Bitva na Piavě

Bitva na Piavě
	Konflikt: První světová válka
	300px ; Českoslovenští legionáři na Piavě
Trvání:	15. červen-23. červen 1918
Naplánováno:	{{{plánováno}}}
Cíl:	{{{cíl}}}
Místo:	Italská fronta
Casus belli:	{{{příčina}}}
Výsledek:	Italské vítězství
Změny území:	{{{Území}}}
Strany
Rakousko-Uhersko	Itálie; Československé legie; Spojené království ; Francie ; ‎ Spojené státy americké
Velitelé
Arthur Arz von Straussenburg	Armando Diaz
Síla
57 divizí	58 italských divizí ; 3 britské divize ; 2 francouzské divize ; Armádní letecká služba Spojených států
Ztráty
60 000 mrtvých, 90 000 raněných a 25 000 zajatých	80 000 mrtvých či raněných
{{{poznámky}}}

Z Multimediaexpo.cz

(Rozdíly mezi verzemi)

Verze z 17. 11. 2014, 15:33

Bitva na Piavě bylo vojenské střetnutí mezi Rakousko-Uherskem a Německem na straně jedné a Itálií a Spojenců na straně druhé v době první světové války. Odehrávalo se od listopadu roku 1917 do počátku listopadu roku 1918.

Předehra

Pochod rakouského dělostřelectva

V letech 1915 až 1917 se odehrávaly boje na italské frontě jak v prostoru řeky Soči (bitvy na Soči), tak ve vysokohorských prostorech Alp, kde vojska sváděla v nepřístupných skalách boj i s klimatickými podmínkami a hladem. Na přelomu října a listopadu 1917 se uskutečnila bitva u Caporetta, která skončila katastrofální porážkou italského vojska, které se bylo nuceno stáhnou za řeku Piavu. Zde se prakticky bojovalo až do konce války.

První fáze bitvy

Vojenská svatyně na Monte Grappa

Italská armáda, která se stáhla za rozvodněnou řeku Piavu, zlikvidovala za sebou mosty a utvořila z řeky neprostupnou hradbu, která byla na severu ohraničena masívem Grappa. Jeho největší horou byla Monte Grappa, kde vytvořili Italové již dříve opevnění a horu protkali sítí podzemních chodeb se stanovišti pro kulomety a kanóny. Dne 15. listopadu se sice podařilo několika málo jednotkám řeku Piavu překročit, ale vojáci byli zahnáni Italy zpět za řeku. Velitelům útočících vojsk bylo jasné, že překročení řeky je téměř nemožné. Jejich útoky se proto soustředily na horu Monte Grappa. 16. listopadu 1917 dobyly rakouské jednotky hory Monte Tomacito a Monte Roncone a 20. listopadu Col della Beretta a Monte Fontanasecca. Na italskou frontu byly urychleně přepravovány britské a francouzské divize ze západní fronty, které vyztužily italskou obranu. V Římě mezitím padla vláda a italský vrchní velitel Cadorna vystřídán generálem Armandem Diazem. Byl vypracován nový plán obrany, který pružně reagoval na vzniklou situaci. Na frontě se objevily jednotky československých legionářů, které byly složeny z českých a slovenských zajatců. Ti se měli snažit ovlivnit své krajany v rakouských uniformách. Italská armáda, která měla nepoměrně lepší zásobování potravinami, než nepřítel, též působila na protivníka i psychologicky. Vyhladovělí a podvyživení rakouští vojáci byli vyzýváni letáky, aby přeběhli, přičemž největší lákadlem k tomu byl bílý chléb.

Boje pokračovaly dále. 15. prosince 1917 se rakousko-německým jednotkám podařilo dobýt dva klíčové vrcholy - Monte Tomba a Asolone. Při jasném počasí bylo odtud vidět Benátky. Velitelé německých jednotek oznámili svým vojákům, že vánoce budou slavit v Benátkách. Rakušané si dokonce nechali vyrobit pamětní vyznamenání za dobytí Benátek. Ve dnech 14. až 17. prosince 1917 proběhl hlavní útok německých vojsk, avšak italská obrana na Monte Grappa tuto horu uhájila. 23. prosince začala pořádná zima, a tak veškeré další útoky byly zastaveny.

