah

1 Synonyma
2 Popis
3 Rozšíření a početnost
4 Způsob života
- 4.1 Potrava a lov
- 4.2 Rozmnožování
5 Poddruhy
6 Reference
7 Externí odkazy

Synonyma

Strix alba Scopoli, 1769
Lechusa stirtoni Miller, 1956

Popis

Lebka sovy pálené

Sova pálená je středně velká sova měřící na délku 29-44 cm a vážící obvykle mezi 300 až 650 g. Má dlouhá a nádherně zbarvená křídla, která v plném rozpětí dosahují 80 až 90 cm. Břicho, dlouhé končetiny, hlava a spodní strany křídelních per jsou čistě bílé až našedlé a na hlavě má sova pálená nezaměnitelný srdcovitý obličej s dvěma velkýma černýma očima a růžovým zobákem. Svrchní strana křídelních per a hlavy je zbarvena v kombinaci s černou a oranžovou. Při letu jsou nápadné i zubaté okraje vnějších letek a krátký ocas.

Rozšíření a početnost

Sova pálená je nejrozšířenější ze všech druhů sov a vůbec jedním z nejrozšířenějších obratlovců na Zemi, jelikož obývá každý kontinent kromě Antarktidy. Nepřítomná je zpravidla na území Kanady, Aljašky, Grónska, až na výjimky ve Střední a Východní Asii, Sahary, Nového Zélandu, některých tichomořských ostrovů, části Ruska, Švédska, Finska a dalších. Obývá převážně otevřené krajiny, převážně pak hospodářskou půdu jako jsou pole a louky, okraje lesů, slatiny, vřesoviště, savany a křovinaté plochy.

Mezi největší predátory sovy pálené patří vačice, mývalové, některé druhy hadů a jiných dravců, převážně pak jestřábů, orlů a větších sov (včetně výra virginského a výra velkého). I přesto, že je oficiálně uznána jako málo dotčený druh ^[1], na některých územích se díky změnám zemědělských technologií snížily potravní zdroje a zapříčinilo to, že je v současnosti v některých oblastech dosti vzácná. Vzorným příkladem je i Evropa a i Česká republika, kde byl v posledních letech zaznamenán drtiví pokles v přírodě žijících jedinců. Hnízdní stavy se u nás odhadují pouze na 400 - 700 párů ^[2], což vedlo k zařazení sovy pálené v Česku podle zákona č. 114/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy ^[2]. Ochranná opatření jsou tedy naprosto nezbytná a několik zemědělských ploch zemědělci pro dobro sov pálených ani neobdělávají pod záměrem přilákat dostatek hlodavců, hlavní potravy tohoto ptáka. Nezbytné je také zajištění otevřených vletových otvorů do úkrytu v krovech domů, kde se přes den velice rádi ukrývají.

Způsob života

Sova pálená je stálý pták s noční aktivitou. V letu vydává dlouhé, protáhlé „chryií“, samice na hnízdě osobité chraptivé zvuky. Mláďata škemrají o potravu sípavým chrápáním, které je v noci slyšitelné na velkou vzdálenost. Pokud se cítí ohrožena, obvykle se vrhne na záda a začne mlátit svýma silnýma nohama s ostrými drápy, což se obvykle jeví jako efektivní obrana.

