Koláž

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)
m (Nahrazení textu)
m (1 revizi)
 

Aktuální verze z 8. 1. 2014, 11:53

Broom icon.png Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Multimediaexpo.cz pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl a Encyklopedický styl.
Broom icon.png
Koláž – Majid Farahani

Koláž je jedním z nejpozoruhodnějších a také nejtypičtějších technických a výrazových prostředků, které se objevily na umělecké scéně 20. století. Umožňuje rychleji, bezprostředněji a také přesněji najít souvislosti mezi některými výtvarnými, literárními i filozofickými prvky, pro jejichž vyjádření by se těžko hledal vhodnější způsob. Pojem „koláž“ se přenesl do dalších oborů, v nichž se užívá sestřihu a spojení různých částí do nového celku, mluví se o koláži v hudbě, literatuře, filmu, fotokoláž má už svou historii, i když novodobou, právě tak jako aplikace koláže ve videoartu, reklamě, knižní grafice a dalších formách užité tvorby. Podle názoru Wernera Spiese je sotva nějaký pojem, který by univerzálněji definoval podmínky a možnosti umění našeho století, než je koláž. Slovo odvozuje svůj původ z francouzského „collage“ znamenající lepení, které by tedy mělo být určujícím znakem. Víme však, že Max Ernst, který je odpovědný za objev koláže v pravém slova smyslu, odmítal považovat technický postup, lepení, za příznak koláže. Nebyl to nikdo jiný než právě Pablo Picasso, kdo vpojil do svého obrazu kus voskovaného plátna imitujícího proutěný výplet. Georges Braque zase nalepil do kresby papírovou tapetu. Heterogenní prvek byl výtvarnou transplantací, která se ujala už v letech 19121914. Papiers collés spojené s kresbou neměly pouze funkci syntaktickou, ale vnesly do kompozice jistý významový posun. Předmětný prvek, například výstřižek z novin, který pominul s dobou, se kresbou fixoval a dodal jí atmosféru bezprostřední konkrétnosti. Malíř Juan Gris, který se zabýval touto technikou, považoval vlastní význam aplikovaného prvku za lhostejný. Koláž odráží způsob uvažování různých autorů, jejich přístup ke skutečnosti. Může se do ní promítnout náhoda, ale i přesný systém nebo jejich spojení. Za objevitele koláže je souhlasně považován Max Ernst, podle Luise Aragona „je jisté, že celá atmosféra koláží se stane myšlenkou Maxe Ernsta jedině“. Když se Ernst v roce 1929 ke koláži vrátil, převedl metodu koláže z pocitové sféry dadaismu do poloh surrealismu. Dadaistické koláže jsou hravé barevné kresby, v nichž je kolážovaný reálný prvek důmyslně absorbován. Koláž dostala význam nadřazeného pojmu, který stojí nad styly. Dnes se koláží nazývá všechno, kde je užito lepení. Není to přesné, ale praktické, neboť pojem je stručný a všeobecně srozumitelný. Sám Max Ernst upozornil, že se koláže nemají zaměňovat s tím, co je známé jako papier collé kubistů, motivované esteticky nebo architektonicky zatímco surrealistická koláž „je nový druh šokujícího a překvapivého umění“. V českém umění se uplatnila kolážová technika v obrazových básních, podle označení Karla Teiga, který je považoval za výtvor poetismu. Poetika obrazových básní byla charakteristická pro pojetí Devětsilu dvacátých let a zakládala se na vzájemném propojení uměleckých disciplin. Nejsilněji zapůsobila koláž surrealistická, zejména na Jindřicha Štyrského. V jeho ilustracích pro Nezvalovu Sexuální nokturnu v roce 1931 je poznatelný vliv Ernstových románů-koláží. Nejvýraznějším českým tvůrcem používajícím techniku koláže byl básník a výtvarník Jiří Kolář, který dal koláži zcela nový rozměr, vytvořil celou řadu nových technik koláže a jeho dílo patří nejen k celosvětově nejvýznamnějším počinům v oblasti koláže, ale také k nejvýznamnějším českým výtvarníkům dvacátého století. Expanzivnost koláže se neváže na pouhé rozšíření, dokonce až za hranice umělecké tvorby, kde se stává vítanou kořistí diletantů, neboť se zdá být snadno dostažitelná. Hodnotové rozdíly se však projevují také v ní. Metoda koláže má širší dosah, ovlivnila malířství, způsob komponování, řešení obrazové plochy nebo pojetí tvaru.

Externí odkazy