Druhá fáze bitvy

Rakousko-uherské pozice

Na jaře roku 1918 byla většina německých jednotek z italské fronty stažena na západní frontu, kde byla nasazena do Ludendorffovy ofenzívy. Stejně postupovali i Spojenci a z Itálie stáhli na západní frontu šest britských a francouzských divizí. Rakušané připravovali novou ofenzívu již v březnu roku 1918, ale ta se nakonec uskutečnila až za tři měsíce. Mezi vojáky se objevovala stále větší nespokojenost, na což velitelé reagovali sliby, že po vítězném tažení bude k dispozici bohatá kořist a zejména potraviny. 15. června začal útok, při kterém Rakušané použili jak klasické, tak plynové granáty. Italové však byli vybaveni již novými plynovými maskami, takže jejich ztráty nebyly tak hrozivé. Na plošině Asiago rakouský útok narazil na britské a francouzské jednotky, které byly doplněné o československé legionáře. Útok rakousko-uherských vojsk však byl zastaven stejně jako u města Altiaga. Tvrdě se bojovalo o horu Monte Grappa, uskutečnil se i pokus o překročení řeky Piavy. 17. června však bylo předmostí o délce 20 km italským protiútokem zlikvidováno a 24 tisíc rakousko-uherských vojáků bylo zajato. Neúspěšné útoky pokračovaly a v rakouské armádě vládlo stále větší rozčarování a nespokojenost, což mělo za následek její úplnou demoralizaci.

Bojů o Piavu se účastnil i mladý americký dobrovolník u Červeného kříže, spisovatel Ernest Hemingway, který zde utrpěl zranění.

Třetí fáze - bitva u Vittorio Veneta

Bitva u Vittorio Veneta

V říjnu 1918 se začala šířit mezi vojáky stále větší nespokojenost, která byla navíc živena zvěstmi o blížícím se konci války. Italové tohoto využili a rozhodli se zaútočit. 27. října začala ofenzíva, při níž italské i spojenecké divize překročily řeku Piavu, další jednotky pronikly od masívu Monte Grappa do nížiny. V době probíhajícího útoku však zejména slovanští příslušníci rakousko-uherské armády zjišťovali, že v jejich zemích vznikají nezávislé či provizorní vlády, takže skládali své zbraně a nechávali se odvést dobrovolně do zajetí. Jednotky věrné Rakousku-Uhersku však zahájily organizovaný ústup. Rakousko dohodlo s Italy příměří, které si však Itálie vyložila po svém a nezávisle prohlásila, že příměří vstupuje v platnost až 24 hodin po přijetí podmínek. Zatímco zbývající rakousko-uherská vojska zastavila palbu, pokračovali Italové ještě den ve válečných operacích. V poslední dny války zajali 350 tisíc nepřátelských vojáků. Když 3. listopadu 1918 přijímali zástupci poražené armády příměří, stát, který zastupovali, již prakticky neexistoval.

Literatura

Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984

Související odkazy

Externí odkazy

První světová válka
Srbská kampaň • Bitva u Krašniku • Bitva u Tannenbergu • Bitva o Halič • První bitva na Marně • Bitva o Tangu • Bitva o Gallipoli • Bitva u Gorlice • Bitvy na Soči • Bitva u Verdunu • Bitva u Jutska • Brusilovova ofenzíva • Bitva na Sommě • Nivellova ofenzíva • Kerenského ofenzíva • Bitva u Zborova • Bitva u Caporetta • Bitva u Cambrai • Bitva u Bachmače • Ludendorffova ofenzíva • Třetí bitva na Aisně • Bitva u Lipjag • Bitva na Piavě • Druhá bitva na Marně • Bitva u Doss Alto • Bitva u Terronu

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

@@ Řádka 41: / Řádka 41: @@
 ==Literatura==
-*Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
+* Miroslav a Hana Honzíkovi, 1914/1918 Léta zkázy a naděje, Nakladatelství Panorama 1984
 ==Související odkazy==
@@ Řádka 54: / Řádka 54: @@
-{{Článek z Wikipedie}}
+{{První světová válka}}{{Článek z Wikipedie}}
 [[Kategorie:Bitvy první světové války]]
 [[Kategorie:Dějiny Itálie]]