Potrava a lov

Živí se převážně malými obratlovci, zvláště hlodavci (hraboši, křečky polními a různými druhy myší), ale loví také ptáky a plazy, občas i hmyz. Průzkumy dokázaly, že dospělý jednotlivec sovy pálené může za noc zkonzumovat jednoho nebo více hlodavců; zato hnízdící pár a jejich mláďata mohou zkonzumovat více jak 1000 hlodavců pouze za jeden rok ^[3] ^[4]. Sova pálená má charakteristický elegantní let. Podobně jako ostatní sovy létá i ona nízko a velice tiše, k čemuž jí napomáhá i drobné zoubkování na předních letkách, které rovnoměrně přenáší proud vzduchu přes celé křídlo. Přesně zaměřit kořist i v úplné tmě ji umožňují skvěle vyvinuté smysly, zvláště pak sluch, který dokáže zachytit i kořist, která je několik centimetrů pod sněhem, půdou nebo pískem. V tu chvíli se na kořist vrhá neuvěřitelnou rychlostí, v posledním okamžiku vymrští nohy s ostrými drápy, kterými kořist uchytí a usmrtí. Velice dobře vyvinutý je i zrak, který plní význačnou, ale ne tak podstatnou roli při lovu jako sluch. V porovnání s jinými sovami má sova pálená vyšší rychlost metabolismu, což způsobuje, že vyžaduje větší přínos potravy. Nicméně patří k největším lovcům škodných hlodavců, což oceňují hlavně zemědělci, kteří je mnohdy využívají i na místo jedů a do blízkosti své zemědělské půdy je často dostávají přemístěním jejich hnízd. Jelikož polyká kořist vcelku, včetně kostí a srsti, musí se těchto nestravitelných částí zbavovat pomocí vydávení vývržků. Tak se děje zhruba 6 až 7 hodin po spolknutí kořisti, kdy se sova připravuje na vyvrhování nestravitelných částí, které svine do vývržku v podobě kostí obalených srstí a peřím a nakonec vydáví; znovu se tak děje zhruba po 24 hodinách.

Rozmnožování

Tok za příznivějších podmínek začíná již v únoru, obvykle probíhá až v březnu. Sova pálená si hnízdo nestaví a vejce klade obvykle do stromových dutin, tmavých koutů opuštěných a prázdných staveb, ale také do prázdných půd a podkrovích obydlených budov. V jedné snůšce bývá obvykle 4 až 7 čistě bílých vajec na kterých sedí samice, samec zatím pro ni a později i pro mláďata obstarává potravu. Jelikož se mláďata můžou rodit i po dvoudenním intervalu, jsou mláďata značně mezi sebou velikostně rozdílná. Všechny mláďata se však nedožijí okamžiku, kdy opouštěji matku, jelikož často starší mláďata obírají o potravu ty mladší, které později zemřou hlady. U matky setrvávají do stáří tří týdnů po vylíhnutí, dokud jim nenaroste prachové peří, které udrží jejich tělesnou teplotu. Plně schopny letu jsou mláďata zhruba ve věku 60 dní.

Poddruhy

Sova pálená s potravou

U sovy pálené rozeznáváme 36 poddruhů, které se liší ve zbarvení peří. Například poddruh T. a. alba obývající Západní Evropu má břicho téměř čistě bílé, zato poddruh T. a. guttata obývající část Střední Evropy má břicho naoranžovělé. Kompletní přehled poddruhů:

T. alba affinis
T. alba alba
T. alba bargei
T. alba bondi
T. alba contempta
T. alba crassirostris
T. alba deliculata
T. alba deroepstorffi
T. alba detorta
T. alba erlangeri
T. alba ernesti
T. alba furcata
T. alba gracilirostris
T. alba guatemalae
T. alba guttata
T. alba hauchecorni
T. alba hellmayri
T. alba hypermetra
T. alba insularis
T. alba interposita
T. alba javanica
T. alba lucayana
T. alba lulu
T. alba meeki
T. alba nigrescens
T. alba niveicauda
T. alba poensis
T. alba pratincola
T. alba punctatissima
T. alba schmitzi
T. alba stertens
T. alba sumbaensis
T. alba subandeana
T. alba thomensis
T. alba tuidara
T. alba zottae ^[5]

Reference

Externí odkazy

Sova pálená na stránkách Příroda

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Tyto alba

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[0] ttp://www.iucnredlist.org/search/details.php/48495/all

[biodi-1] 2,0 ^2,1 http://biodiverzita.arnika.org/sova_p.htm

[2] ttp://www.sarep.ucdavis.edu/newsltr/v7n2/sa-9.htm

[3] ttp://www.pgc.state.pa.us/pgc/cwp/view.asp?a=516&q=168073

[4] ttp://pl.wikipedia.org/wiki/P%C5%82omyk%C3%B3wka

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]