Jan Vodňanský (1941)

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 15. 12. 2014, 08:49

Jan Vodňanský (2008)

Jan Vodňanský (*19. června 1941, Praha) je spisovatel, herec, zpěvák, autor textů písní a lidový filosof. Jeho texty jsou plné osobitého absurdního a intelektuálního humoru. Věnoval se také tvorbě pro děti (např. verše v časopise Mateřídouška).

Umělecká dráha

V roce 1965 vystudoval Jan Vodňanský Fakultu strojní ČVUT a krátce pracoval jako projektant. Již od roku 1963 však publikoval své texty (např. v časopise Mladý svět). Ve stejné době se seznámil s hudebníkem Petrem Skoumalem, se kterým vytvořil na téměř 20 let autorskou dvojici. Vrcholem jejich tvorby byla společná autorská představení v Čihoherním klubu na přilomu 60. a 70. let (např. S úsměvem idiota).

Činoherní klub v ulici Ve Smečkách, působiště Jana Vodňanského a Petra Skoumala na přelomu 60. a 70. let 20. století

Viz také:

V roce 1973 vystudoval dálkově ještě Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy. Účinkoval s Petrem Skoumalem po klubech, psal básničky pro děti, texty k filmovým písním – především Přijela k nám pouť (1973) nebo Jen ho nechte, ať se bojí (1978). Po podpisu Charty 77 byla jeho činnost dále omezována. V 80. letech se věnoval prakticky jen tvorbě pro děti – vystupoval např. s Přemyslem Rutem a Světlanou Nálepkovou. Přesto se však veřejnost občas setkala s jeho tvorbou – např. v polovině 80. let se jeho písničku Jak mi dupou králíci podařilo „propašovat“ do silvestrovského vydání večerníčku Bob a Bobek – králíci z klobouku. Po listopadu 1989 krátce obnovil svoji spolupráci s Petrem Skoumalem. Vydal kompilace své dřívější tvorby, ale stále vystupoval i pro děti (např. v nedělních ranních pásmech Jůhele neděle nebo Studio Rosa). Vodňanský se vždy vyjadřoval k aktuálním politickým tématům – např. v roce 2003 podepsal prohlášení S komunisty se nemluví [1]. Často vystupoval pro krajany v zahraničí, znal se dobře s Jiřím Voskovcem. V polovině 90. let přednášel filosofii na Filosofické fakultě. Spolupracoval také s Ondřejem Neffem při propagaci internetu.

Tvorba

Jan Vodňanský je obdařen zcela originálním druhem osobitého intelektuálního humoru. Jeho texty pro dospělé by se daly charakterizovat jako jazykové hříčky (např. názvy knih Čerstvá zvěrstva nebo Sviňte to svinstvo!). Ke genezi těchto hříček Vodňanský sám říká:

Hra se slovy – tak tomu jsem byl tak nějak geneticky vystaven. Od dětství, ještě než jsem uměl psát nebo číst, tak jsem se už víceméně inspiroval zvuky slov, jímž jsem ještě vůbec nerozuměl. Ta hra se slovy mě provází dodnes v nejrůznějších slovních hříčkách, které mě budí ze spaní, které mě nutí vytahovat zápisník a tužku třeba uprostřed masové hromadné dopravy, kdy se nemohu ani pohnout a musím si třeba rukou vytáhnout zápisník a zuby si vytáhnout tužku, abych si zapsal nápad, který je už jen jednou a nikdy se nevrátí, když není zaznamenán.^[1]

Vodňanský ve svých dílech často směšuje technické a filosofické roviny pohledu a dochází k absurdním nečekaným závěrům. Je to dobře parné např. z názvů obrazů a artefaktů z fiktivní reportáže z galerie:

• Dáma na lovu s minometem a malým psíkem
• Královna Alžběta beseduje s traktoristy
• Dáma šlape na minu (mozaika)

Proslulé jsou i jeho patafyzické přednášky, kde vědecké metody a pojmy používá k popisu např. postavy Babičky Boženy Němcové, pohádkových postav Sněhurka a sedm trpaslíků aj.

Pro děti

Ve svých dílech pro děti však samozřejmě tuto rovinu opouští a píše jednoduché, hravé a snadno zapamatovatelné verše. Některé z nich však promlouvají i k dospělým. Z nich nejznámější jsou asi jeho „králíci“:

Jan Vodňanský Jak mi dupou králíci

Ptáš se, jak mi dupou králíci:

skvěle - pojď si poslechnout,

sevřeně v trojstupu obcházejí chalupu,

smělý úsměv na líci - tak mi dupou králíci!

Ptáš se, jak mi dupou králíci:

skvěle - pojď si poslechnout,

stejný krok, stejný vous, každý láskou by tě kous',

v očích žár a pevný cíl - tak mi dupou králíci!

Jejich uši možná tuší více, nežli ti oči napoví,

formaci svou neporuší, no zkrátka už jsou takoví,

zoceleni jsou i v duši, ve své duši králičí,

bubny zní a srdce buší, kroky duní v jehličí,

kupředu levá a zpátky ani krok!

Poslední verš se před listopadem 1989 samozřejmě nemohl uvádět a např. ve zmíněném silvestrovském večerníčku byl nahrazen slovy „jen pro ten dnešní den stojí za to žít“

Související články

• Petr Skoumal

Reference

1. ↑ Česko jedna báseň. Česká televize: ČT2, 4. března 2007 (Centrum dramatické, divadelní a zábavní tvorby TS Brno)

Externí odkazy

• Jan Vodňanský na webu ČFN
• Portál české literatury